Zajímavosti (25)
Love (2015)
- V scéne, v ktorej si Murphy prezerá fotografiu, v čase cca 49:43, sa v zábere objavil plagát, odkazujúci na film Salò o le 120 giornate di Sodoma (1975), od Piera Paola Pasoliniho. (dominikapete)
Saló aneb 120 dnů sodomy (1975)
- Jan Bernard ve své studii o Pasolinim napsal: „Pasolini prezentací těchto krutostí protestuje proti vykonavatelům moci, kteří se považují za bohy a pod anarchistickým heslem „Není-li Boha, je všechno dovoleno,“ redukují lidské tělo na věc, libidinózně člověka vykořisťují, odcizují a přivlastňují si jeho sex." (Zdroj: Daniel Molitor)
Saló aneb 120 dnů sodomy (1975)
- Děj celého filmu je rozdělen do kruhů Dantova „Pekla“. Jako první je „předpeklí“, kde se představuje čtveřice představitelů moci. Po předpeklí totiž následuje „kruh posedlostí“, kde jsou sexuální zvrácenosti, pořádají se zvrácené svatby a nejrůznější perverzity. Oběti jsou zbavovány vlastní vůle a zachází se s nimi jako s pouhými loutkami na hraní. Sebemenší prohřešek je krutě trestán. Po kruhu posedlostí následuje „kruh výkalů“. Vše je přípravou na úplné vyvrcholení, čímž má být poslední kruh, který je nazván „kruh krve“. Nastává skutečné peklo. I zde je určitá souvislost s de Sadovým románem, kde jsou oběti během posledních dvou vyprávění mučeni a popravováni. Pasolini nechal vyprávět dvě prostitutky a poslední dějství ponechal bez příběhů. (Zdroj: Daniel Molitor)
Saló aneb 120 dnů sodomy (1975)
- Pier Paolo Pasolini se dění po uvedeni filmu nedožil, zemřel v noci z 1. na 2. listopadu 1975, kdy byl brutálně ubit holí a přejet automobilem na fotbalovém hřišti v Ostii. Stalo se tak po hádce s Pinem Pelosim, mladým prostitutem, s kterým chtěl Pasolini navázat kontakt. Skutečná příčina vraždy však nebyla nikdy vyjasněna. (Zdroj: Daniel Molitor)
Médea (1969)
- Pier Paolo Pasolini si pro film vybral hudbu z různých východních kultur, protože prehistorickou hudbu nebylo možné znovu vytvořit. Podle muzikologa Jona Salomona si pro rituály v Kolchidě Pasolini vybral tibetský zpěv pro starší, perskou hudbu santur pro celkovou kolchidskou atmosféru a balkánskou sborovou hudbu, pro niž je charakteristický ženský sbor zdvojující se ve dvou částech s vteřinovým odstupem, pro ženy podporující růst nové úrody krví mladé oběti sparagmos, řeckého dionýského rituálu rozčtvrcení. (classic)
Vepřinec (1969)
- Režisér Pier Paolo Pasolini nabídl roli mladého kanibala (Pierre Clémenti) Klausovi Kinskimu, který ji odmítl kvůli nízkému platu. (aporve)
Oidipus král (1967)
- Pier Paolo Pasolini začíná a končí film v Itálii dvacátých let dvacátého století, což nazývá aktem freudovské sublimace. Oidipus hraje na dýmku tradiční japonské téma Gagaku a po něm následuje ruská lidová píseň o odporu. (classic)
Oidipus král (1967)
- Pier Paolo Pasolini začal pro svůj film hledat lokace v Rumunsku. Chtěl drsnou, strohou krajinu, která by připomínala Řecko. Našel je však uprostřed agrární revoluce a zděsil se, že bude muset zvolit jinou lokaci. Rozhodl se pro Maroko, zemi plnou hor a pouští, která se Řecku podobá jen málo. Potřebám jeho filmu však vyhovovala. (classic)
Oidipus král (1967)
- Jedná se o první celovečerní barevný film režiséra Piera Paola Pasoliniho, který navazuje na epizodu s názvem La Terra vista dalla Luna ve filmu Le streghe (1967). (classic)
Dravci a vrabci (1966)
