foto

Ivan Mozžuchin

  • nar. 26.9.1889
    Penza, Ruské impérium
  • zem. 18.1.1939 (49 let)
    Neuilly-sur-Seine, Francie

Biografie

Ivan Iljič Mozžuchin se narodil 26. září roku 1889 ve vesničce Kondol, Saratovské provincie Ruského impéria a stal se bezesporu nejvýznamnější filmovou hvězdou kinematografie carského Ruska, jeho kariéra pokračovala ale i po útěku z rodné země ve Francii, USA a Německu a svou uměleckou dráhu ukončil až za zvukové éry v roce 1936.

Počátku jeho umělecké kariéry předcházelo absolvování chlapeckého gymnázia v Penze a dvouleté studium na právnické fakultě Moskevské univerzity. Odtud odešel roku 1910 se skupinou kočovných herců z Kyjeva. Zpět do Moskvy se vrátil již následujícího roku a hrál na divadle. Debut ve filmu si odbyl roku 1911 snímkem NA BOJKOM MESTĚ mestě pro Chanžonkovovu produkční společnost, pro níž natáčel až do roku 1914. V letech 1915 – 1919 pokračoval pod vedením legendárního producenta Josefa Jermoljeva, kde pracoval s režiséry Jakovem Protazanovem a Viktorem Turžanským. Mozžuchin během tohoto období ztvárňoval velmi různorodé role, od zbojníků po důstojnické a šlechtické role. Nejvýznamnější a umělecky nejvyspělejší byly filmy PIKOVÁ DÁMA (1916), podle poemy Alexandra Sergejeviče Puškina, a OTEC SERGEJ (1917), podle Tolstého, oba režírované Jakovem Protazanovem. Když vypukla roku 1917 v Rusku bolševická revoluce, celá Jermoljevova společnost se přesídlila na poloostrov Krym, kde pracovala ještě následující dva roky až byla nucena definitivně opustit Rusko a emigrovat do Francie. Krymská produkce se již nedržela tak striktně dříve oblíbeného „ruského“ konce, což již předznamenalo snahu uplatnit své filmy na poli evropské kinematografie. Emigrace mimo jiné znamenala pro filmaře, mezi nimiž byla i Mozžuchinova tehdejší manželka Nathalie Lissenko, již zmínění režiséři Turžanskij a Protazanov ztrátu veškerého majetku a de facto nutnost začínat v nové zemi od píky. Filmový průmysl starého Ruska nechal Vladimír Iljič Lenin znárodnit a velká část nejen Mozžuchinových filmů byla zcenzurována. Zároveň režisér Lev Kulešov použil část jednoho ze zakázaných filmů pro svůj známý pokus s tzv. „Kulešovovým efektem“.

Mozžuchin přijel do Paříže již koncem roku 1919 a stal se velmi rychle uznávaným herce, známý pak byl především pro svůj „hypnotický pohled“. Pod produkční značkou Jermoljevovy společnosti, jež změnila jméno na Albatros natočil brzo několik filmů. Mezi jinými to bylo i JUSTICE D'ABORD (1921), remake jeho dřívějšího filmu PROKUROR (1917), natočeného ještě v Rusku, kde Mozžuchin sehrál roli prokurátora, který pod tlakem okolností u soudu vystupovat proti ženě, jíž miloval. Roku 1923 uskutečnil Ivan Mozžuchin snímkem LE BRASIER ARDENT (1923) svůj první a poslední pokus o samostatnou režii. Krom toho si i ve filmu KEAN (1924) zopakoval na plátně některé své úspěchy z divadelních prken. Pomyslného vrcholu celé svojí kariéry dosáhl ve dvou filmech završujících jeho „francouzské období“. Prvním z nich byl výpravný, dobrodružný velkofilm MICHEL STROGOFF (1926) podle stejnojmenného románu spisovatele Julesa Vernea. Tento snímek kombinoval dohromady postupy avantgardní montáže s atraktivním dobrodružstvím a charismatickým hlavním hrdinou. Třešničkou na dortu se stala desetiminutová barevná sekvence z tatarského tábora, jež měla být údajně natočena dvoubarevným systémem Technicolor. Druhým snímkem byl o rok mladší CASANOVA.

