Reklama

Reklama

Zdeňka Gräfová

Zdeňka Gräfová

nar. 31.07.1886
Vrbno nad Lesy, Rakousko-Uhersko

zem. 22.08.1976 (90 let)
Brno, Československo

Biografie

Zdeňka Gräfová se narodila 31. července 1886 v obci Vrbno nad Lesy jako Zdeňka Stejskalová. Projevila se v ní touha po divadle, stala se žačkou Dramatické školy Karla Želenského, skvělou praxí se ji v letech 1907 – 1913 stalo cestování s kočovnými divadelními společnostmi J. E. Sedláčka, J. Tuttra, F. Lešanského a A. Frýdy. Na šest let odešla do Prahy, kde se stala členkou Uranie (1913 – 1919). Následně přesídlila do Brna. Stala se dlouholetou členkou tamní činohry Národního divadla (1919 až 1960), v níž do odchodu na odpočinek sloužila věrně plných čtyřicet jedna let. V penzi hostovala ještě v Divadle Bratří Mrštíků v Brně (1961 – 1974).

Byla herečkou emocionálního herectví. Snažila se o pronikavou psychologickou analýzu postav svých velkých hrdinek. Přes dobrý vývoj milovnic a lyricky pasivních mladých děvčat, se dostala i k velkým vášnivým a nespoutaným živelným ženám, až po staré a vyzrálé prosté ženy z lidu a šlechetných dam (často ruského původu). Gräfová na divadelních prknech byla například sl. Mimi („Loupežník“), Mášou („Tři sestry“), Mahulenou („Radúz a Mahulena“), Hedvikou („Divoká kachna“), Alžbětou („Richard III.“), Chabibou („První den sváteční“), Desdemonou („Othello“), Markétkou („Mistr a Markétka“), Marií Lvovnou („Neklidné stáří“), Salome („Salome“), bábou („Lucerna“), Lízalkou („Maryša“) i Sofií Petrovnou („Přelom“).

Filmový herecký potenciál Zdeňky Gräfové česká kinematografie nedokázala využít a vložit do jejích rukou velkou a výraznou dramatickou roli, nebo aspoň o něco větší počet. Nedostatek filmových postav objasňuje také fakt, že herečka byla ryze divadelní bytostí a těžiště její tvorby spočívalo mimo pražský filmový průmysl. Proto svoji první filmovou roli získala až jako sedmačtyřicetiletá, když ji konečně „našel“ a rozhodl se obsadit spisovatel, scenárista a režisér Vladislav Vančura do svého sociálního snímku NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933). Gräfová zde vytvořila manželku Ing. Josefa Rezka (Václav Vydra st.), která, ve snaze udržet si manžela, zanedbává svoji dceru Babulu (Babula Treybalová), jež nakonec skončí v dětském domově „Na sluneční straně“.

Po čtyřech létech si ji také vybral významný český režisér Otakar Vávra pro postavu manželky aktuára Roubínka (Jindřich Plachta) Terezy Roubínkové ve stejnojmenném přepisu románu spisovatele Aloise Jiráska FILOSOFSKÁ HISTORIE (1937). Roubínková Gräfové byla poněmčenou Češkou, jež si se svoji dcerou Lotty (Ela Poznerová) a manželem hraje na „vlastenku“, ale móda, vdavky a dosavadní klidný tichý život v područí Rakouska jsou jim milejší než revoluční názory mladých studentů.

O dlouhých 37 let později ji k poslední spolupráci přizvali slovenští filmaři, aby jako osmaosmdesátiletá v dramatickém válečném snímku Štefana Uhra VEĽKÁ NOC A VEĽKÝ DEŇ (1974) přetvořila menší úlohu babičky Krnáčové. Celá hereččina herecká filmografie je poznamenána jistou teatrálností a afektovaností, kterou způsobila nejen malá praxe této herečky, ale také již zmíněné ojedinělé herecké příležitosti.

Neopomenutelná je také její spolupráce pro brněnský rozhlas: matka Ummihana („Hasaniginica“ 1956), bába („Setkání v Canterbury“ 1957), Pošvářová („Dům staří“ 1958), paní od lodiček („Návštěva na faře“ 1965), stařena („Sny“ 1969), paní Dobiášová („Pátrací skupina zasahuje“ 1970), Vilmuška („Podnájem a filodendron“ 1970), Sofie Behrendtová („Babí léto“ 1972) a další významné kreace ve hrách „R. U. R.“ (1927), „Hra snů“ (1936) a „Pod Mléčným lesem“ (1964). Monology s Karlem Högerem ze Strindbergovy „Hry snů“ (1936) byly vydány na gramofonové desce „Dějiny českého divadla“ (1971). Zdeňka Gräfová se věnovala též vytříbenému uměleckému přednesu.

Nesmíme nezmínit její obětavou práci pedagogickou na Státní konzervatoři v Brně (1926 – 1948) a od roku 1948 na brněnské Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). Za své herectví byla od státních orgánů vyznamenána jako jedna z prvních Státní cenou za umění dramatické (1929), propůjčením Řádu práce (1953) a „česným“ titulem Zasloužilé umělkyně (1954). Brněnská činoherní heroina a pedagožka Zdeňka Gräfová zemřela 22. srpna 1976 v Brně, necelý měsíc po svých vysokých a zasloužených devadesátých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour

Herec

Ovládací panel

Reklama

Reklama