Václav Huňka

Kameraman Václav Huňka se narodil 25. dubna 1910 v Čachovicích. Absolvoval měšťanskou školu a vyučil se truhlářem. Avšak v tomto oboru nemohl najít stálé zaměstnání a byl bez místa. Odešel proto roku 1927 do české kinematografie. V ateliérech Na Kavalírce v Košířích začínal jako pomocný dělník a osvětlovač. Po další praxi nastoupil do laboratoře a vystudoval kameramanský kurs na grafické škole.

Stal se asistentem kamery a prodělal praxi u výborných českých kameramanů, například u Ferdinanda Pečenky, Jaroslava Blažka, Karla Degla, Jana Stallicha a Jana Rotha. Ve 30. letech se objevil i dvakrát před filmovou kamerou jako herec ve filmech režiséra Miroslava Cikána: pěstitel růži v operetní komedii NA RŮŽÍCH USTLÁNO (1934) a kameraman v melodramatu DĚVČE ZA VÝKLADEM (1937).

Během druhé světové války pracoval jako asistent kameramana Jana Rotha na německých filmech, jež se natáčely v Německu a i u nás (mj. spolupracovali s režisérem Helmutem Käutnerem). Jako asistent kamery pracoval na českých filmech s Janem Rothem (Fričův EXPERIMENT z roku 1943) či s Janem Stallichem (první český barevný film JAN ROHÁČ Z DUBÉ Vladimíra Borského z roku 1947).

Po práci druhého kameramana opět u Jana Rotha (Vávrova ROZINA SEBRANEC z 1945) a Jana Stallicha (13. REVÍR z 1946 Martina Friče a Čápovi MUŽI BEZ KŘÍDEL z 1946) se konečně dostal k samostatné kameramanské práci.

Jako kameraman často spolupracoval na krátkých a dokumentárních snímcích (tř. FRANK MEZI NÁMI, PÍSEŇ O SLETU, MÁJ TEJTO ZEME, PŘEHLÍDKA, RADOSTNÉ DNY, 30 LET KSČ, CESTA BOJŮ A VÍTĚZSTVÍ, VÍTĚZNÝ POCHOD, X. SJEZD KSČ, MLADÉ DNY, SPARTAKIÁDA atd.).

Kromě činnosti na českých filmech, nasnímal i několik slovenských filmů (POSLEDNÁ BOSORKA, ZEMIANSKA ČESŤ a STATOČNÝ ZLODEJ) a v letech 1968 – 1969 spolupracoval s kameramanem Stanley Cortezem na válečném filmu Juhna Guillermina THE BRIDGE AT REMAGEN / MOST U REMAGENU (1969).

Huňka byl též s Milošem Šauerem spolutvůrcem trikových efektů u pohádek režiséra Jaroslava Macha JAK SE FRANTA NAUČIL BÁT (1959) a O MEDVĚDU ONDŘEJOVI (1959). Pečlivou a zodpovědnou prací a výborným zvládnutím černobílého i barevného obrazu brzy získal Huňka pověst profesionálního kameramana a během 50. a 60. let se stal jedním z nejzaměstnávanějších tvůrců naší kamery.

Podílel se tak na filmech režisérů Václava Wassermana (TŘI KAMARÁDI), Františka Čápa (MUZIKANT a BÍLÁ TMA), E. F. Buriana (CHCEME ŽÍT), Václava Gajera (PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ, PŘICHÁZEJÍ Z TMY, DNY A NOCI), Otakara Vávry (NĚMÁ BARIKÁDA), Miroslava Cikána (PÁRA NAD HRNCEM, KONEC CESTY), Vladimíra Vlčka (ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE), Jaroslava Macha (SLOVO DĚLÁ ŽENU, MEDVĚD A STRAŠIDLA) a i Karla Steklého (STRAKONICKÝ DUDÁK).

Dále pracoval pro Miroslava Hubáčka (ROZTRŽKA), Rusa Stanislava Rostockého (MÁJOVÉ HVĚZDY), Pavla Blumenfelda (KŘIŽOVATKY, LIDÉ JAKO TY, TEREZA, TAM ZA LESEM), Martina Friče (KRÁL KRÁLŮ), Václava Vorlíčka (KUŘATA NA CESTÁCH), Karla Zemana (BLÁZNOVA KRONIKA), Karla Kachyňu (POUTA), Josefa Macha (OBJÍŽĎKA) a především pro Vladimíra Čecha (ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP, ALIBI NA VODĚ, SEDM HAVRANŮ, SVATÁ HŘÍŠNICE, KLÍČ, AFÉRY MÉ ŽENY, SVATBA BEZ PRSTÝNKU a VYSOKÁ MODRÁ ZEĎ).

Po roce 1973 odešel do penze a věnoval se pedagogice. Kameramansky pracoval pro televizi (SLOVANSKÉ TANCE, POLKA JEDE DO SVĚTA i ŽIŽKŮV MEČ). Byl až do své smrti pedagogem kamery na pražské FAMU (1950 – 1977), kde byl taktéž pedagogickým vedoucím kamery na studentských filmech z roku 1955 (př. HASTRMAN, ŽENICHOVÉ ANEB KDO CHCE KAM, POMOZME MU TAM a ŽIVOT JE SILNĚJŠÍ).

Obdržel za drama NĚMÁ BARIKÁDA Státní cenu za rok 1949 (1949), za hudební ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE Uměleckou prémii (1953), za KŘIŽOVATKY Cenu za vynikající fotografii (1959) na X. FFP v ČSR, u příležitosti 10. výročí znárodnění československé kinematografie Vyznamenání Za vynikající práci (1955) a pak titul Zasloužilého umělce (1972). Kameraman Václav Huňka zemřel náhle 7. září 1977 v Praze ve věku šedesáti sedmi let.

Jaroslav "krib" Lopour