- Totò (Totò Innocenti) definoval Piera Paola Pasoliniho jako inteligentního a nápaditého člověka s jiným způsobem režie, než na jaký byl komik zvyklý. Totò, velký improvizátor na place, zvyklý mít vždy volnou ruku, byl v tomto filmu naopak nucen přesně dodržovat linii scénáře a režisérovy pokyny. (classic)
Dravci a vrabci (1966)
- Pier Paolo Pasolini uvedl, že si Totòho (Totò Innocenti) vybral jako hlavního hrdinu filmu, i když ho osobně neznal, protože měl pocit, že jeho maska je příkladem dvou znaků typických pro pohádkové postavy: extravagance a lidskosti. Tento úsudek se později potvrdil, jakmile oba začali pracovat společně. (classic)
Evangelium sv. Matouše (1964)
- U příležitosti 50. výročí filmu na filmovém festivalu v Benátkách řekl Mauro Leonardi, italský kněz a spisovatel, že v první verzi filmu Pier Paolo Pasolini ztvárnil Ježíše bez vzkříšení a bez zázraků. V souladu se směrodatným úsudkem tehdejšího ředitele Katolického kinematografického centra, dona Francesca Angelicchia, se režisér po natočení filmu vrátil do kulis a přidal scény, které byly od té doby přítomny ve finální verzi filmu. (classic)
Evangelium sv. Matouše (1964)
- Cesta režiséra do Svaté země kvůli lokacím selhala ve svém účelu, totiž identifikovat neporušená místa, jaká musela být v době Krista. Režisér našel trosky nedokončeného a k nepoznání příběhu, ale z toho získal antirétorickou inspiraci evangelia. Poté Pier Paolo Pasolini rekonstruoval místa evangelia podle Matouše v jižní Itálii: Puglie, Lazio a Kalábrie se staly místy Galileje jako před dvěma tisíci lety a Palestina byla „rekonstruována“ v Basilicatě, zejména mezi kameny Matera a s jejími obyvately. Pasolini se proto rozhodl zvolit archaický svět, ještě nedotčený na začátku 60. let 20. století v jižní Itálii (v Laziu, Puglii, Basilicatě a Kalábrii), jako místo ekvivalentní Palestině v době Ježíše. Všechno je zde evangelium podle Pasoliniho. Krajina je již evangeliem: instinktivní pouto s Matoušovým pážetem se projevuje i ve vztahu k zemi, s její strašnou chutí, její vyprahlostí, absurdní krásou těch čtyř plešatých strání. (classic)
Evangelium sv. Matouše (1964)
- V létě 1963, aby hledal místo pro natáčení filmu, podnikl Pier Paolo Pasolini výlet do Svaté země, aby se připravil na natáčení filmu. Doprovázel ho Don Andrea Carraro z Pro Civitate Christiana z Assisi. Na cestě vznikl dokument Obhlídka exteriérů v Palestině a první projekce byla provedena ve Spoletu během Festivalu dei Due Mondi 11. července 1965. Navštívená místa byla: Tiberiadské jezero, hora Tábor, Nazareth, Kafarnaum, Baram, Jeruzalém, Beeršeba, Betlém, Damašek. (classic)
Rogopag (1963)
- Na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1962, kam přijel představit film Vivre sa vie (1962), narativně strukturovaný po vzoru Rosselliniho filmu Francesco, giullare di Dio (1950), se Jean-Luc Godard setkal s producentem Alfredem Binim, který mu nabídl účast na epizodním filmu ve spolupráci se třemi italskými režiséry: Robertem Rossellinim, Pierem Paolem Pasolinim a Ugem Gregorettim. Godard nabídku přijal a rozhodl se natočit vlastní epizodu na plné obrátky s využitím málo známých, ale Nové vlně blízkých herců: Kanaďanky Alexandry Stewart a Jeana-Marca Boryho. Natáčení skončilo během jediného dne, 24. listopadu 1962 (ve stejný den, kdy vyšly noviny L'Humanité, z nichž se vypravěč dozvídá o atomovém výbuchu). (classic)
Rogopag (1963)
- Pier Paolo Pasolini byl za epizodu „La ricotta“ odsouzen za pohrdání náboženstvím, ale trest odnětí svobody si díky amnestii neodseděl; film se vrátil na plátna s úpravami zvuku a některými škrty, stejně jako s úpravou úvodního titulku a závěrečné poznámky Orsona Wellese, která původně zněla: „Zemřít byl jeho jediný způsob, jak udělat revoluci.“ Nahrazeny byly také fráze: jako: „Pryč s krucifixy,“ které postupně vykřikují postavy na scéně i na ulici, a dokonce i pes; drobné škrty vedly také ke zkrácení některých sekvencí, které byly považovány za trapné, například Stracciho (Mario Cipriani) vzlykání (mylně považované za orgasmus) před striptýzem komparzistky a moment goliardovského veselí, který přeruší konstrukci výpovědi. Škrty provedl Pasolini přímo na negativu, což vedlo k domněnce, že první verze byla ztracena. Kopie filmu s původním střihem byla nakonec nalezena a restaurována Cineteca Nazionale, která také znovu vložila několik vteřin střihů provedených cenzurou ještě před uvedením první verze (všechny se týkaly scény striptýzu); s názvem La ricotta director's cut byla uvedena v roce 2022 na festivalu Bologna Festival del cinema ritrovato. (classic)
Mamma Roma (1962)
- Na premiére filmu v Cinema Quattro Fontane v Ríme 22. septembra 1962 Pasoliniho napadli fašisti, ktorí protestovali proti filmu. (Arsenal83)
Accattone (1961)
- V roce 1962 křesťanskodemokratický právník a politik Salvatore Pagliuca zažaloval Piera Paola Pasoliniho a filmovou společnost Arco, protože ve filmu se zločinec jmenoval stejně jako on, žádal náhradu za morální újmu a odstranění svého jména, přičemž získal náhradu pouze za materiální škody. Pasolini následně citoval politika ve své básni „Poeta delle Ceneri“. (classic)
Accattone (1961)
- V roce 1962 bylo dílo uvedeno také na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde Pier Paolo Pasolini získal cenu za režii. (classic)
Accattone (1961)
- Hlasem Franca Cittiho je herec Paolo Ferrari, kterého si vybral Pier Paolo Pasolini, který osobně sledoval dabing filmu v režii Maria Maldesiho. (classic)
Související novinky
Zemřela herečka Monica Vitti
02.02.2022
Přichází smutné zprávy z Říma. Ve věku 90 let zemřela ikona italské kinematografie šedesátých let, herečka Monica Vitti. Hvězda klasických filmů režiséra Michelangela Antonioniho dlouhou dobu… (více)
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
17.04.2010
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)
Scenárista
| Filmy | |
|---|---|
| 2006 |
'Na specie de cadavere lunghissimo |
| 1981 |
Calderon - divadelní hra |
| 1975 |
Saló aneb 120 dnů sodomy |
| 1974 |
Kytice z tisíce a jedné noci |
| 1973 |
Storie scellerate |
| 1972 |
Canterburské povídky |
| 1971 |
Dekameron |
| 1970 |
Ostia |
| 1969 |
Amore e rabbia |
Médea |
|
Vepřinec |
|
| 1968 |
Rozmar po italsku |
Teoréma |
|
Vymahač |
|
| 1967 |
Oidipus král |
Čarodějky |
|
| 1966 |
Dravci a vrabci |
| 1964 |
Evangelium sv. Matouše |
| 1963 |
Rogopag |
| 1962 |
Mamma Roma |
Smrt kmotřička |
|
| 1961 |
Accattone |
La Ragazza in vetrina |
|
Milano nera |
|
| 1960 |
Carro armato dell'8 settembre, Il |
Krásný Antonio |
|
La giornata balorda |
|
Sladký život |
|
Svědek, který nepromluvil |
|
| 1959 |
La notte brava |
| 1958 |
Giovani mariti |
| 1957 |
Cabiriiny noci |
Marisa la civetta |
|
| 1955 |
Il prigioniero della montagna |
| 1954 |
La donna del fiume |
| Dokumentární | |
|---|---|
| 2008 |
Pasoliniho Zuřivost |
| 1977 |
Laboratorio teatrale di Luca Ronconi (TV film) - divadelní hra |
| 1970 |
Poznámky k africké Oresteie |
| 1968 |
Poznámky k filmu o Indii (TV film) |
