foto

Václav Binovec

  • nar. 18.9.1892
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 29.2.1976 (83 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Václav Binovec se narodil 12. září 1892 v Praze jako první syn drogisty z Poříční ulice. Odmaturoval na karlínské reálce a krátce studoval farmacii na univerzitě. Více ho však přitahovalo umění a film. Měl nadaní na jazyky a odjel na zkušenou po Evropě a USA (1911 – 1912), kde získával zkušenosti z filmových ateliérů. Pod pseudonymem W. (Willy) T. Bronx založil v roce 1918 vlastní ateliéry, produkční a distribuční firmu Wetebfilm. Do Československa dokonce distribuoval sovětské filmy.

Jeho firma do zániku v polovině 20. let vyráběla různé dobrodružné kosmopolitní dramata, komedie i melodrama, ke kterým psal scénáře a režíroval je. Hlavní hrdinkou těchto filmů byla Binovcova oblíbenkyně a milenka Suzanne Marwille (vl. jm. Marta Schöllerová; 1895 – 1962), pro kterou vymyslel cizojazyčně znějící pseudonym. Oběma tvůrcům se později narodila dcera Marta Fričová (1914 – 1993). Z vyprodukovaných filmů (…A VÁŠEŇ VÍTĚZÍ, OŠÁLENÁ KOMTESA ZUZANA, SIVOOKÝ DÉMON, BORGA, EVIN HŘÍCH, ZA SVOBODU NÁRODA, IRČIN ROMÁNEK I. a II., MARWILLE DETEKTIVEM, ADAM A EVA, VYZNAVAČI SLUNCE apod.) je nejvýznamnější drama DĚVČE Z PODSKALÍ (1922).

Po roce 1930 točil různé mdlé a sentimentální komedie a sladkobolné dramata typu PEPINA REJHOLCOVÁ, ŽENA, KTERÁ VÍ CO CHCE, POLIBEK VE SNĚHU, NAŠE XI., ZE VŠECH JEDINÁ, JARKA A VĚRA, NEVINNÁ, PÍSEŇ LÁSKY či DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ. Značného úspěchu dosáhl snímky, kde hrál jeho „objev“ Zdeňka Sulanová (LÍZIN LET DO NEBE, BLÁHOVÉ DĚVČE, LÍZINO ŠTĚSTÍ a MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ).

Jeho nejvýznamnějšími projekty se staly válečná dramata JÍZDNÍ HLÍDKA (1936) a PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN (1937) a tragikomedie MĚSTEČKO NA DLANI (1942) podle románu Jana Drdy. Natočil rovněž reklamy ZÁHADNÝ HOST (1942), PŮLNOČNÍ SEN (1942) a STÍN (1944). V roce 1945 Binovec roztočil melodrama BLUDNÁ POUŤ (kde opět hrála Zdeňka Sulanová). Konec války mu však znemožnil film dokončit, a tak nedokončená BLUDNÁ POUŤ zůstává posledním Binovcovým snímkem v naší kinematografii. Z důvodů jeho válečných provinění se k filmu již nevrátil.

Jako herec se na plátně zjevil čtyřikrát ve svých němých filmech (…A VÁŠEŇ VÍTĚZÍ, TITIMEKŮV NÁHRDELNÍK, SIVOOKÝ DÉMON a ULIČKA HŘÍCHU A LÁSKY) a v jedné zvukové Cikánově komedii KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA (1936), kde se uvedl jako host na večírku.

Binovec se čile uplatňoval i v organizační sféře českého filmu. Ve dvacátých letech založil hereckou filmovou školu a byl ředitelem půjčovny filmů. Ve 30. letech se stal předsedou Československé filmové unie (1933 – 1939) a místopředsedou Českomoravského filmového ústředí (1939 – 1941). Za války se však zaplet s nacisty, se kterými se důvěrně stýkal, byl členem několika organizací a dokonce Němcům udával (měl prý udat samotného Karla Hašlera, který byl umučen v koncentračním táboře Mauthausen).

Po roce 1945 byl zatčen a v letech 1946 – 1948 oprávněně vyšetřován z kolaborace. Nakonec byl obviněn ze zločinů proti státu a ze zločinu udavačství. Byl odsouzen ke třem letům vězení, které si odpykal v pracovních oddílech a byla mu zabavena třetina majetku. Po propuštění 7. listopadu 1949 (do trestu mu byla započítána i vyšetřovací vazba) se živil jako závozník a byl sledován i vyslýchán StB. Žil na okraji chudoby a 24. července 1966 se synem Viktorem Binovcem (*1948) emigroval do Západního Německa pod záminkou návštěvy synovce.

V Německu předpokládal, že si, za spolupráce Miloše Havla a režiséra J. A. Holmana, najde práci a bude působit v rádiu Svobodná Evropa. Zjistil, že znovu začínat nemá smysl a opět se vrátil do Prahy. Spolupracoval s Československým filmovým ústavem (byl například členem Identifikační komise a také se podílel na vzniku knížky „Historie československého filmu v obrazech 1898 – 1930“). Navštěvoval kino Illusion a stýkal se s několika přáteli. Velmi se mu stýskalo po filmové práci. V Praze zemřel 29. února 1976 ve věku nedožitých osmdesáti osmi let. Přese všechny okolnosti je Binovec významným průkopníkem českého filmu. Jeho osudy se podrobně zabýval také Stanislav Motl.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace