Josef Rovenský

Josef Rovenský se narodil 17. dubna 1894 v Praze do zámožné rodiny majitele pohřebního ústavu. Po neúspěšných studií odešel k divadlu. V jevištní technice ho soukromně připravoval herec Karel Želenský. Jako mladík začínal u kočovných společností (v letech 1913 – 1914 hrál například v Brně). První angažmá v „kamenném divadle“ získal v Plzni. Po návratu do Prahy začal pravidelně vystupovat v kabaretech Červená sedma, Rokoko, Bum, Revoluční scéna (1919 – 1922), Divadle Vlasty Buriana a Divadle Komedie.

Na divadelních prknech hrál většinou komediální postavy, které však dokázal bravurně ztvárnit. Jeho talent však využit nebyl a dramatické role mu byly odepírány. V kabaretu Rokoko mu často říkali díky jeho skvělému přednesu, ve kterém snil o svých plánech, „Filmový Andersen“. Jako herec dostal přízviska „Český Jannings“ či „Český Wegener“. Měl veliký talent, sám si však nevěřil.

Jako herec debutoval již roku 1914 v komedii ZAMILOVANÁ TCHYNĚ. V němém filmu sehrál na čtyřicet rolí (např. UČITEL ORIENTÁLNÍCH JAZYKŮ, TU TEN KÁMEN..., DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, PÁTER VOJTĚCH, AKORD SMRTI, DRVOŠTĚP, BÍLÝ RÁJ, HŘÍCH či HŘÍCHY LÁSKY). Hojně hrál rovněž v zahraničních produkcích, zejména v rakouských a německých (např. DENÍK ZTRACENÉ).

Na začátku třicátých let byl na vrcholu své popularity. Na přelomu 20. a 30. let byl z českých herců jedním z nejobsazovanějších. Vyjmenujme ty nejvýznamnější role vraha Prokůpka v TONCE ŠIBENICI (1930), starostu v C. A K. POLNÍM MARŠÁLKOVI (1930), inspicienta v ON A JEHO SESTRA (1931), zloděje v komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931), starostu a důstojníka gardy v LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (1932), poťouchlého dědečka Boleslava Hnipírda ve FUNEBRÁKOVI (1932), drožkáře v POBOČNÍKU JEHO VÝSOSTI (1933), zkorumpovaného poštmistra Špekina v REVIZOROVI (1933), uprchlého trestance Léona Berniera ve Svitákově a Fehérově dramatu ŠTVANÍ LIDÉ (1933) a jeho poslední filmovou postavu, kavárníka Bartoše z Wassermanových TRHANŮ (1936).

Ve dvacátých letech se začal věnoval také filmové režii. Debutoval v roce 1920 dramatem KOMEDIANTKA. V němém filmu ještě natočil několik bezvýznamných snímků. Ve svých filmech hrál také hlavní role. Největší úspěch mu však přinesla 30. léta. Jeho nejslavnějšími filmy se staly poetická ŘEKA (1933) a MARYŠA (1935) s Jiřinou Štěpničkovou v hlavní roli. Filmy byly velmi úspěšné i v zahraničí. Ke svým filmům psal i náměty a scénáře. Díky úspěchu byl pozván do Rakouska, kde vytvořil film MARJA VALEVSKÁ (1936). V Německu začal točit film PAN (1937), pro neshody s německou stranou a kvůli špatnému zdravotnímu stavu film nedokončil a vrátil se zpět do Československa. Zde roztočil filmy HLÍDAČ Č. 47 (1937) a PANENSTVÍ (1937).

Onemocněl však znovu a těsně před koncem HLÍDAČE Č. 47 a po dvou natáčecích dnech PANENSTVÍ podlehl dlouhodobé nemoci 5. listopadu 1937 v Praze v pouhých čtyřiceti třech letech. Onou zákeřnou nemocí, která měla podíl na ukončení jeho herecké kariéry, byla choroba nosní sliznice, kdy mužnému krasavci hrozila deformace obličeje. Svoje psychická trápení utišoval v drogách a v alkoholu, jenž měli také nedělitelný podíl na jeho tragickém konci.

HLÍDAČE Č. 47 dokončil Rovenského přítel Jan Sviták a PANENSTVÍ po přestávce dokončil režisér Otakar Vávra. Scénář k filmu však úplně přepsal, změnil kulisy a přeobsadil některé role. V roce 1941 režisér František Čáp ještě zrealizoval Rovenského námět PRELUDIUM.

Josef Rovenský se řadí mezi průkopnické osobnosti naší kinematografie. Za režii MARYŠI (1935) získal cenu Poradního sboru za režii (1935) a Zlatý štít časopisu Filmová politika (1935). Film ŘEKA (1933) byl uveden na II. Mezinárodním filmovém festivalu (MFF) v Benátkách a získal čestné uznání a Cenu města Benátek. MARYŠA (1935) byla prohlášena za nejlepší český film roku a na IV. MFF v Benátkách (1936) získala čestnou medaili. Na II. MFF v Benátkách byl rovněž uveden jeho film TATRANSKÁ ROMANCE (1934). Rovenského filmy získaly i řadu českých ocenění (např. Modrou stuhu).

Jaroslav "krib" Lopour