Jaroslav Mach

Režisér a scenárista Jaroslav Mach se narodil 24. dubna 1921 v Zahnašovicích u Holešova. Po čase se jeho rodina přestěhovala do Prahy, kde Mach odmaturoval na reálném gymnáziu. Po vzoru svého staršího bratra, režiséra a scenáristy Josefa Macha (1909 – 1987), se začal zajímat o umění a filmování. Statoval na scéně Národního divadla v Praze („Strakonický dudák“ 1939) a ve filmu začínal za okupace ve funkcích skriptéra, asistenta produkce a asistenta režie, např. u režisérů Martina Friče, Miroslava Cikána, Karla Steklého nebo Václava Kršky.

V roce 1940 se také dvakrát objevil před filmovou kamerou jako host ve vinárně (PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA) a student (PROSÍM, PANE PROFESORE!). Ve funkci asistenta režie (EXPERIMENT, BLÁHOVÝ SEN, PRŮLOM či HOUSLE A SEN) a pomocného režiséra (13. REVÍR) pokračoval i v letech 1943 – 1946. Ve znárodněné kinematografii rozšířil svoji působnost jako scenárista pro cizí režiséry – i pro svého bratra (skautský film NA DOBRÉ STOPĚ a Kubáskův ŽELEZNÝ DĚDEK) a s Jiřím Slavíčkem taktéž spolupracoval na režii u dramatu PODOBIZNA (1947).

Později psal literární a technické scénáře výhradně pro své filmy a začal samostatně pracovat jako režisér. Zprvu natáčel krátkometrážní a středometrážní dokumenty (př. SPARTA – PRAHA, JEDEN ZE ŠTAFETY) a herecké medailony (OLDŘICH NOVÝ a NÁRODNÍ UMĚLEC FRANTIŠEK SMOLÍK). U svých filmů byl často spoluscenáristou a stejně jako bratr, je Machova režijní tvorba žánrově značně různorodá: od dramat, komedií, satir, pohádek a sportovních snímků až po kriminálky. Roku 1952 Mach poprvé pronikl do hrané dlouhometrážní tvorby.

Debutoval komedií SLOVO DĚLÁ ŽENU (1952) s Jiřinou Steimarovou a Oldřichem Novým. První polovinu 50. let dokončil ještě další komedií – tentokrát s Janou Štěpánkovou, Mílou Pačovou a s Jaroslavem Marvanem z vesnického prostředí – pod názvem JEŠTĚ SVATBA NEBYLA… (1954) a z tehdejší vesnice bylo i drama PO NOCI DEN (1955) s Marií Vášovou, Soběslavem Sejkem, Marií Glázrovou, Vlastou Chramostovou, Ladislavem Peškem a Jaroslavem Vojtou.

Ve druhé polovině 50. let uvedl do kin mj. koprodukční československo – polskou komedii CO ŘEKNE ŽENA… (1958), povídku TAJEMSTVÍ PÍSMA z čapkovského triptychu O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (1958), středometrážní pohádky JAK SE FRANTA NAUČIL BÁT (1959) a O MEDVĚDU ONDŘEJOVI (1959) – uvedené společně jako MEDVĚD A STRAŠIDLA (1959).

Pro začátek 60. let připravil dramata RYCHLÍK DO OSTRAVY (1960) a TAŽNÍ PTÁCI (1961), dále krátkometrážní komedii TCHYNĚ (1963) s Jiřinou Šejbalovou a Olgou Scheinpflugovou a satiru s Martinem Růžkem PRECLÍK (1964), nakonec sportovní příběh o problémech českého fotbalu opět s Martinem Růžkem a Bohumilem Šmídou FOTBAL (1965), kde si dokonce režisér Jaroslav Mach zahrál epizodku fotbalového diváka.

O rok později stvořil krimikomedii NAHÁ PASTÝŘKA (1966), na kterou dva roky poté navázal volným pokračováním pod názvem „RAKEV VE SNU VIDĚTI…“ (1968). V obou pokračováních vytvořil titulní úlohu podvodníčka Felixe Pacínka Bohumil Šmída. Mezitím stihnul Mach ještě natočit hořkou komedii KLEC PRO DVA (1967) a 60. léta uzavřel satirou podle románu Ilfa a Petrova „Zlaté tele“ PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ! (1969).

Těsně před smrtí natočil na začátku normalizačních 70. let komedii o problémech rozvodu TATÍNEK NA NEDĚLI (1971) a naposledy komedii ZLATÁ SVATBA (1972) s Jiřinou Šejbalovou a Bohušem Záhorským, kterou již Jaroslav Mach kvůli rychlé smrti nestihl dokončit (po jeho úmrtí snímek dodělali pomocní režiséři Václav Gajer a Zeno Dostál). Jako režisér se ojediněle využil i v Československé televizi (dokumenty KVARTET F – DUR AMERICKÝ a TRIO G – MOLL oba z roku 1956 a hranou dlouhometrážní TV inscenaci z roku 1970 na námět Karla Matěje Čapka – Choda CHVOJKA).

Za dokumentární JEDEN ZE ŠTAFETY (1952) o přípravách běžce Emila Zátopka obdržel se střihačkou Jiřinou Lukešovou Uměleckou prémii (1952) a za komedii ZLATÁ SVATBA Zvláštní cenu poroty in memoriam (1973) na XI. Festivalu českých a slovenských filmů Plzeň. Jaroslav Mach zemřel předčasně a náhle 11. ledna 1972 v Praze během dokončovacích prací komedie ZLATÁ SVATBA (1972) ve věku pouhých nedožitých jednapadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour