Ivan Semjonovič Aksenčuk

S malováním jako profesí začal už před začátkem Velké vlastenecké války. Během ní bojoval v řadách 1. běloruského frontu ve funkci nabíječe 120 mm minometu a jako střelec. V únoru 1945 byl raněn. Konec války přivítal v hodnosti seržanta, byl nositelem medaile Za odvahu, medailemi Za osvobození Varšava a Za osvobození Berlína, Řádu Slávy a dalších. 24. června 1945 se osobně účastnil Přehlídky vítězství na Rudém náměstí v Moskvě.

V letech 1946–1948 absolvoval kurz animátorů studia „Sojuzmultfilm“, později pracoval jako malíř, asistent režiséra a druhý režisér kreslených filmů, než se v roce 1953 stal samostatným režisérem. Jeho tvorba byla převážně určená dětem, často točil pohádky různých národů: rumunský Orechovyj prutik, uzbeckého Aista, italského Malčika uz Neapolja atd. Mezi lety 1962 a 1987 režíroval dvacet jedna dílů oblíbeného kinožurnálu Fitil.

Vždy výborně vycházel se svými spolupracovníky, třebaže byl často terčem jejich vtípků. Byl upovídaný, občas mu nebylo rozumět, ostatně při takové okolnosti vznikla i jeho přezdívka Amserodám. Do důchodu odešel v roce 1988, ocenění titulem Národního umělce RSFSR obdržel už jako penzista o tři roky později. Společenské změny devadesátých let na tohoto muže dopadly tvrdě – válečný hrdina a mnohokrát oceněný umělec dožil poslední roky svého života v chudobě.

chamonix