Naděžda Prchalová-Vicenová

Členkou Divadla v Dlouhé se Naďa Vicenová stala v lednu 1998, předchozích dvaatřicet let byla oporou Středočeského divadla v Kladně (a většinu doby též v Mladé Boleslavi). Na Kladno nastoupila po angažmá v Českých Budějovicích a ve Státním divadle v Brně, které bylo její první hereckou štací po absolutoriu pražské DAMU v roce 1960.

Naďa, za svobodna Prchalová, se narodila v Radotíně, kde se svou rodinou žije dodnes. Od malička chtěla být učitelkou, ale záliba v recitaci a později i melodramech ji přivedla k divadlu. Stala se členkou radotínského ochotnického spolku Čechie, kde zkoušela a hrála pod vedením svého gymnaziálního profesora češtiny. K pedagogické činnosti se dostala až po mnoha letech jako vedoucí dramatického kroužku v LŠU a hlasová poradkyně kladenského loutkového divadla.

Naďa Vicenová patří k hercům, kteří mají radši zkoušky než představení, což možná souvisí s tím, že počet repríz v oblastním divadle byl málokdy dostatečně vysoký na to, aby se postava stačila tzv. usadit. Tvůrčí hledání ve zkušebním období se jí tak stalo bližším a podle průběhu zkoušek se utváří i její vztah k celé inscenaci. Z dob svého kladenského angažmá vzpomíná ráda na práci s režisérem Milošem Horanským, který dokázal herce přivést k novému, často překvapivému výrazu a projevu, a přestože měl o inscenaci svou představu, nechával herecké tvorbě dostatečný prostor. Oboustranně inspirující vztah mezi režisérem a hercem považuje Naďa Vicenová za velmi důležitý, stejně jako režisérův zájem o herce nejen při zkoušení, ale i v reprízách. Více doma se cítí v oblasti psychologického herectví, v němž byla vychována, než v groteskní zkratce či lehké konverzační komedii. Své mladší kolegy obdivuje pro lehkost, s níž se dokáží přizpůsobit různým stylům i pro fyzickou připravenost.

Naďa Vicenová má dva syny a čtyři vnoučata (manžel, herec František Vicena zemřel v roce 1984), k jejím zálibám mimo divadlo a vášnivou četbu patří vaření a pečení.