foto

George Stevens

  • nar. 18.12.1904
    Oakland, California, USA
  • zem. 8.3.1975 (70 let)
    Lancaster, California, USA
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Režisér známý jako úzkostlivý umělec s výjimečným citem pro kompozici, jenž je jedním z největších amerických filmařů všech dob. Jeden ze stvořitelů klasického Hollywoodu, přestože jeho filmy nebyly určeny pouze pro masovou zábavu. Jeden z nejctěnějších a nejrespektovanějších režisérů hollywoodské historie. Již od začátku své kariéry, raných třicátých let, se těšil velké míře nezávislosti a jeho životní dílo zahrnuje široký průřez všemi žánry od komedií, přes muzikály až po dramata.

Stevens se vždy snažil, aby ukočíroval celou hollywoodskou mašinérii a zachoval si hlavní slovo v tom, jaká mají být jeho díla. V šedesátých letech byl sice některými kritiky označován za "neautorského", avšak jeho práce s detailem, využívání scénických možností, pomalé prolínání obrazů a spousta dalších nejrůznějších inovačních postupů vydávají o jeho originalitě a autorství neoddiskutovatelné svědectví. Pověstný je i jeho způsob práce s nejrůznějšími hereckými typy, kdy se v jeho filmech k vrcholným výkonům vzepjaly často navzájem hluboce znesvářené herecké hvězdy. Jeho filmy jsou hluboce provázány s americkou společností a tvoří jedinečný dokument fenoménu jménem "American Dream".

Stevens byl nominován pětkrát na Oscara za režii, dvakrát zvítězil, šest z filmů, jež produkoval či režíroval, bylo nominováno na nejlepší snímek. V roce 1953 získal Irving G. Thalberg Memorial Award, v letech 1958-59 byl prezidentem Academy of Motion Picture Arts & Sciences. Třikrát vyhrál Directors Guild of America Best Director Award stejně jako D.W. Griffith Lifetime Achievement Award. Vytvořil pět snímků nesporně hodných zlatého fondu světového filmu: muzikál Astaira a Rogers SWING TIME (1936); slavný dobrodružný fim GUNGA DIN (1939); komedii o znesvářených pohlavích NEJPRVE STVOŘIL ŽENU (1942), drama, jež změnilo technickou tvář filmů, především ve využití detailu, MÍSTO NA VÝSLUNÍ (1951) a western, který zároveň shrnul i překročil svůj žánr, SHANE (1953).Jeho PENNY SERENADE (1941), ROZRUCH VE MĚSTĚ (1942), VESELÁ TLAČENICE (1943), I REMEMBER MAMA (1948) a OBR (1956) jsou dalšími neopomenutelnými vrcholy klasického Hollywoodu.

George Cooper Stevens se narodil 18. prosince 1904 v kalifornském Oaklandu herci Landersi Stevensovi a jeho ženě, herečce Georgie Cooper, kteří provozovali vlastní divadelní společnost Oakland's Ye Liberty Playhouse. Georgie Cooper byla sama dcerou herečky Georgie Woodthorpe, jako malé dítě si spolu se svojí matkou zahrála v Little Lord Fauntleroy v Los Angeles' Burbank Theater. Georgovi rodiče vystupovali jako samostatní umělci v San Franciscu a občas vyráželi na různá varietní turné po celém západním pobřeží. Jejich divadelní repertoár obsahoval většinou klasiku, díky níž se malý George mohl důkladně seznámit jak se strukturou dramatického díla, tak s prací s publikem. V roce 1922 Stevensovi rodiče zabalili svoji divadelní živnost a spolu s rodinou, která sestávala z George a jeho staršího bratra Johna Landerse "Jacka" Stevense, se přesunuli na jih, do Glendale, aby zde nalezli práci ve filmařském průmyslu.

Oba Stevensovi rodiče získali natrvalo herecké zaměstnání ve filmu. Landers si zahrál v malých rolích např. v LITTLE CEASAR (1930), ve VEŘEJNÉM NEPŘÍTELI (1931) a v OBČANU KANEOVI. Landersův bratr byl dramatický kritik listu Chicago Herald Ashton Stevens (1872-1951), jejž si najal William Randolph Hearst poté, co ho Ashton naučil hrát na banjo. Sestra Georgie Cooper Oliver se po několika roličkách stala scénáristkou a Jack kameramanem.

Stevensův film I REMEMBER MAMA, kronika norské rodiny snažící se o asimilaci v San Franciscu okolo roku 1910, je patrně odrazem příchodu Stevensovy rodiny do Los Angeles. Členové rodiny se tu cítili jako outsideři, což se zrcadlí snad v celém Stevensově díle. Na herectví a především na herce bylo totiž v oné době nahlíženo přes prsty; jiný čas - jiný mrav. Aby vykompenzoval nedostatek formálního vzdělání, Stevens se hlouběji zaobíral divadlem, literaturou i filmem.

