foto

Karel Plicka

  • nar. 14.10.1894
    Vídeň, Dolní Rakousy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 6.5.1987 (92 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Karel Plicka se narodil 14. října 1894 ve Vídni do rodiny zámečníka a obchodníka Františka Plicky (1844 až 1929) a jeho ženy Marie Horčičkové – Plickové (1862 – 1908) jako třetí ze čtyř synů. Už od dětství projevoval umělecké nadání, zpíval ve sboru, hrál na housle, dobře maloval a od roku 1904 rád fotografoval. V roce 1900 se celá rodina přestěhovala do České Třebové, rodiště Karlovy matky. Zde vychodil měšťanskou školu a do konce svého života se sem rád vracel (zejména za svými příbuznými).

V letech 1909 – 1913 nejdříve vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové, dále rozvíjel umělecké zájmy na pražské a později berlínské konzervatoři (hra na housle a klavír), byl členem kvarteta Komorního sdružení ve Švédsku a studoval hudební vědy, národopis a historii umění na bratislavské Komenského univerzitě (1927 – 1931).

Těsně před první světovou válkou nastoupil na první učitelské místo v Úpici (zde se také poprvé setkal se svoji budoucí manželkou). Za války působil jako zpěvák Dvorní opery ve Vídni a u vojenské hudby. Po převratu v roce 1918 byl zprvu učitelem a zakladatelem uměleckého souboru v Novém Městě nad Metují (1918 – 1923). S pomocí Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka se stal pracovníkem Matice slovenské v Martině (1923 – 1937), pro kterou sbíral po celém Slovensku lidové písně, pohádky, přísloví, moudra, zvyky a obyčeje.

Díky svému fotografickému umění zanechal pro archiv Matice slovenské stovky fotografií, kde zachytil krásu, lyriku a poetiku Slovenska. Z jeho sbírání vznikly knihy „Český rok“ (1944), „Český zpěvník“ (1946), „U maminky“ (1956), „Veselá kopa“ (1956), „Slovenský zpěvník“ (1961), vzpomínky „Zlatá brána“ (1964), „Z kytice slovenských pohádek“ (1965), „Spiš“ (1971), „Ptáci“ (1990) aj.

Poté prošel jako zdatný pedagog filmového oboru bratislavské Školy umeleckých remesiel (1937 – 1939), fotograficky zachycoval Prahu ve Státním fotoměřickém ústavu (1939 – 1945), krátce se stal předsedou Slovenskej filmovej spoločnosti (1945 – 1946) a z jeho popudu byla založena pražská FAMU (1946). Zde působil v letech 1946 – 1950 jako děkan a mimořádný profesor kompozice filmového obrazu.

Kvůli slábnoucímu zraku byl nucen školu opustit a odejít na zasloužený odpočinek. Od roku 1926 se začal Karel Plicka zajímat též o filmovou dokumentaristiku. Z jeho rukou coby kameramana, autora námětu, scenáristy a režiséra vznikly dokumentární snímky ZA SLOVENSKÝM ĽUDOM (1928), PO HORÁCH, PO DOLÁCH (1929), ZEM SPIEVA (1933), ZA SLOVÁKMI OD NEW YORKU PO MISSISSIPPI (1937), VĚČNÁ PÍSEŇ (1941), PRAHA BAROKNÍ (1943) atd.

Mezinárodního věhlasu dosáhl právě snímkem ZEM SPIEVA (1933), který byl s filmy EXTASE (1932), BOUŘE NAD TATRAMI (1932) a ŘEKA (1933) oceněn čestným uznáním za režii a hlavně Cenou města Benátek (1934) na italském II. Mezinárodním filmovém festivalu v italských Benátkách. Jako kameraman se podílel na Vávrových poválečných dokumentech VLAST VÍTÁ (1945) nebo CESTA K BARIKÁDÁM (1946) a jako umělecký poradce na snímcích Martina Friče JÁNOŠÍK (1935) a VARÚJ…! (1946). Byl to on, kdo Fričovi doporučil pro úlohu Jánošíka budoucího herce Paľo Bielika.

Své fotografie, v nichž Plicka dokázal skloubit estetické možnosti, monumentalitu, skvělé osvětlení a kultivovanost, uveřejnil např. ve foto publikacích „Slovensko“ (1937), „Praha ve fotografii“ (1940), „Praha královská“ (1940), „Slovensko ve fotografii“ (1949), „Vltava“ (1957), „Žijeme v Praze“ (1964), „Československo“ (1974), „Procházky Prahou“ (1976) a zejména několikrát vydaný „Pražský hrad“ (1940). Dočkaly se řady překladů a vydání.

Kromě ocenění za své snímky (třeba za PO HORÁCH PO DOLÁCH Zlatou medaili z Výstavy umění ve Florencii 1932) a čestnými členstvími v různých československých a mezinárodních kulturních institucí (např. Umělecká beseda slovenská, Národopisná společnost československá, Unie slovanských novinářů, Společnost pro hudební výchovu) získal oficiální ceny: Řád práce (1954), Zasloužilý umělec (1959), Národní umělec (1968), Národní cena Slovenska (1975), Řád republiky (1979) či Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam (1991).

Významný český a slovenský dokumentární filmař, sběratel, etnograf, fotograf, kameraman, režisér, tvůrce, hudební vědec, spisovatel, pedagog a profesor Karel Plicka zemřel 6. května 1987 v Praze ve vysokém nedožitém věku devadesáti tří let. Na jeho počest vznikly filmové i televizní dokumenty (1970, 1994) a dokonce poštovní známka (2008).

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Dokumentární

2014 Československý filmový zázrak (TV seriál) - a.z.
2000 Archiv FAMU (TV film) - a.z.
1998 Potomci slavných (TV seriál) - a.z.
1994 Karel Plicka (TV film) - a.z.
1983 Vyznanie pútnika (TV film)
1970 Na počiatku bola pieseň (TV film)
Národní umělec Karel Plicka

Fanoušci tvůrce

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace