Arunas Matelis

Arūnas Matelis (1961 – Vilnius) studoval v letech 1979 – 1983 matematiku na Vilniuské univerzitě. V letech 1984 – 1989 studoval televizní a filmovou režii na litevské obdobě našeho FAMU (Lithuanian Academy of Music and Theatre – Litevská akademie múzických umění). V roce 1992 založil Nominum, jednu z prvních nezávislých filmových produkčních společností na Litvě. Filmy režírované a produkované A. Matelisem se v zásadě soustředí na kreativní dokumenty, postavené na Matelisově ideovém manifestu o „totálním filmu či poetickém dokumentu“. Sám natočil 10 filmů a okolo 20 jich produkoval. Jeho snímky získaly řadu ocenění a byly uvedeny na mnoha festivalech po celém světě, např. v Cannes, Rotterdamu, Turíně, San Paulu, Oberhausenu a jinde.

Od roku 1994 je Arūnas Matelis delegovaným členem Litevské rady pro televizní a rozhlasové vysílání (za Litevskou filmařskou unii – Lithuanian Filmmakers Union). Několik let byl předsedou Litevské rady filmových odborníků, dále pak zasedal v porotě Bornholmského festivalu dokumentárních a televizních filmů (Dánsko). Je též „Ministrem pro migraci a změny“ tzv. Republiky Užupis („Zářečí“ - recesistická a bohémská čtvrť ve Vilniusu mající některé společné rysy s pařížským Montmartrem). Arūnas Matelis je ženatý a má tři děti.

Ač námi vybraný film Arūnase Matelise posbíral nejedno mezinárodní filmové ocenění, nebylo to jeho primární snahou. Protože kdyby jí mělo být sbírání cen, žádný takový film by nikdy nevznikl. Popudem k jeho natočení byla krutá osobní životní zkušenost s tímto onemocněním, jež postihlo v dětském věku autorovu dceru. Snímek vznikl až s odstupem času jako reminiscence a také upozornění na to, že jsou mezi námi lidé, kteří určitou část svého života do slova a do písmene bojují o holý život. A fakt, že se jedná o malé pacienty, kteří často nahlížejí na svůj zdravotní handicap s větším nadhledem než jejich rodiče a doktoři, ještě více umocňuje celkové vyznění. Sám režisér říká: „V takovém filmu nemůžete natáčet film o druhých. Musíte se stát součástí toho všeho, zároveň se vám tím ti, kteří jsou na druhé straně kamery, přiblíží. Každý jejich úspěch vám přináší radost a každá jejich bolestivá chvíle vás naplňuje bolestí.“ Vlastně největším oceněním se pro autora stala vlna solidarity lidí, kteří po zhlédnutí jeho filmu začali přispívat na výzkum a léčbu leukémie. Navíc se snímek stal součástí vzdělávacích školních projekcí, přispívajících k větší obeznámenosti s touto závažnou chorobou.

Ocenění jeho filmů:

Litevská národní cena 2005 Ocenění za NEŽ SLÉTNU NA ZEM: Nejlepší litevský film roku 2005 - Litevská filmařská unie Nejlepší dokumentární film roku 2005 - Directors Guild of America Awards 2006 Stříbrný vlk na Mezinárodním festivalu dokumentárním filmů v Amsterdamu (IDFA), 2005 Spirit Award for Documentary"na Brooklynském mezinárodním filmovém festivalu, 2006 Grand Prix na Mezinárodním filmovém festivalu v Pärnu, 2006 Zvláštní uznání poroty na Silverdocs Festivalu, 2006.

Litevská filmová přehlídka 2012

dasha "danliofer" vanova