Již jako gymnazista inklinoval k levicové politice a vstoupil do Komunistické strany, po maturitě byl totálně nasazen v Německu, odkud utekl v roce 1943 a pracoval v odboji. Po válce krátce pracoval na ministerstvu informací, zároveň v letech 1945-1946 studoval na Vysoké škole politoligické, odkud v roce 1946 přešel na FAMU a vystudoval zde obor režie. V letech 1950-1956 pak působil jako režisér a dramaturg v Divadle pracujících ve Zlíně, v roce 1956 začal pracovat jako pomocný režisér na Barrandově, od roku 1960 byl samostatným režisérem. V letech 1971-1992 byl profesorem na katedře režie na FAMU.
Filmografie Antonína Kachlíka čítá dvacet titulů různorodých kvalit. Jeho celovečerní debut ČERVNOVÉ DNY (1961) prošel kiny bez většího zájmu. Většího ohlasu dosáhl hudební film BYLO NÁS DESET (1963), jehož význam tkví mimo jiné v objevení Olgy Schoberové. Širšího úspěchu dosáhl Kachlík až se svou smutnou komedií JÁ, TRUCHLIVÝ BŮH (1969), která vznikla na námět Milana Kundery. Pohádka BAJAJA (1971) byla oceněna na filmovém festivalu v Benátkách. Další Kachlíkovy ze 70. let sbíraly ocenění na domácích soutěžích a festivalech, nebylo to však dáno uměleckými kvalitami, jako spíše politickou angažovaností režiséra (filmy MY, ZTRACENÝ HOLKY, 1972; JEZDEC FORMULE RISK, 1973; ZLOČIN V MODRÉ HVĚZDĚ, 1973), zvláště se to pak týká oslavné ódy na Klementa Gottwalda ve filmu DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974).
Společenskou angažovaností se vyznačovaly také filmy s venkovskou tématikou, nepříliš zdařilý byl i pokus o zfilmování románu Vladimíra Párala (RADOST AŽ DO RÁNA, 1978). Dodnes zapadly také další filmy z 80. let, jimž k zapomnění navíc pomáhá účast méně známých herců. Poslední prací Antonína Kachlíka byla pohádka O ZATOULANÉ PRINCEZNĚ (1987), která vznikla jako zakázka ke 100. výročí narození Josefa Lady.
Uměleckou dráhu Antonína Kachlíka v návaznosti na jeho politické angažování a společensky protežované filmy doprovázela také řada vyznamenání. Získal vyznamenání Za vynikajicí práci, Řád práce, byl také laureátem státní ceny Klementa Gottwalda a v roce 1976 byl jmenován zasloužilým umělcem. Další vyznamenání navazovala na jeho činnost v odboji, mj. byl předsedou Svazu bojovníků za svobodu a členem Svazu totálně nasazených. K tématice totálního nasazení natočil také dokumentární film Co bylo totální nasazení, který byl oceněn na festivalu krátkých filmů v Oberhausenu.
S manželkou Květoslavou, rozenou Houdlovou, má jednu dceru.
Pavel "argenson" Vlach
