Lída Matoušková

Lída Matoušková se narodila jako Ludmila Matoušková 15. dubna 1915 (některé prameny uvádějí rok 1916) v Praze. Svůj nadějný talent nejdříve formovala na pražské Státní konzervatoři, kterou absolvovala v roce 1936. V prvních čtyřech letech své kariéry (1936 – 1940) se představila na oblastních jevištích Středočeské činohry Josefa Burdy (s Otou Ornestem), v Plzni, brněnském Národním divadle, Košicích, Bratislavě a Českých Budějovicích.

V letech 1940 – 1943 hrála v pražské Uránii a jako stálý host v činoherních inscenacích „Mraky na nebesích" (Barbora) a „Naši furianti" (Kristýna) Národního divadla v Praze (1943 – 1944).

Po okupaci se jejími posledními českými štacemi stalo Divadlo 5. května (1945 – 1948) a hostování v Realistickém divadle. Matoušková byla ve své době označována za nadějnou mladou začínající herečku.

Největší devízou jejího projevu byla jistě ostře řezaná půvabná tvář s krátkými vlasy, úzkýma očima a silnými rty. Napomáhala si také mimikou, gesty a zvláštním hlasovým projevem. Po válce se např. uvedla v úloze Abbie Putmanové („Farma pod jilmy" Eugene O'Neilla) a Kateřina (Alexandra Ostrovského „Bouře").

V posledním ročníku konzervatoře si ji režisér Vladimír Slavínský vybral pro úlohu chovanky penzionátu a „lichvářky s parte" Milady v operetce ULIČNICE (1936). K další filmové práci ji až na samém konci války přivedl Otakar Vávra jako tulačku s nemluvnětem v ROZINĚ SEBRANCI (1945).

Ihned rok po osvobození se představila jako Fany v Krškově životopisném snímku o houslistovi Josefu Slavíkovi (Jaromír Spal) HOUSLE A SEN (1946) a manželka Marta Klečková v dramatu MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI (1946) Bořivoje Zemana.

Další rok si Matoušková zahrála mladou Rusínku v Krňanského bohužel nepříliš povedeném přepisu baladického románu prozaika, politika, překladatele a publicisty Ivana Olbrachta „Nikola Šuhaj, loupežník" pod zkráceným názvem NIKOLA ŠUHAJ (1947) s Gustavem Nezvalem, Lídou Vostrčilovou, Jiřím Plachým, Sašou Rašilovem a Vladimírem Salačem, a Kazdovou ve Steklého SIRÉNĚ (1947) podle románové kroniky „Siréna" spisovatelky socialistického realismu, redaktorky, novinářky a poválečné komunistické funkcionářky Marie Majerové.

Roku 1948 se ještě zjevila jako matka v krátkém snímku Miloše Makovce O MALÝCH PRO VELKÉ (1948), který rodiče nabádal, a na několika scénkách předváděl, jak mají být děti nenásilně a přiměřeně sexuálně vychovávané.

V roce 1948 kvůli komunistickým změnám musela ukončit po politickém protestu svoji uměleckou dráhu, dostala se na černou listinu, provdala se za rakouského diplomata a podnikatele Aloise Englandera a odešla s ním do Rakouska. Zde už na hereckou kariéru nenavázala, narodila se jí dcera Juno Sylva Englander a věnovala se již jen rodině.

V reformních 60. letech se přeci jenom do rodné vlasti vracela a dokonce si po šestnácti letech zahrála dvě malé epizodní roličky v českém filmu. Jako ošetřovatelka se mihla v Brynychově okupačním a proti rasovém válečném dramatu ...A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (1964) a jako žena (společně s Blaženou Slavíčkovou, Františkou Zemanovou a J. Pokornou) v komedii Františka Filipa UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA (1969) s Pavlem Landovským, Stellou Zázvorkovou, Reginou Rázlovou a Jorgou Kotrbovou v titulních úlohách.

K doplnění lidského profilu této herečky dodejme, že po celý život byla hrdnou vlastenkou a po okupaci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 pomáhala s manželem ve Vídni českým emigrantům.

Kvůli stejnému příjmení a několika společným angažmá bývá Matoušková nesprávně označována za sestru herečky Evy Matouškové (1921 – 60. či 70. léta). Lída Matoušková nakonec zemřela 28. dubna 2009 v rakouské Vídni. Pouze třináct dní po svých vysokých čtyřiadevadesátých narozeninách. Její ostatky spočinuly na rozptylové loučce pražského hřbitova v Malvazinkách.

Jaroslav "krib" Lopour