Reklama

Reklama

Oldřich Kmínek

Oldřich Kmínek

nar. 05.12.1892
Praha, Praha, Hlavní město Praha, Rakousko-Uhersko

zem. 23.09.1948 (55 let)
Praha, Československo

Biografie

Oldřich Kmínek se narodil 5. prosince 1892 v Praze. Vyučil se grafikem a pracoval také jako obchodní cestující jedné papírnické firmy. Po vzniku Československé republiky se zapojil do filmového světa.

Nejprve začínal jako herec v menších i větších rolích člena klubu Modrých v Kolárově komedii UČITEL ORIENTÁLNÍCH JAZYKŮ (1918), hraběte Felixe v romanci Olgy Rautenkranzové KOZLONOH (1918), vychovatele Dr. Lípy ve vlastním dnes už nedochovaném melodramatu JINDRA (1919) a ještě po téměř deseti letech vedoucího tkalcovny v dalším svém melodramatu FILOSOFKA MÁJA (1928) a muže ve smokingu v kriminálce PANCÉŘOVÉ AUTO (1929) Rolfa Randolfa.

Ovšem již roku 1919 se stal i filmovým režisérem. Bohužel dvacetiletá filmová kariéra Oldřicha Kmínka, která trvala v letech 1919 – 1939, patřila k naprostému podprůměru a dnu české filmové produkce (jako on tvořili i režiséři Karel Špelina, Václav Kubásek, V. Ch. Vladimírov, Rudolf Měšťák, Robert Zdráhal, Josef Medeotti – Boháč či Leo Marten).

Často točil podle svých scénářů i námětů sentimentální milostná melodramata a hloupé dívčí románky. Často tak zfilmoval pokleslou a okrajovou literaturu z tzv. červené knihovny. Filmy byly pořizovány za velmi levný peníz, bez řemeslné a umělecké zdatnosti, získávaly pro producenty jen malé zisky, diváky a hlavně kritikou byly odmítány. Od 1924 byl soudním znalcem pro film.

Režijní i scenáristické pojetí jeho díla bylo označováno, že „zůstalo v hranicích uměleckého primitivismu prvních filmových pokusů", že je „odstrašující příkladem, jak se filmy u nás dělat nesmějí...", že natáčel snímky „nejlevnějším a nejprimitivnějším způsobem", že „Kmínkovo jméno se stalo továrním označením umělecké nemohoucnosti" a že jeho díla byla natáčena „těmi nejprimitivnějšími prostředky technickými i uměleckými".

Ač byl režisérem diletantem, který ohrožoval úroveň, existenci, kulturu českého filmu, jeho průkopnický význam je nemalý, ale problematický. Přesto se v našem filmu udržel dvě dekády, přežil přestup z němého do zvukového období a téměř každý rok natočil aspoň jeden film.

Po prvním melodramatu JINDRA (1919) a po filmu PRODANÁ NEVĚSTA (1922) natáčel ve 20. letech další dramata a melodramata DAR SVATEBNÍ NOCI / LÁSKY – VÁŠNĚ – ZRADY (1926), FILOSOFKA MÁJA (1928), KAINOVO ZNAMENÍ / VE SPÁRECH HŘÍŠNÉ ŽENY (1928), HANKA A JINDRA (1929), KDYŽ VALČÍK ZNÍ (1929), ANDĚLÍČKÁŘKA (1929) a NEPOČESTNÁ ŽENA (1930).

Některé z těchto němých filmů se ani nedochovaly. Podbízivostí nejtrapnějšího zrna, kulturním a uměleckým fiaskem a ostudou představovalo jeho němé zfilmování opery PRODANÁ NEVĚSTA (1922), kam i přes protesty umělecké veřejnosti připsal trapné výstupy, návštěvu Kecala (Karel Noll) v Praze, jeho jízdu tramvají ad. Do zvukového období vstoupil částečně ozvučeným, režijně nezvládnutým melodramatem ZA RODNOU HROUDU (1930).

Poté do kin uvedl komedii OSADA MLADÝCH SNŮ (1931), jež pro svojí trapnost přinesla protesty pravých trampů, pseudosociální sentimentální film ZLATÉ PTÁČE (1932), ostudně zpracované pohádky SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ (1933) a PERNÍKOVÁ CHALOUPKA (1933) a melodramata KLUB TŘÍ (1935), MANŽELSTVÍ NA ÚVĚR (1936), ŽENA NA ROZCESTÍ (1937) a JEJÍ HŘÍCH (1939).

Řadu svých snímků z let 1929 – 1935 natočil v rámci své výrobny (ANDĚLÍČKÁŘKA, NEPOČESTNÁ ŽENA, SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ, PERNÍKOVÁ CHALOUPKA a KLUB TŘÍ). Ještě v roce 1939 byl u svého filmu JEJÍ HŘÍCH pro společnost Nationalfilm zároveň vedoucím výroby.

Po definitivním příchodu okupantů hraná filmová tvorba Oldřicha Kmínka skončila, především i proto, že nastaly snahy o zlepšení úrovně Němci okleštěného českého filmu. Na post režiséra se postavil už jen u krátkého vlasteneckého dokumentu PRAHA, LÁSKA MÁ... (1939).

Ovšem ani po válce a po znárodnění kinematografie se z filmového světa nevzdálil, když byl „uměleckým" poradcem a autorem komentáře u dokumentu Miroslava Hubáčka ULICE RUDÉ ARMÁDY / ULICA ČERVENEJ ARMÁDY (1948).

Jeho ženou byla scenáristka (manželovy filmy ŽENA NA ROZCESTÍ a JEJÍ HŘÍCH) Jarmila Kmínková (1899 až 1983) a dcerou herečka (hrála i ve třech otcových filmech) Dagmar Kmínková (1928 – 2003). Oldřich Kmínek zemřel náhle na anginu pectoris 23. září 1948 v Praze ve věku nedožitých padesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Režisér

Scenárista

Herec

Reklama

Reklama