Mirko Eliáš

Mirko Eliáš se narodil 13. května 1899 v Chocni. Své dětství prožíval na vesnici. Studoval na gymnáziu a obchodní akademii v Hradci Králové. Nakonec studia dokončil až na obchodní akademii v Chrudimi. Za první světové války nastoupil do důstojnické školy v Rijece a bojoval na Těšínsku. Mnohé nebezpečné boje a akce zažíval až do vyhlášení příměří v roce 1918.

Po válce procestoval několik evropských států (Itálie, Sicílie, Jugoslávie). V Jugoslávii pracoval rovněž jako přístavní dělník. Za delší dobu se vrátil do Čech a prošel řadou zaměstnání (bankovní úředník, horník, učitel, boxer i sluha u cestovatele A. V. Friče). Stal se z něho bohémský umělec střídající různá zaměstnání a profese (byl také například redaktorem Českého slova).

Od mládí se v něm začal objevovat skvělý umělecký a malířský talent. Živil se jako svobodný malíř ve svých ateliérech v Praze a Hradci Králové. Maloval také divadelní kulisy, přispíval kresbami do novin a ke svým povídkám. Uplatnil se rovněž jako spisovatel, vytvářel povídky, pohádky pro děti, které si sám ilustroval a obohacoval jimi časopisy a své knihy. Kromě malířství byl u veřejnosti znám také jako zdatný sochař (toto své umění uplatnil ve snímku MRAVNOST NADE VŠE).

Velmi ojediněle se objevoval rovněž na činoherních a ochotnických scénách. Pro svůj mužný zjev, drsný obličej, démonický výraz, hluboký nebojácný hlas a vysokou hbitou postavu, která věrně připomínala Gary Coopera, byl desetkrát obsazen filmaři do zvukových filmů. Jeho herecký výraz byl však zatížen jistou statičností, ztuhlostí a hereckou nepropracovaností. Nejčastěji ho obsazoval režisér Martin Frič, Svatopluk Innemann, Přemysl Pražský, Vladislav Vančura, Václav Kubásek a Miroslav Jareš.

Od roku 1932 ztvárňoval titulní či menší postavy Kamila Hojera v Innemannově komedii ŠENKÝŘKA „U DIVOKÉ KRÁSY“ (1932), profesora v Innemannově a Vančurově dramatu PŘED MATURITOU (1932), MUDr. Karla Klímu v MALOSTRANSKÝCH MUŠKETÝŘÍCH (1932) režiséra Svatopluka Innemanna, Pavla Rydvana v dramatu SEDMÁ VELMOC (1933) Přemysla Pražského, člena Jánošíkovy družiny ve Fričově snímku JÁNOŠÍK (1935), sochaře Konráda komedii MRAVNOST NADE VŠE (1937) Hugo Haase a Martina Friče, automobilového závodníka Jana Hory ve Vančurově a Kubáskově dramatu LÁSKA A LIDÉ (1937), statkáře Ambrože Potockého v KŘÍŽI U POTOKA (1937) Miloslava Jareše a dělníka u Noelů v komedii SVĚT PATŘÍ NÁM (1937) Jiřího Voskovce, Jana Wericha, Martina Friče a Karla Steklého.

Svoji filmovou dráhu nedobrovolně ukončil velkou a ve své kariéře nejvýznamnější rolí vypočítavého čeledína Štěpána Manyi ve Fričových HORDUBALECH (1937). Štěpán se stane milencem Polany (Suzanne Marwille), ženy majitele hospodářství Juraje (Jaroslav Vojta), který odjel na několik let do USA, aby získal peníze pro zvelebení svého hospodářství. Po jeho návratu se ho Polana a Štěpán rozhodnou zabít. To se jim nakonec podaří. Bylo to však zbytečné. I tak by Juraj zemřel, protože předtím promokl, onemocněl a těsně před úkladnou vražnou se nacházel ve smrtelné agonii. Unikne Štěpán s Polanou zaslouženému trestu za úplně zbytečnou vraždu? Snímek měl premiéru (21. listopadu 1938) až šest měsíců po Eliášově předčasné a náhlé smrti. Obecenstvu, které bylo zvyklé zejména na komediální žánr, se však tento umělecky hodnotný film podle románu geniálního Karla Čapka nelíbil, a musel být po necelém týdnu promítání stažen z premiérových pláten kin pro divácký nezájem. Naše nejčtenější a nejvýznamnější deníky i časopisy to ihned označili za nehorázný skandál.

Eliášův mladý život a nadějně se rozvíjející uměleckou činnost a dráhu ukončila předčasně smrtelná zákeřná choroba 29. května 1938 ve vísce Chvojenec u Hradce Králové. Zemřel přesně šestnáct dní po svých třicátých devátých narozeninách. Pro čtenáře Eliášův život objasnil v roce 1985 Luboš Bartošek („Náš film – Kapitoly z dějin /1896 – 1945/“), roku 1990 Šárka a Luboš Bartoškovi („Filmové profily 2.“) a Miloš Fikejz v roce 2006 („Český film: Herci a herečky I. díl A – K“).

Jaroslav "krib" Lopour