Candela Peña

Pod uměleckým jménem známa Candela Peña se narodila 14. července 1973 v městečku Gavá ležícím 20 kilometrů od katalánské metropole Barcelony. Její vlastní jméno je však María del Pilar Peña Sánchez. Své umělecké jméno Candela převzala z divadelní hry Dům Bernarda Alba, kde zaznívala věta „Rozsvítili už svíčku?“ (španělsky „Encendieron la CANDELA?“). Začali jí tak říkat její spolužáci z divadelní akademie, protože prý zatím nebyla jako herečka dost úspěšná. Dnes však již svíčka svítí...nebo možná ještě přesnější by bylo, že dnes již hvězda září. Dům Bernarda Alba je divadelní dílo spisovatele Federico García Lorca napsané v roce 1936 a poprvé zahrané v Buenos Aires v roce 1945.

Otec Maríe, alias Candely, pochází z andaluské metropole Sevilla a její matka z autonomní Oblasti Murcie. V Barceloně vlastnili bar, kde Candela jako dítě trávila spoustu času. Dnes Candela žije v Madridu, což často vyvolává otázku médií, jak se jí v Madridu žije jako rodilé Barceloňance. Na to vždy odpovídá stejně: "Nejsem ani z Barcelony ani z Madridu. Jako člověk narozený v Barceloně s rodiči ze Sevilly a Murcie, nejsem vlastně odnikud."

Candela byla jedináček a již v mládí jí to táhlo k divadlu a umění. Její rodiče jí podporovali a již ve svých 4 letech začala docházet na lekce baletu do taneční akademie v Barceloně (el Instituto de la Danza de Barcelona). Ve svých 17 letech úspěšně složila COU (česká obdoba maturity před nástupem na univerzitu) a odjela studovat do Andaluského centra tance v Seville (Centro Andaluz de Teatro).

Candela Peña už má na svém filmovém kontě více než 20 filmů a točí i krátkometrážní filmy. Mimo jiné, tato známá španělská herečka typická svojí dlouhou ofinou byla také pětkrát nominována na španělskou prestižní filmovou cenu Goya. Získala dohromady dvě; v roce 2003 za film DÁVÁM TI SVÉ OČI za nejlepší ženskou vedlejší roli a v roce 2005 za film PRINCEZNY za nejlepší ženskou hlavní roli. V roce 2001 si Candela udělal odbočku od své herecké kariéry a na popud španělského režiséra Pedra Almodóvara napsala knihu s názvem Pérez Príncipe, María Dolores. Zajímavostí je, že sama Candela tvrdí, že by bez podpory Almodóvara kniha nikdy nevyšla. Psát jí totiž baví, ale neuvěřitelně se stydí.

Svůj první film SPOČTENÉ DNY (Días contados) natočila roku 1994 a hned za něj byla nominována na dvě ceny Goya; za nejlepší herecký objev v ženské kategorii a za nejlepší ženskou vedlejší roli. Následovaly filmy jako například LA CELESTINA (1996), TVÁŘÍ TVÁŘ (Boca a boca, 1995), AHOJ, JSI SAMA? (Hola, ¿estás sola?, 1995) atd. Dalším významnějším filmem byl film INSOMNIE (Insomnia, 1998) a především v roce 1999 film VŠE O MÉ MATCE (Todo sobre mi madre) za který byla Candela nominována na cenu Goya za nejlepší ženskou vedlejší roli.

Ve třetím tisíciletí již má Candela na účtě více než 15 filmů. Mezi nejúspěšnější bezpochyby patří filmy DÁVÁM TI SVÉ OČI (Te doy mis ojos, 2003) a PRINCEZNY (Princesas, 2005), za které Candela získala cenu Goya. Její zatím poslední natočený film z roku 2009 se jmenuje VNITŘNÍ OSTROV (La isla interior).

Estrecha