Karel Rint

Karel Rint se narodil 24. ledna 1886 v Praze (podle jiných pramenů se uvádí 27. prosinec 1885). Rok studoval v rodné Praze na uměleckoprůmyslové škole, ale poté se rozhodl věnovat se své dávné lásce a odešel k divadlu. První herecké zkušenosti si v letech 1905 – 1918 osvojil u různých venkovských cestovních kočovných společností, např. u Josefa Faltyse, Elišky Zöllnerové, Bedřicha Jeřábka.

Poté se vrátil do Prahy, kde prošel 1918 – 1924 scénami Švandova divadla, Adrie a Revoluční scény. A už pod novým jménem Karol Rint nastoupil do české části činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě (1924 – 1940).

Po vzniku Slovenského štátu, i když byl Čech, setrval na Slovensku a stal se režisérem a uměleckým šéfem zpěvohry a operety Slovenského lidového divadla v Nitře (1940 – 1944). Po opětovném obnovení Československa se Rint i s manželkou vrátil do rodných Čech a natrvalo se usadili v Plzni, kde již oba dožili.

Rint už po okupaci do žádného trvalého angažmá nenastoupil a zbytek života strávil v soukromí na penzi. Přesto se o divadelní život stále aktivně zajímal, i když nemohl již prakticky, aspoň teoreticky a díky své manželce mohl pravidelně udržovat styky zejména s tehdejší významnou plzeňskou činohrou 40. a 50. let.

Karel Rint stál za výrazným rozvojem slovenského činoherního i hudebního divadla první poloviny 20. století. O to víc byl populárnější, že si za krátkou dobu dokázal zcela a přesně aktivně osvojit slovenský jazyk (a přijal slovenskou podobu svého jména). Díky tomu jeho výkon v inscenacích vypadal přirozeně a nevnuceně.

Byl přesně velký charakterní herec, jenž svoji mnohostrannost, elastický a přizpůsobivý herecký projev uplatnil v českém, slovenském i světovém klasickém a moderním divadelním repertoáru. Znám jako charakterní komik, jenž se uplatnil i ve vážné a dramatické či konverzační poloze s bodrostí, jistou burleskností a satirou sobě vlastní. Ozvláštněním byl i jeho zvláštně nosný hlas. Rintův význam hlavně tkví v komediálních rolích a jako režisér v Nitře se zaměřil na uvádění operet a zpěvoher.

Do českého filmu kvůli svému dlouholetému slovenskému angažmá přišel paradoxně až po válce, když již byl v Plzni na penzi a i tak mimo dosah pražských filmařů. Debutoval ve svých šedesáti letech jako český policejní úředník v okupační komedii VELKÝ PŘÍPAD (1946) režisérů Václava Kubáska a Josefa Macha se známým hercem Jaroslavem Průchou v titulní dvojroli mlynáře Karla Valnohy a velitele SA Konráda Peitela von Iglau. Právě Karel Valnoha je nachlup podobný veliteli SA posádky Peitelovi a po přestrojení za něho vnese zmatek do tamní posádky a jejím kolaborantským spolupracovníkům. Nakonec samozřejmě vyhrají čeští odbojáři.

Podruhé byl využit do české kinematografie ihned další rok, rovnou pro postavu historickou. V historicky prvním českém barevném snímku, historickém dramatu na námět stejnojmenné divadelní hry Aloise Jiráska JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947) režiséra Vladimíra Borského, vytvořil kněze, vojevůdce, politika a vladyku Bedřicha ze Strážnice, který se po prohrané bitvě u Lipan na Táboře radí se svými přívrženci a s pražským poselstvem kněze Jana Rokycany (hrál ho Ladislav Boháč) o dalším pokračování husitské revoluce, pokračovat v božím boji či vyjednat mír s věrolomným císařem Zikmundem Lucemburským (představovaný Otto Čermákem).

Nakonec se, i proti vůli Jana Roháče z Dubé (Otomar Korbelář), císaři poddal, za což si od něho vydobyl značný majetek... Tato druhá kreace byla zároveň jeho poslední. Spolupracoval také s rozhlasem. Jeho manželkou byla divadelní a filmová herečka Marie Rintová (1902 až 1967), která se svým mužem prošla stejná angažmá ve Švandově divadle, v Revoluční scéně E. A. Longena, v Bratislavě a v Nitře.

Kvůli svému definitivnímu odchodu do soukromí se řadu let nevědělo, kdy herec zemřel (i když někteří si troufali, aniž by znali souvislosti, spekulovat, že zesnul až po smrti své ženy). Karel Rint zemřel již v zapomenutí 18. srpna 1955 v Plzni ve věku vysokých šedesáti devíti let. Jeho o šestnáct let mladší žena ho přežila o plných dvanáct let. I když zcela divadelní herec, herecké umění zůstalo filmovým divákům zachyceno aspoň ve dvou snímcích, i když v rozsahu malých rolí.

Jaroslav "krib" Lopour