foto

Maria Tauberová

  • nar. 28.4.1911
    Vysoké Mýto, Rakousko-Uhersko
  • zem. 16.1.2003 (91 let)
    Praha, Česko

Biografie

Maria Tauberová se narodila 28. dubna 1911 ve Vysokém Mýtě jako Marie Proskeová do lepší rodiny hulánského důstojníka c. a k. armády. Roku 1918 byl otec převelen do Vídně, kam za ním o rok později přicestoval i zbytek rodiny. I když původně studovala na vídeňské Hudební akademii u F. Rebaye a na mistrovské škole hru na klavír (1926 – 1933), díky Rebayovi, který u ní rozpoznal pěvecké vlohy, se stala žačkou u L. Rippera, R. Eibenschützové a v letech 1933 – 1935 u F. Carpiho v Miláně a poté i v Praze. Díky řediteli Karlu Neumannovi byla po hostinské úloze ve Verdiho „Rigolettu“ a Mahenově „IV. symfonii“ z června 1936 přijata do opery pražského Národního divadla (15. listopad 1936 – 1. září 1973).

Roku 1973 odešla na odpočinek. Po celou svou pěveckou dráhu s úspěchem koncertovala. Zpívala písně, např. Vítězslava Nováka, Jaroslava Křičky a Sergeje Prokofjeva, kantáty a oratoria (Ludwiga van Beethovena, Josepha Haydna či Giovanni Battista Pergolesiho). Často se svým manželem, šéfem opery Národního divadla, dirigentem a klavíristou Jaroslavem Krombholcem (1918 – 1983), pořádala zájezdové koncertní turné po Západním i Východním Německu, Sovětském svazu, Maďarsku, Polsku, Monte Carlu, Rakousku, Itálii, Švýcarsku, Dánsku, Švédsku, Brazílii… Hostovala na různých operních scénách doma (českobudějovické Jihočeské divadlo) i v zahraničí.

Už svým jemně znějícím a technicky dokonale připraveným hlasem, sopránem zvonivých výšek, jasem a témbrem i líbezností si získala Maria Tauberová oblibu operního publika. K výborným výkonům ji taktéž pomáhal drobný plavovlasý zjev bezprostředního a stále usměvavého děvčátka. Něžnost, lehkost, svůj půvab a dovednost zvládnout i ten nejtěžší operní part si zpěvačka zanechala až do vysokého věku. Známá byla její umělecká připravenost, zodpovědnost, přirozenost, přesvědčivost, vkusnost a smysl pro daný hudební styl. Během 40. a 50. let se nemohla kvůli dramaturgii Národního divadla umělecky uplatnit.

Přesto všechno se Maria Tauberová vypracovala na nejpřednější členku pražské opery a hlavně jednu z nejlepších zpěvaček vůbec. Až do svého odchodu na penzi si udržela vysokou popularitu u diváků a dívčí krásu. Z operních partů Tauberové si uveďme díla „Rigoletto“ (Gilda), „Hubička“ (Barče), „Příhody lišky Bystroušky“ (liška Bystrouška), „Hoffmannovy povídky“ (Olympie), „Čarostřelec“ (Anička), „Car a tesař“ (Marie), „Zvíkovský rarášek“ (Petřík), „Kouzelná flétna“ (Papagena), „Figarova svatba“ (Zuzana), „Don Giovanni“ (Donna Elvíra), „Lucerna“ (kněžna), „Dvě vdovy“ (Karolina), „Violetta“ (Violetta) apod.

Ještě během svých pěveckých studií byla v první polovině 30. let přizvána filmaři ke spolupráci na zpívajících hereckých postavách atraktivních milovnických hrdinek. Po maličké roličce návštěvnice baru ve filmu Fridricha Fehéra KDYŽ STRUNY LKAJÍ (1930) se uplatnila o tři roky později ve třech hlavních milovnických úlohách sestřenice Amálky v Lamačově komedii JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ (1933), Blaženky Adamové v komedii U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934) Miroslava Cikána i Jana Wericha a naposledy se její tvář na stříbrném plátně zjevila v další Cikánově komedii NA RŮŽÍCH USTLÁNO (1934), kde si Tauberová zahrála Klárku Haugwitzovou.

V dalších létech se k filmu ojediněle nepřímo vracela, když z plátna zazněl její zpěv v krátkém LISTOPADU (1935) a účinkovala v dokumentu NOVÉ ČESKOSLOVENSKO (1949). A ještě nazpívala pěvecké party za Lenku Podhajskou (schovanka a zpěvačka Anna Marie Rynešová) ve Slavínského dramatu ADVOKÁT CHUDÝCH (1941) a Iwettu Peškovou (žínka) v opeře RUSALKA (1962) Václava Kašlíka.

Její zpěvy písní, oper a koncertů jsou zaznamenány v řadě rozhlasových relací (Rusalka v Dvořákově „Rusalce“ 1948, paní Srdečná v opeře Wolfganga Amadea Mozarta „Divadelní ředitel“ 1958 či „Tajemný hrad v Karpatech“ 1971 Julese Vernera), hudebních televizních filmech (BOHÉMA a nebo JULIETTE), gramofonových deskách a CD nosičích.

Za své pěvecké umění získala titul Zasloužilé umělkyně (1954), Řád práce (1958), titul Národní umělkyně (1960), Cenu Senior Prix (1993) a za celoživotní mistrovství v opeře čestnou Cenu Thálie (1994). Profil této umělkyně zpracoval Vladimír Mikeš v monografii „Maria Tauberová“ (2006). Jedna z největších českých operních pěvkyň 20. století Maria Tauberová zemřela 16. ledna 2003 v Praze ve věku vysokých a nedožitých devadesáti dvou let.

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky