Miloš Linka

Miloš Linka se narodil 24. března 1902 v Praze. Po absolvování reálky, soukromé školy malování Ferdinanda Engelmüllera a obchodní školy se stal pražským úředníkem. Během této práce rozvíjel také své pěvecké zdatnosti soukromě u zpěváka Václava Viktorina (1918 – 1921) a potéž i u A. Anceschiho v italském Miláně (1936). Jako profesionál se stal členem Českého divadla v Olomouci (1923 – 1925) a po pohostinském vystoupení v Národním divadle v Praze (1926) byl natrvalo přijat do tamního operního souboru (1. září 1926 – 1952), z kterého odešel do invalidní penze. Je jistě zajímavostí, že v květnu 1945 byl v Národním divadle zvolen prvním předsedou revoluční závodní rady.

Do Národního divadla se ještě nakrátko vrátil v letech 1957 – 1958 a uměleckou činnost zvršil už jako ředitel opery Divadla opery a baletu Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem (1960 – 1962). A velmi často a s úspěchem hostoval i na československých oblastních scénách pardubické Východočeské společnosti (1927, 1939), Národního divadla v Brně (1930, 1939, 1941) a bratislavského Slovenského národního divadla (1931) a znovu Českého divadla v Olomouci (1932) a v zahraničních divadlech, př. v Bulharsku, Itálii, Španělsku, Jugoslávii a předválečném Sovětském svazu. Miloš Linka byl činný taktéž koncertně a veřejně.

Miloš Linka oplýval silným, svěžím a mohutným barytonem, který ale zpočátku nebyl kvůli krátkému školení zcela vyvinut (bez dynamičnosti, barevnosti a byl jednotvárný). Už v Olomouci jako představitel hrdinných a velkých kreací přišel do Národního divadla pro hrdinný baryton, ale dirigentem Otakarem Ostrčilem mu bylo umožněno v menších postavách více rozvíjet svůj hlasový a herecký projev. Nejčastěji zpodobňoval party intrikánů, zloduchů a padouchů. Po školení v Miláně roku 1936 se jeho hlas obohatil o hlasovou techniku, tvárnost, rozmanitost a o syté hloubky. Ještě dlouho po osvobození 1945 měl na repertoáru lyrické a dramatické barytonové úkoly, jež neztrácely nikdy sílu i zážitek a vynikaly osobitým herectvím a interpretací Miloše Linky.

Z operních postav si uveďme „Otello“ (Jago), „Bludný Holanďan“ (Holanďan), „Dimitrij“ (Kníže Šujskij), „Evangelista“ (Jan Freudhofer), „Tosca“ (Jago a Baron Scarpia), „Psohlavci“ (Laminger), „Jakobín“ (Adolf z Harasova), „Libuše“ (Radovan), „Dalibor“ (Budivoj), „Prodaná nevěsta“ (Mícha), „Rigoletto“ (Rigoletto), „Eugen Oněgin“ (Eugen Oněgin), „Boris Godunov“ (Boris Godunov), „Tajemství“ (Mistr zedník), „Jessika“ (Bassanio), „Jánošík“ (Důstojník), „Bratři Karamazovi“ (Ivan), „Vilém Tell“ (Leuthold), „Lucerna“ (Dvořan), „Lohengrin“ (Hlasatel královský), „Armida“ (Ismen), „Figarova svatba“ (Hrabě Almaviva), „Čarostřelec“ (Samiel), „Aida“ (Amonasro), „Beg Bajazid“ (Ahmed) aj. U „Borise Godunova“ byl jako umělecká spolupráce.

Těsně po válce mu režisér Vladimír Borský nabídl malou epizodku zpívajícího kněze před radnicí ve válečném a historickém dramatu JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947) podle stejnojmenné divadelní hry Aloise Jiráska. Miloš Linka zde využil zejména své pěvecké schopnosti – se sborem při interpretaci historické písně „Ó, přelaskavý Ježíši“. Snímek JAN ROHÁČ Z DUBÉ, s Otomarem Korbelářem v titulní úloze, vstoupil už při své výrobě do dějin české kinematografie hlavně jako první barevné hrané celovečerní dílo zestátněné československé filmové výrobny. Po zbytek třiadvaceti let svého života už před filmové kamery nevstoupil.

Spolupracoval také s televizí (např. starší doktor French v kriminálním dramatu Jaroslava Novotného NĚKOHO JSEM ZASTŘELIL z roku 1966), rozhlasem a gramofonovými závody („Otello“). Byl činný i politicky, jako levicově zaměřený byl od roku 1929 zaměstnán i ve vedení Společnosti pro kulturní a hospodářské styky se Sovětským svazem. Soukromě působil jako celkem vytížený pěvecký pedagog. Jeho ženou byla zpěvačka Marie Mustanová (jež např. už v letech 1923, 1927 až 1928 a 1933 hostovala v opeře Národního divadla v Praze). V roce 1960 mu byl udělen titul Zasloužilého člena Národního divadla. Zpěvák, herec a ředitel Miloš Linka zemřel v zapomenutí 11. července 1970 v Praze ve věku osmašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour