Drahomíra Hůrková

Drahomíra Hůrková se narodila 17. dubna 1917 v Praze. Odmalička se začala věnovat baletu a už v sedmi letech vystupovala ve Vinohradské zpěvohře a v Národním divadle. V pubertě se vzdala baletu a raději šla studovat herectví (a rovněž zpěv u Gabriely Horvátové) na pražské Státní konzervatoři, kterou úspěšně absolvovala roku 1936.

Hrála v holešovické Uranii (1937 – 1938), v Městském divadle v Plzni (1938 – 1939), po provdání hostovala v Moderním divadle a ve Vinohradském divadle, v pražském Československém rozhlase (1939 – 1955) a v pražském Ústředním loutkovém divadle (1955 – 1977; dnes Divadlo Minor), kde působila do odchodu na odpočinek.

Z počátku vytvářela rozličné temperamentní naivky a milovnice v různých hrách českých a cizích dramatiků („První dáma republiky“, „Milostné dopisy“ či „F. L. Věk“). Později byl již její herecký výraz a nadějný jevištní vývoj omezen na mluvené slovo v rozhlase a v loutkoherectví.

Bohužel jí film, ve kterém se vyskytovala šestkrát ke konci třicátých let a třikrát ve čtyřicátých letech, dal málo příležitostí. Vytvořila mladičké dívky a slečny. Hrála úlohy kloboučnice ve Špelinově snímku KRB BEZ OHNĚ (1937), služky Věry Rohlíčkové v komedii SVATEBNÍ CESTA (1938) Vladimíra Slavínského, sestry v nemocnici v Šléglově dramatu STŘÍBRNÁ OBLAKA (1938), septimánky v IDEÁLU SEPTIMY (1938), Luďky Hlaváčkové v Binovcově melodramatu LÍZINO ŠTĚSTÍ (1939), šafářovy dcery Jiřiny v romantickém melodramatu DVOJÍ ŽIVOT (1939) Václava Kubáska a ošetřovatelky v Krňanského ŽÍZNIVÉM MLÁDÍ (1943).

Po válce se zjevila ve dvou malých rolích Heleniny (Evelyna Kinská) přítelkyně v Krškově komedii ŘEKA ČARUJE (1945), který byl natáčen ještě za okupace a úřednice u JUDr. Plevky (Josef Gruss) v komedii DNES NEORDINUJI (1948) režiséra Vladimíra Slavínského. S naší znárodněnou kinematografií již později nespolupracovala, ale přesto se již zapsala do její historie.

Značnou část hereckého života Hůrkové byl již zmíněný rozhlas, kde byla před mikrofony při vysílání rozhlasovou herečkou a hlasatelkou (účinkovala například v rozhlasové hře „Othello“, 1950 dle slavného dramatu Williama Shakespeara). Vyzkoušela si práci i v dabingu (např. POPELKA). Herečka byla od roku 1938 provdána jako Drahomíra Hůrková – Srkalová a později jako Drahomíra Hůrková – Venclová.

Drahomíra Hůrková nakonec zemřela již ve svobodném demokratickém Československu ve věku sedmdesáti tří let 12. června 1990 v Praze. Zemřela dlouhých čtyřicet dva let po své poslední filmové epizodní roli.

Jaroslav "krib" Lopour