O Ivanu Mozžuchinovi se v té době začalo mluvit jako o „ruském Valentinovi“, což byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč s ním americké studio Universal podepsalo smlouvu. Herec musel podstoupit v USA plastickou operaci nosu a pro americké publikum byl přejmenován na Ivana Moskinea. Některé zdroje tvrdí, že toto měl být pokus o diskreditaci slavné hvězdy a omezení úspěchů zahraniční kinematografie. V USA Ivan Mozžuchin natočil pouze jeden snímek – SURRENDER (1927), který znamenal jednoznačný neúspěch. Tím byla poznamenána Mozžuchinova umělecká reputace a zároveň byl nucen vrátit se do Evropy.

Po příchodu z USA se Mozžuchin usadil v Německu, kde natočil několik snímků v koprodukci s Universalem. Jedním z nich byl film MANOLESCU (1929), kde si Mozžuchin zahrál po boku německé hvězdy Brigitte Helm, jež je současným divákům známá hlavně z Langova Metropolis. Nejlepší z tohoto období a současně poslední snímek, DER WEIßE TEUFEL (1930), natočený podle románu Lva Tolstého. Pro Ivana Mozžuchina se bohužel jednalo o labutí píseň umělecké kariéry, zvukový film mu již neposkytl tolik možností pro uplatnění.

První zvukový film SERGEANT X natočil Mozžuchin až roku 1932 a práci mu značně ztěžovaly jazykové schopnosti a velmi silný ruský přízvuk. Podobně jako Bela Lugosi v Hollywoodu musel Ivan Mozžuchin nastudovat foneticky a snímek musel být i sestříhán tak, aby při krátkých dialogových sekvencích byl herec zakrytý. Přestože snímek zaznamenal v kinech úspěch, Mozžuchin neměl mnoho příležitostí dál hrát, protože nemohl představovat ve všech filmech emigranta. Fonetické nastudování replik způsobovalo v jeho dalším filmu zpomalení hereckého výkonu a což se částečně řešilo častým umisťováním Mozžuchina do mimoobrazového prostoru. Po zcela průměrném LA MILLE ET DEUXIEME NUIT (1933) následovaly dva zcela neúspěšné remaky Mozžuchinových slavných filmů z němé éry – CASANOVA a ENFANT DU CARNAVAL (oba 1934).

Jeho comeback byl plánován na rok 1935, kdy měl ztvárnit hlavní roli ve filmu NITCHEVO, ale ve výsledku sehrál Mozžuchin pouze vedlejší roli, která se na filmovém plátně stala zároveň jeho poslední. Poté kdysi slavný herec začal stále více pít, k čemuž se přidaly i další zdravotní problémy. Přestože se mu jeho přátelé snažili pomoci, zemřel roku 1939 na tuberkulózu ve věku nedožitých 50 let.

Ivan Mozžuchin se objevil ve více než sedmi desítkách filmových rolí, z nichž velké množství je dnes bohužel již nevratně ztraceno a film BRATIA RAZBOI'NIKI (1911) se dokonce ani nikdy nedočkal uvedení do kin. Ke znovuobjevení Ivana Mozžuchina přispívá i uvádění některých jeho filmů v kinech a na filmových přehlídkách. Největším dílem je to pak zásluhou italského festivalu Le Giornate del cinema muto, kde byla roku 2003 uvedena celá přehlídka filmů, kde tento významný herec sehrál hlavní role a letošní 28. ročník, na němž byly uvedeny některé filmy společnosti Albatros.

Michal "Véča" Večeřa

Herecká filmografie

Režijní filmografie

Scenáristická filmografie

Filmy

1921 Justiční omyl