| 1965 |
Obhlídka exteriérů v Palestině |
| 1964 |
Hovory o lásce |
| 1963 |
Zuřivost |
| 1961 |
La Canta delle marane |
| 1958 |
Grigio |
| 1956 |
Manon: Finestra 2 |
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 1963 |
La ricotta |
Režisér
| Filmy | |
|---|---|
| 1975 |
Saló aneb 120 dnů sodomy |
| 1974 |
Kytice z tisíce a jedné noci |
| 1972 |
Canterburské povídky |
| 1971 |
Dekameron |
| 1969 |
Amore e rabbia |
Médea |
|
Vepřinec |
|
| 1968 |
Rozmar po italsku |
Teoréma |
|
| 1967 |
Oidipus král |
Čarodějky |
|
| 1966 |
Dravci a vrabci |
| 1964 |
Evangelium sv. Matouše |
| 1963 |
Rogopag |
| 1962 |
Mamma Roma |
| 1961 |
Accattone |
| Dokumentární | |
|---|---|
| 2008 |
Pasoliniho Zuřivost |
| 1972 |
Dodici dicembre 1972 |
| 1971 |
Le mura di Sana'a |
| 1970 |
Appunti per un romanzo dell'immondeza |
Poznámky k africké Oresteie |
|
| 1968 |
Poznámky k filmu o Indii (TV film) |
| 1967 |
Pasolini intervista: Ezra Pound (TV film) |
| 1965 |
Obhlídka exteriérů v Palestině |
| 1964 |
Hovory o lásce |
| 1963 |
Zuřivost |
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 1967 |
Che cosa sono le nuvole? |
| 1965 |
Padre selvaggio, Il |
| 1963 |
La ricotta |
Herec
| Filmy | |
|---|---|
| 1972 |
Canterburské povídky |
| 1971 |
Dekameron |
| 1968 |
Vymahač |
| 1967 |
Oidipus král |
| 1960 |
Gobbo, Il |
| Dokumentární | |
|---|---|
| 2022 |
Agnès Varda - Pier Paolo Pasolini - New York - 1967 - a.z. |
| 2021 |
Střípky z festivalu v Cannes (TV film) - a.z. |
| 2020 |
Davanti a me il sud - a.z. |
| 2018 |
Pier Paolo Pasolinis Reisen durch Italien (TV film) - a.z. |
| 2017 |
Já, Maria Callas - a.z. |
The Isle of Medea - a.z. |
|
| 2015 |
Pasolini maestro corsaro - a.z. |
Ridendo e scherzando - Ritratto di un regista all'italiana - a.z. |
|
| 2013 |
Io sono nata viaggiando - a.z. |
| 2011 |
Příběh filmu: Odysea (seriál) - a.z. |
| 2008 |
Pasoliniho Zuřivost |
| 2007 |
Callas assoluta |
| 2002 |
Pier Paolo Pasolini e la ragione di un sogno |
| 2000 |
Arruso - a.z. |
| 1981 |
Wie de waarheid zegt moet dood - a.z. |
| 1979 |
Io sono Anna Magnani |
| 1971 |
Le mura di Sana'a |
Pier Paolo Pasolini: A Film Maker's Life |
|
| 1970 |
Poznámky k africké Oresteie |
| 1968 |
Poznámky k filmu o Indii (TV film) |
| 1967 |
Pasolini intervista: Ezra Pound (TV film) |
| 1966 |
Bojovník Pasolini (TV film) |
| 1965 |
Obhlídka exteriérů v Palestině |
| 1964 |
Hovory o lásce |
| 1963 |
Zuřivost - vypravěč |
| 1960 |
Fellini (seriál) |
Spisovatel
| Filmy | |
|---|---|
| 1996 |
Pratone del casilino, Il - kniha |
| 1962 |
Una vita violenta - kniha |
| 1959 |
La notte brava - kniha |
Host
| Pořady | |
|---|---|
| 1967 |
Apropos Film |
Související novinky
Zemřela herečka Monica Vitti
02.02.2022
Přichází smutné zprávy z Říma. Ve věku 90 let zemřela ikona italské kinematografie šedesátých let, herečka Monica Vitti. Hvězda klasických filmů režiséra Michelangela Antonioniho dlouhou dobu… (více)
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
17.04.2010
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)
Fanklub
(237)- TheRaven režisér
- Madsbender scenárista
- raroh režisér
- Flakotaso režisér
- eraserhead666 režisér
- Dionysos režisér
- bobotur režisér
- ledzepfan spisovatel
- Rosana režisér
- Mysanthia režisér
- type_B režisér
- Flipnic-RE režisér
- Yettipunk režisér
- PX režisér
- Azrael515 režisér
- ewi režisér
- leBIGmac scenárista
- Rickenbacker režisér
- jonyrico režisér
- Borat režisér