Zanedlouho po příchodu do Hollywoodu Stevens získal práci v Hal Roach Studios jako asistent kameramana - ve svých sedmnácti letech! Tomu se říká být ve správnou dobu na správném místě. Stevens se k tomu později vyjádřil:"Nebyly žádné odbory, takže bylo možné, abyste se stal asistentem kamery, když se vám tam podařilo objevit právě tehdy, když začínali točit nějaký film. Nebyla tam žádná organizace; když kameraman neměl asistenta, vůbec nevěděl, kde by se měl po nějakém řádném poohdlédnout."

Jako součást tvůrčí skupiny Hala Roache se Stevens seznamoval s uměním obrazového vyprávění, zatímco se film stále překotně rozvíjel. Jeho praktická výuka zahrnovala především natáčení nízkorozpočtových westernů. Během dvou let už byl zaměstnán plnohodnotným snímáním a psaním gagů pro Laurel & Hardy komedie Hala Roache.

Jeho první vlastní kameramanské dílo byl jak jinak Laurel & Hardy film ROUGHEST AFRICA (1923). Stevens se v této době především zaučoval a vytvářel si svůj styl chápání lidských charakterů a vztahů. Tady si navykl své charakteristické pravdivosti, ostatně sám Oliver Hardy říkal:" Dělali jsem spoustu bláznivin, byli jsme však vždy skuteční." Mezi Laurel & Hardy klasiku, jíž nasnímal, patří i STAN A OLIVER NA VÝLETE (1928), LIBERTY a PREDAVAČI STROMČEKOV ALEBO VESELÉ VIANOCE! (oboje 1929).

Z pomocného kameramana se Stevens propracoval k režii drobnějších kousků pro Universal a RKO. V roce 1933 režíroval několik významnějších komedií (THE COHENS AND KELLYS IN TROUBLE) a v oboru veselých taškařic se ponenáhlu stával zavedenou značkou. Pracoval nejvíce s komikem Grady Suttonem a scénáristou Fredem Guiolem a natočil filmy jako KENTUCKY KERNELS (1934) či NITWITS, THE (1935).

Jeho velký den přišel v roce 1935, kdy si ho hvězda Katharine Hepburn vybrala za režiséra ALICE ADAMS. Příběh byl založen na románu Boothe Tarkingtona o mladé ženě z nižší střední třídy, která nejen sní svůj "American Dream". Téma hořkého prohlédnutí tohoto snu a následující frustrace "pronásledovalo" Stevensovu tvorbu po celý jeho život. Předtím než pozdní sedmdesátá léta přinesla téma outsiderů, tu už byl Stevens a jeho zklamaní hrdinové. Ukázalo se, že Stevens má na víc než na stále stejné gagy.

Stevens se dočkal dalšího úspěchu ještě ten samý rok s filmem ANNIE OAKLEY (1935), načež dostal nabídku na režii šestého muzikálu s dvojicí Astaire-Rogers SWING TIME. Stevensova kameramanská minulost ho podnítila k naprosto inovativnímu přístup k žánru komediálního muzikálu. Díky přísné kontrole práce kamery tady vytvořil atmosféru, která v publiku prostě musela vzbudit odpovídající emocionální efekt. V jedné scéně Fred Astaire například otvírá dveře se zrcadlem tak, že snímán je vlastně odraz scény, což je podáno tak lstivě, že publikum bylo doslova vtaženo na plátno. Stevens se nebál odvážných experimentů se světlem, kdy ho nechával volně vstupovat na scénu, aby tak oživil obraz. Výjimečná je též závěrečná scéna, na kterou díky hře se slunečními paprsky a horizontem divák jen tak nezapomene. Film neměl slabá místa a nabídl mnoho prostoru pro ústřední taneční duo. Ginger Rogers prohlásila, že se jednalo o její nejlepší film s Fredem Astairem. Stevens pokračoval ve spolupráci s Astairem na natočil další muzikál A DAMSEL IN DISTRESS (1937) - tentokrát bez Rogers, což jí bohatě vynahradil filmem VIVACIOUS LADY (1938). Stevens neměl příliš v lásce finanční kontrolu, a proto si právě od tohoto filmu vyhradil u většiny svých děl i úlohu producenta.

Dalším povedeným Stevensovým filmem byla zábavná dobrodružná historka GUNGA DIN (1939) podle předlohy Rudyarda Kiplinga. Dnes by snímek nebyl dostatečně politicky korektní, avšak ve své době historka o třech britských seržantech (Cary Grant, Victor McLaglen a Douglas Fairbanks Jun.) potlačujících indickou rebélii nabídla nebývalou porci akce a zábavy. Stevens nebyl zrovna nejoblíbenějším režisérem, protože se příliš neohlížel na plán ani rozpočet. Navíc rozlišoval natáčení a editaci, což bylo v americkém filmu novinkou. Natáčení filmu GUNGA DIN zabralo místo 64 124 dnů a vyžádalo si tehdy neuvěřitelné 2 000 000 dolarů.

Stevens najednou přišel k obrovské reputaci, kterou jen utvrzoval svými dalšími filmy: mírně dramatickým VIGIL IN THE NIGHT (1940), romantickým dojákem PENNY SERENADE (1941) a komediemi NEJPRVE STVOŘIL ŽENU, ROZRUCH VE MĚSTĚ (oboje 1942) a VESELÁ TLAČENICE (1943), za níž obdržel svoji první oscarovou nominaci. V roce 1943 však už byl nejvyšší čas, aby se "porozhlédl" po světě, a tak se vydal do válkou zmítané Eropy. Točil v Normandii, při osvobození Paříže i Dachau, jeho záběry byly použity během Norimberského procesu i německé denacifikace. Válečné prožitky ho bezesporu hluboce zasáhly. Své první ženě Yvonne napsal v roce 1945:"Nebýt tvých dopisů, nebylo by zde nic, čím bych se mohl potěšit, neboť ty dobře víš, že tady nacházím příliš mnoho věcí, jímž nemohu uvěřit!"

Stevensův druhý poválečný film MÍSTO NA VÝSLUNÍ je adaptací přeslavného románu Theodora Dreisera Americká tragédie, přeneseného do současné Ameriky. Tři roky po svém takřka autobiografickém filmu I REMEMBER MAMA Stevens zobrazil dalšího outsidera, George Eastmana, uvíznuvšího v pasti amerického snu, jenž ho nakonec stáhne do záhuby. Zcela revoluční bylo Stevensovo používání (snad i nadužívání) detailu, jehož využití dopomáhalo k naprosto ojedinělé a originální atmosféře, která dokázala publikum vtáhnout do světa George Eastmana, do jeho citů k dívce (dívkám) svých snů, ba i do situace na loďce onoho osudného dne. Za svoje mistrovské dílo obdržel Stevens svého prvního Oscara, poraziv Kazanovu TRAMVAJ DO STANICE TOUHA i AMERIČANA V PAŘÍŽI Vincente Minnelliho.

Stevensovo téma outsiderství pokračovalo dalším dnes klasickým snímkem SHANE (nominace na Oscara). Titulní pistolnický hrdina je ztracencem, jenž nachází smysl života až v obraně rodiny Starrettů. OBR (Oscar) - tříhodinová texaská balada dle románu Edny Ferber nabízí další sbírku outsiderů: "sestra" Luz Benedict, zprvu problémový změstnanec - nakonec milionář Jett Rink, kráska Leslie Benedict a její dvě rebelské děti. OBR je zamyšlením nad celou americkou společností, jejím tradičním vnímáním, agresivním životním přístupem i rasovou problematikou. Pověstnou a tolik přiznačnou se stala scéna, kdy se zestárlý Bick pere se Sargem kvůli jeho neochotě k obsluze hispánské menšiny. K tomu hraje z jukeboxu ironicky "The Yellow Rose of Texas" a na Bickově skláceném těle skončí cedulka se slavným nápisem: THE MANAGEMENT RESERVES THE RIGHT TO REFUSE SERVICE TO ANYONE (Naše zákazníky si vybíráme. - volně přeloženo).

Jako outsideři se dají brát příslušníci rodiny Otto Franka v prvním americkém významnějším filmu o holocaustu DENÍK ANNY FRANKOVÉ (nominace na Oscara). Konečně Stevensův Kristus v THE GREATEST STORY EVER TOLD (1965) je zřejmě tím největším outsiderem lidských dějin. Poslední Stevensův film JEDINÁ HRA nám nabízí opět příběh dvou outsiderů: stárnoucí sborové tanečnice a bezvýznamného hráče.

Stevensova reputace utrpěla, když po bohatých padesátých letech pět let nedotáhl nic do konce a film, jímž se měl navrátit na výsluní - THE GREATEST STORY EVER TOLD - o životě a umučení Ježíše Krista, propadl u kritiky a selhal u pokladen. Stevens si možná ukrojil příliš velký krajíc; při natáčení mu nakonec musel vypomoci i David Lean. Převážně ze synoptiků vycházející film byl natolik monumentální, až ho velká část kritiky označila za prázdný. Nicméně, čtyřicet let po jeho neúspěšné premiéře začíná být chápan poněkud jinak a alespoň u části kritiky a diváctva se setkává s jistým ohlasem.

Stevensův poslední film - JEDINÁ HRA - se též nesetkal s kladným hodnocením ani u kritiky, ani u obyčejného publika, možná i kvůli hluboké herecké krizi, v níž se nacházela hlavní hvězda Elizabeth Taylor. Angažmá Franka Sinatry nedopadlo, protože se Frank zřejmě obával jím tak neoblíbeného zdlouhavého natáčení, jímž byl Stevens proslulý. Stevensův fanoušek Warren Beatty představoval slabou náhradu a film se tak stal smutnou tečkou za Stevensovou kariérou. Tak smutnou, že se v oslavném dokumentu GEORGE STEVENS: A FILMMAKER'S JOURNEY(1985), jejž natočil Stevensův syn George junior, o JEDINÉ HŘE neobjevila ani zmínka.

George Stevens zemřel na infarkt 8. března 1975 v kalifornském Lancasteru. Jeho dílo však žije dál a odkaz je rozvíjen mnoha slavnými osobnostmi; jmenovitě Clintem Eastwoodem a jeho BLEDÝM JEZDCEM/PALE RIDEREM či NESMIŘITELNÝMI.

Pohrobek

Producentská filmografie

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace