foto

Renée Saint-Cyr

  • nar. 16.11.1904
    Beausoleil, Francie
  • zem. 11.7.2004 (99 let)
    Neuilly-sur-Seine, Francie

Biografie

Slavná francouzská herečka Renée Saint-Cyr se narodila v Beausoleil v jižní Francii jako Raymonde-Renée Vittore, otec byl majitelem hotelu, geneticky dostala Renée do vínku pěvecké nadání i vlohy k herectví. Renée se jako velmi mladá bohatě provdala, mezitím studovala na konzervatoři v Marseille, kde mimo jiné vyhrála soutěž ve zpěvu. Poté začala vystupovat na jevišti, její první role byla v dětské revui Allo! Chérie! Netrvalo dlouho a debutující herečka začala sklízet úspěchy, díky jejímu zjevu o ni měli zájem fotografové a ještě před svým vstupem do světa filmu se stala známou osobností.

Počátkem třicátých let vstoupila Renée na filmové plátno, tehdy také přijala umělecký pseudonym Saint-Cyr. V roce 1932 podepsala tříletou smlouvu se společností Pathé-Natan, krátce nato okouzlila francouzské diváky nejen svým šarmantním zjevem, ale i schopností zahrát jak dramatické, tak komediální postavy. Debutovala velkou rolí ve filmovém přepisu divadelní hry LES DEUX ORPHELINES (1933), vzápětí následovaly další filmové nabídky. V režii René Claira si zahrála postavu princezny ve filmu POSLEDNÍ MILIONÁŘ (Le dernier milliardaire, 1934); tento film byl oceněn jako nejlepší zahraniční titul na festivalu v Japonsku. Další roli aristokratického ražení dostala v historické komedii PERLY Z KORUNY (Les perles de la couronne, 1937). Ve třicátých letech hrála další velké i hlavní role, avšak filmy z té doby jsou u nás dnes prakticky neznámé, souběžně nadále účinkovala na divadelním jevišti, z rolí té doby stojí za zmínku její účast v Žebrácké opeře.

V roce 1938 byla již jako slavná hvězda pozvána do Hollywoodu, kde jí byla nabídnuta exkluzívní smlouva se společností Twentieth Century Fox. Saint-Cyr ale odmítla a přijala pozvání do Británie, kde natočila film STRANGE BOARDERS (1938), který však u diváků zcela propadl. Další hereččiny kroky vedly do Itálie, kde se podílela na vzniku filmu RUDÉ RŮŽE (Rose scarlatte, 1940). Také tento film zcela zapadl, v historii italské kinematografie má ale význam jako režijní debut slavného Vittoria de Sicy.

Ve Francii v době okupace natočila nadmíru úspěšný film LA SYMPHONIE FANTASTIQUE (1942), hlavní roli dostala v přepisu Maupassantova románu PETR A JAN (Pierre et Jean, 1943). V této době začala její etapa titulních rolí pomalu odeznívat, po válce se postupně přehrála do vedlejších úloh. Výjimečně ještě dostala větší příležitosti, a to i v zahraničí. Jako královna Marie Antoinetta se objevila v historickém dobrodružném italské provenience IL CAVALIERE DI MAISON ROUGE (1953), další historickou postavu, císařovny Eugenie, si zahrála ve slavném filmu KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1956). Výjimečně si u filmu vyzkoušela i jiné profese, produkovala například titul RYTÍŘ NOCI (Le chevalier de la nuit, 1953), kde opět hrála hlavní roli tanečnice Belly. Další historickou roli vévodkyně d'Ayen hrála v Drévillově životopisném filmu o slavném francouzském revolucionáři LA FAYETTE (1961).

Nové oživení zájmu o Renée Saint-Cyr umožnil její syn Georges Lautner, který se v šedesátých letech vypracoval v uznávaného režiséra a své matce dal menší role v deseti filmech. Sporadicky se tak objevovala ve filmu až do vysokého věku, naposledy hrála ve filmech NENADÁLÝ HOST (L'invité surprise, 1989) nebo postavu hraběnky ve filmu ETÁŽOVÁ SLUŽBA (Room Service, 1992), které režíroval právě Lautner. Od šedesátých let spolupracovala Renée Saint-Cyr příležitostně také s televizí. Až do konce osmdesátých let působila i v divadle, naposledy v Théâtre Edouard VII. ve hře Point de feu sans fumée (1989).

Renée Saint-Cyr vydala dvě vzpomínkové knihy, Le temps de vivre (1967) a En toute mauvaise foi (1990). Její plodnou a úspěšnou hereckou kariéru završila krátce před smrtí dvě vysoká ocenění – v roce 2003 byla dekorována Řádem Čestné legie a získala Státní vyznamenání za zásluhy. Zemřela následkem zánětu průdušek v Paříži 11. července 2004 ve věku 99 let. Jejím manželem byl od roku 1925 bohatý klenotník Charles Léopold Lautner, kterému se díky mimořádným úspěchům v podnikání přezdívalo Paša Lautner. Díky němu mohla Renée Saint-Cyr od svých začátků žít v luxusu, který ovšem vzal za své v době hospodářské krize. Jejich syn Georges Lautner (*1926) patří dnes k nejuznávanějším francouzským režisérům.

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Filmy

1994 Chacun pour soi
1992 Room Service
Sup de fric
1988 Palace (TV film)
1984 Erreur est humaine, L'
1983 Pozor! Je vaše žena jen vaše žena?
1981 Je to rozumné?
1979 Ne rien savoir (TV film)
1978 Ils sont fous ces sorciers
1977 Femmes du monde, Les (TV film)
1976 Všechno uvidíme
1975 Žádný problém
1974 OK patron
Vous intéressez-vous à la chose?
1973 Quelques messieurs trop tranquilles
1968 Fleur d'oseille
Jeunes filles bien... pour tous rapports
1965 Déclic et des claques
Misère et la gloire, La (TV film)
1964 Le Monocle rit jaune
1962 La Fayette
1956 Si Paris nous était conté
1955 An der schönen blauen Donau
1954 Il cavaliere di Maison Rouge
Le Chevalier de la nuit
1951 Capitaine Ardant
1950 Fusillé à l'aube
1949 Tous les deux
1948 Voix du rêve, La
1947 Beau voyage, Le
1946 Étrange destin
1945 Insaisissable Frédéric, L'
Paméla
1943 Madame et le mort
Marie-Martine
Pierre et Jean
Retour de flamme
1942 Femme perdue, La
La symphonie fantastique
1941 Nuit de décembre
1940 Rudé růže
1939 Chemin de l'honneur, Le
1938 Prisons de femmes
Strange Boarders
1937 Les Perles de la couronne
Trois... six... neuf
1936 27 Rue de la Paix
Coeur dispose, Le
Loups entre eux, Les
Paris
Pattes de mouches, Les
Taneček panny Márinky (francouzská verze)
1935 Billet de mille, Le
L'école des cocottes
Tajemné město Donogoo Tonka (francouzská verze)
Valse royale
1934 Arlette et ses papas
Incognito
Le dernier milliardaire
Une fois dans la vie
1933 D'amour et d'eau fraîche
Deux orphelines, Les
Toto

Producentská filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky