Josef Pinkava se narodil 25. listopadu 1919 v Dobrošově u Náchoda. V roce 1939 odmaturoval na náchodském reálném gymnáziu a započal se studiem elektrotechniky na ČVUT. Avšak ještě v prvním semestru byly vysoké školy zavřeny nacisty, odešel na učitelský ústav, kde opět roku 1941 odmaturoval a krátce učil v Náchodě (1942 –1943, 1945 – 1946).
V letech 1943 – 1945 byl totálně nasazen v Malých Svatoňovicích v uhelných dolech. Už od mládí se zajímal o fotografii a natáčel amatérské snímky na 8 a 16 mm formát. Následně odešel do zlínského filmového studia, později Filmové studio Gottwaldov (1946 až 1993), se kterým spolupracoval už od roku 1944 a při všech svých projektech mu zůstal věren.
V tomto studiu byl nejprve asistentem režie (1946 – 1948), díky Jaroslavu Novotnému samostatným režisérem instruktážních, dokumentárních, vlastivědných, školních, propagačních a agitačních (1948 až 1960) a od roku 1959 byl ve Zlíně zaměstnán jako režisér hraných filmů pro děti a mládež.
Kromě řady již zmíněných krátkých dokumentů (CEMENT, VÁPNO, CIHLY, VYSOKÁ PEC, OCEL, OD SNÍDANĚ DO VEČEŘE, ABY SE NEVYPÍNALO, VODU OSTRAVĚ, VODNÍ ENERGIE, BESKYDY, JIRÁSKŮV KRAJ, NAŠE MĚSTO, BOLÍ VÁS NOHY? aj.) se podílel i na hraných částech loutkových filmů Hermíny Týrlové (UZEL NA KAPESNÍKU, ZTRACENÁ PANENKA, DEN ODPLATY, ZVĚDAVÉ PSANÍČKO).
K dokumentárnímu žánru se vracel i později, z politických důvodů během normalizace (SOCIALISTICKY PRACOVAT – SOCIALISTICKY ŽÍT, MLÁDÍ GOTTWALDOVA, U PRAMENE ŽIVÉ VODY). Od konce 50. let se ve Zlíně zaměřoval na hranou tvorbu pro děti. Čímž se stal spoluzakladatelem dětské tvorby a dramaturgie v tomto studiu, které později konkurovalo Barrandovu.
Téměř ke všem svým projektům si Pinkava psal i náměty a literární i technické scénáře. A jako hraný režisér začínal středometrážními a krátkými opusy PĚTIKORUNA (1959), KOMU PATŘÍ POHÁR? (1960), OK 12 STARTUJE (1961), KINO (1961) a MALÍŘ (1969). V dlouhometrážní tvorbě debutoval příběhem PRÁZDNINY S MINKOU (1962).
V 60. letech ještě natočil pro mládež komedie IVANA V ÚTOKU (1963), NEOBYČEJNÁ TŘÍDA (1964), KOČKY NEBEREM (1966), AUTOMAT NA PŘÁNÍ (1967), kriminálku MLČENÍ MUŽŮ (1969) a drama pro starší diváky KAPITÁN KORDA (1970). KAPITÁNA KORDU zpracoval v 70. letech ještě pro volné pokračování CHLAPI PŘECE NEPLÁČOU (1979).
V této dekádě připravil pro kina další dětské filmy, oblíbený příběh METRÁČEK (1971), drama PANTER ČEKÁ V 17:30 (1971), středometrážní snímek POŠTOVSKÝ PANÁČEK (1974) a komedii TEREZU BYCH KVŮLI ŽÁDNÉ HOLCE NEOPUSTIL (1976), jejíž režii převzal za režiséra Dimitrije Plichtu, který byl nahrazen po sporech se štábem.
V 80. letech pokračoval Josef Pinkava až do léta 1986 každý rok novým filmem, komedií KOPRETINY PRO ZÁMECKOU PANÍ (1981), sportovním MALÝM VELKÝM HOKEJISTOU (1982), další oblíbenou komedií VÝBUCH BUDE V PĚT (1984), hudebním příběhem POHLAĎ KOČCE UŠI (1985) a naposledy koprodukční československo – sovětskou rodinnou komedií CIZÍM VSTUP POVOLEN (1986).
Kromě těchto aktivit točil i pro českou a slovenskou televizi filmy, seriály a večerníčky (př. NIKDO NENÍ DOMA, STRAŠIDELNÝ MLÝN, JEDNO MALÉ SÍDLIŠTĚ, V NAŠEM MĚSTĚ BYDLÍ GULIVER či ZÁZRAČNÉ DÍTĚ). Téměř všechny práce, ať dokumenty nebo hrané filmy, získaly desítky ocenění ze zahraničních a českých festivalů. Za celoživotní práci byla Josefu Plichtovi udělena Cena města Zlína (1999).
Sám Pinkava obdržel za film PRÁZDNINY S MINKOU Pohár ÚV ČSM (1963) a Vyznamenání ÚV ČSM (1963), za NEOBYČEJNOU TŘÍDU Čestný diplom ÚV ČSM (1966), za POŠTOVSKÉHO PANÁČKA Cenu města Gottwaldova (1975) na XV. FF Gottwaldov, za CHLAPI PŘECE NEPLÁČOU Čestné uznání (1980) na XXXI. FFP – léto ‘80, za KOPRETINY PRO ZÁMECKOU PANÍ Cenu Dikobrazu (1982) na IV. FF v Novém Městě nad Metují, za VÝBUCH BUDE V PĚT Cenu ČSF Stříbrnou píšťalku (1984) na XXIV. FF Gottwaldov.
Patřil mezi nejvýraznější a zakladatelské osobnosti zlínského filmu, pomáhal zakládat i zlínský filmový festival. Jeho dcerou byla dokumentární režisérka a scenáristka Hana Pinkavová (*1950). Josef Pinkava zemřel 5. dubna 2006 ve Zlíně ve věku nedožitých sedmaosmdesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour
