Stanislav Remunda se narodil 22. července 1927 v Praze do rodiny vyučeného pekaře, který se stále zajímal o divadlo a o malířství. Nejprve studoval herectví na brněnské Státní konzervatoři u profesorů Rudolfa Waltera a Marie Walterové, ale přešel na Státní konzervatoř v Praze, k profesorům Vladimíru Hlavatému, Jiřímu Plachému a Karlovi Paloušovi, kterou absolvoval v roce 1948 a ještě rok studoval na pražské DAMU (už za studií statoval v Národním divadle Praha a hrál ve školním DISKU).
Nejprve začal v Divadle S. K. Neumanna v Libni (1948 – 1951) a nakonec herecky působil v Divadle na Vinohradech (1952 – 1991), kde od 1. prosince 1966 pracoval až do odchodu na odpočinek v pozici režiséra. Hostoval i v Satirickém divadle Večerní Brno a v Pražském kulturním středisku. Se svojí partnerkou Ivou Janžurovou od 70. let vystupoval v autorské zájezdové hře „Život ve škatulce“.
S ní a poté též s dcerami tvořil po roce 1989 jako herec, režisér a autor ve vlastním agenturním Zájezdovém rodinném divadle („Dívka na koberci“, „Příliš silná káva“, „Vrátíš se ke mně po kolenou“, „Hypnotizérova nevěsta“, „Pudl a Magnólie“, „Milionářka“).
Ve svých režiích citlivě analyzoval lidské osudy v psychologicky složitých hrách, avšak dokázal s hravostí, s nápadem a s vtipem inscenovat komedie („Kočka na rozpálené plechové střeše“, „Noc s leguánem“, „Lištičky“, „Domov v havárii“, „Večer tříkrálový“, „Starý bručoun Todero“ aj.).
Z jeho dalších významných režií si uveďme „R. U. R.“, „Troilus a Kressida“, „Dvouhlavý orel“, „Měsíc pro smolaře“, „Legenda o lásce“, „Přišel na večeři“, „Svatba Krečinského“ nebo „Třetí zvonění“.
Jako vyzrálý charakterní herec ztvárňoval úlohy ve významných hrách „Jíra Danda“ (Jíra Danda), „Maryša“ (Francek), „Fidlovačka“ (Jeník), „Jan Žižka“ a „Jan Roháč“ (Jan Roháč z Dubé), „Mnoho povyku pro nic“ (Konrád), „Legenda o lásce“ (Ferchad), „Don Carlos“ (Don Carlos), „Zářijové noci“ (Zábrana), „Vojna a mír“ (Pierre Bezuchov), „Cyrano z Bergeracu“ (Kristián), „Miliónový Marco“ (Marco Polo), „Skřivánek“ (Karel), „Anna Kareninová“ (Vronskij), „Oldřich a Božena“ (Kníže Jaromír) apod.
V českém filmu se začal objevoval už od studentských let. Zprvu hrál epizodky a střední role ve filmech z přelomu 40. a 50. let ČAPKOVY POVÍDKY (demonstrant), REVOLUČNÍ ROK 1848 (student), VELIKÁ PŘÍLEŽITOST (Zdeněk), REVOLUČNÍ ROK 1848 a DIVOTVORNÝ KLOBOUK (student), ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE (basista Jan Malý) a JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (mladý muž).
Ve druhé polovině 50. let se dostal k hlavním a výrazným úlohám poručíka Jiřího Zábrany v Jasného dramatu ZÁŘIJOVÉ NOCI (1957), kresliče Jirky Kučery v psychologickém dramatu ÚTĚK ZE STÍNU (1958) Jiřího Sequense, nadporučíka SNB Maška v Blumenfeldových KŘIŽOVATKÁCH (1959) a především u diváků nejznámějšího emigranta Pavla Ryse v dramatu KRÁL ŠUMAVY (1959) Karla Kachyni. Na začátku 60. let se opět objem jeho rolí snížil: nadporučík Zlonický (PRÁČE), astronom Dr. Přibyl (OBJEV NA STŘAPATÉ HŮRCE) a milenec Jenda (MARIE).
Po čtyřleté přestávce se Remunda do filmových ateliérů vracel od konce 60. let a přes 70. léta v menších a nakonec opět v epizodních úlohách učitele (NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA), berního Gromana (PETROLEJOVÉ LAMPY), manžela Jardy (ZLATÁ SVATBA), řidiče autojeřábu (ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL), cirkusáka – artisty (CIRKUS V CIRKUSE), německého vojáka (OSVOBOZENÍ PRAHY), praporčíka VB (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT), hlavního ekonoma Josefa Hynka (HROZBA) a zcela naposledy 33 let před smrtí předsedy disciplinární komise (POSTAVENÍ MIMO HRU).
Kromě toho byl i spíkrem u krátkých snímků (např. HYPOTÉZY z roku 1963). Získal Cenu Senior Prix (1998).
Střídavě se uplatnil také v rozhlase („Muž bez ctižádosti“, „Kat“ ad.), dabingu (800 MIL PO AMAZONCE, SYNOVÉ VELKÉ MEDVĚDICE, PAST NA POPELKU atd.), televizních filmech (SETKÁNÍ 1960, VRAH BYL ODSOUZEN PO PRÁVU, SVĚTÁCI, PUTNAŘI, FAVORIT, JAK CHODÍ BABIČKY SPÁT, KONEC JEDNÉ SLUŽEBNÍ JÍZDY, BRATŘI KIPOVÉ atp.) a též v seriálech (SŇATKY Z ROZUMU i ZLÁ KREV).
Z bývalého manželství s herečkou Blankou Vikusovou (1925 – 2011) měl syna Davida a dceru Taťánu a vnuka, režiséra Filipa Remundu (*1973). S životní partnerkou herečkou Ivou Janžurovou (*1941) měl dcery Sabinu (*1972) a Theodoru (*1974), které také pokračují v rodinné tradici. Stanislav Remunda zemřel po dlouhé nemoci 21. května 2012 v Praze v nedožitém věku pětaosmdesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour
