Ladislav Kazda

Herec Ladislav Kazda se narodil jako Ladislav Koza 21. dubna 1927 v obci Mořina u Karlštejna. Jako nadšený ochotník se na popud divadelního režiséra Antonína Dvořáka rozhodl nastoupit na DAMU, kterou v oboru herectví absolvoval roku 1955. Ihned po vystudování nastoupil do svého prvního, a též zároveň posledního, divadelního angažmá v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1955 až 1990), odkud odešel rovnou na odpočinek. Na začátku 70. let hostoval i na scéně Divadla E. F. Buriana a na začátku let devadesátých v Umělecké agentuře D & H. Se svoji ženou přesto zůstal nadále více či méně ještě několik let herecky a společensky aktivní.

Byl kolegou a druhým manželem herečky a dabérky Marie Maršové (1922 – 2003). Ladislav Kazda se stal charakterním hercem, často i hlavních divadelních rolí v českém i světovém klasickém a moderním repertoáru. Využíval své realistické herectví, všechny výrazové prostředky a zejména svůj výrazný hlas. Z divadelních inscenací si uveďme: „Jáma“ (Joe Kovarsky), „Sen noci svatojánské“ (Okápek), „Jak se vám líbí“ (Silvius), „Smutek sluší Elektře“ (Petr Niles), „Maryša“ (Bušek), „Vlci“ (Buquet), „Jan Hus“ (pan Šembera), „Zlý jelen“ (Vítek), „Komedie omylů“ (Dromio Efezský), „Bratři Karamazovi“ (Vrublevski) či „Zvonokosy“ (Bohdan Macarát) a „Komedie o umučení a slavném vzkříšení“ (Anděl Gabriel).

Kazda si i dále zahrál ve hrách „Oko za oko“ (Vévoda Vincento), „Slečna od Maxima“ (Štěpán), „Pohled z mostu“ (Mike), „Palackého třída č. 27“ (Matěj Holinka), „Lucerna“ (Klásek), „Cesta k domovu“ (Pepa), „Zurabája neb Epitaf pro živého“ (sluha Jančík), „Naši furianti“ (Filip Dubský), „Zločin a trest“ (natěrač Nitka), „Jarní hromobití“ (Němeček), „Kremelský orloj“ (Optimista), „Revizor“ (Kupec), „Baron Prášil aneb Příběh z konce starých časů“ (Váňa), „Strakonický dudák“ (Nalejváček), „Cyrano z Bergeracu“ (Mušketýr d’Artagnan), „Drahomíra a její synové“ (Podiven), „Racek“ (Ilja Šamrajev), „Její pastorkyňa“ (Stárek), „Othello“ (Gratiano), „Merlin aneb Pustá zem“ (Girflet), „Anna Kareninová“ (Správce) apod.

I když byl Ladislav Kazda pražským divadelním hercem, film ho využíval celkem málo a ještě převážně v malých úkolech. Debutoval roku 1956 jako příslušník SNB ve filmu Studia FAMU a Vlasty Janečkové STRACH. Do konce 60. let sehrál lodního strojníka Bedřicha (CESTA ZPÁTKY), zákazníka ve zlatnictví (ŽIVOT PRO JANA KAŠPARA), tiskaře Melichara (ROMEO, JULIE A TMA), ruského uprchlíka (STOPY), dělníka Lojzu (HLÍDAČ DYNAMITU), mlynáře v retrospektivě (ĎÁBLOVA PAST), muže zastavujícího koně (MALÝ BOBEŠ VE MĚSTĚ), věřitele a dělníka (NADĚJE), vedoucího lomu Vižďuru (HANDLÍŘI) a strážmistra VB (NOC NEVĚSTY).

V normalizačních 70. a 80. létech se zjevil ve snímcích TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE (divadelní zřízenec), ČLOVĚK NENÍ SÁM (okrskář Jiří Louda), SVĚDECTVÍ MRTVÝCH OČÍ (kriminalista poručík Dřevíkovský), DNY ZRADY (poslanec Sudetoněmecké strany Dr. Wilhelm Sebekowski), KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA (noční hlídka VB), ZLOČIN V MODRÉ HVĚZDĚ (radikál), ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL (pan Hrdý), TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI (tajemník Národního výboru), VRAŽEDNÉ POCHYBNOSTI (řidič stojícího autobusu), POSLEDNÍ VLAK (Seyfert) a další. V pozdějším období ojediněle spolupracoval i se zahraničními produkcemi (IMMORTAL BELOVED / NEHYNOUCÍ LÁSKA).

Spolupracoval též s televizními inscenacemi (př. O PRINCEZNĚ, KTERÁ POŘÁD VAŘILA, ZVLÁŠTNÍ PŘÍPAD, O CHUDÉM KRÁLOVSTVÍČKU, O POPELÁKOVI) i seriály (například HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, JANA EYROVÁ, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, DNES V JEDNOM DOMĚ, KLEMENT GOTTWALD, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY) a velmi výrazně s rozhlasem („Komedie o hvězdě“, „Fanfán Tulipán“, „Bílá nemoc“, „Hamlet“, „Tichý don“, „Kůže“, „Revizor“, „Hodiny“ aj.) a dabingem (VELKÁ ILUZE, KAPITÁN, INVAZE, SANDOKAN, PŘIPOUTEJTE SE, PROSÍM!, ŠIMON A MATOUŠ JEDOU NA RIVIÉRU nebo HOŘČICE MI STOUPÁ DO NOSU). Ke konci života obdržel Cenu Senior Prix (1997). Ladislav Kazda zemřel 26. února 2002 v Praze ve věku nedožitých pětasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour