foto

Ferdinand Havlík

  • nar. 17.6.1928
    Brno, Československo
  • zem. 28.10.2013 (85 let)
    Praha, Česko
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Kapelník a klarinetista Ferdinand Havlík patří díky dlouholetému spojení s divadlem Semaforem i několika filmovým rolím k nejznámějším českým hudebníkům. Narodil se v Brně, otec byl mlynářem, matka pracovala jako švadlena. Ačkoli se Havlík později prosadil především jako hráč na dechové nástroje, jako dítě začínal s houslemi. Později, již za druhé světové války, mu otec za dvacet kilo mouky sehnal klarinet a Ferdinand Havlík se do tohoto nástroje zamiloval. Ještě za okupace měl vlastní kapelu, soukromě začal studovat hru na klarinet u profesora Dvořáka, v letech 1951-1954 studoval na Státní konzervatoři v Praze.

Ve čtyřicátých a padesátých letech hrával Ferdinand Havlík s různými kapelami, doprovázel známé zpěváky (například Arnošta Kavku), hrál v kavárně Vltava nebo v hotelu Jalta, a i když to v padesátých letech nebylo jednoduché, jeho doménou byl jazz a swing. Po setkání s Jiřím Suchým přijal nabídku ke vstupu do vznikajícího divadla Semafor, kam byl v roce 1959 angažován jako kapelník. Dostal tak možnost dělat jazzové koncerty, v první řadě ale prezentoval v divadelních hrách melodie Jiřího Šlitra. V téže době se Ferdinand Havlík objevil poprvé také před kamerou, když se spolu s dalšími proslulými hudebníky mihnul ve filmu LETIŠTĚ NEPŘIJÍMÁ (1959).

Všichni ze Semaforu se dříve či později dostali do širokého povědomí filmových i televizních diváků a týkalo se to i Ferdinanda Havlíka. Spolu s celým semaforským souborem nemohl chybět ve filmu KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964), později hrál v Němcově povídkovém filmu MUČEDNÍCI LÁSKY (1966). Mezitím byl pověřen dirigováním orchestru, který nahrál hudbu k Formanovým filmům ČERNÝ PETR (1963) a LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY (1965). Mimoto se Havlík prosadil i jako skladatel filmové hudby (RAKEV VE SNU VIDĚTI, 1968; PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ, 1969). Havlíkův orchestr našel uplatnění i v rozhlase a pořídil také hudební podklad k řadě nahrávek dodnes známých písní z repertoáru tehdejších semaforských zpěváků (Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Karel Gott). V roce 1967 vyšla LP deska Portrét Ferdinanda Havlíka.

Ve druhé polovině šedesátých let se Havlík nepohodl s Jiřím Šlitrem v otázce dalšího hudebního směřování divadla a v roce 1967 ze Semaforu odešel. Nouzi o práci ale neměl, znovu nahrával v rozhlase i gramofonových studiích, galerii zpěváků, které doprovázel, rozšířil o jména jako Judita Čeřovská nebo Milan Chladil. Po předčasné smrti Jiřího Šlitra v roce 1969 se Ferdinand Havlík do Semaforu vrátil a kromě postu kapelníka převzal i úlohu hudebního skladatele a svými kompozicemi doprovodil hry Smutek bláznivých panen, Sladký život blázna Vincka, Zuzana v lázni nebo Doktor Johann Faust, největším úspěchem bylo ale představení Kytice z roku 1972. V menších rolích se Ferdinand Havlík znovu objevoval na divadelním jevišti, často ve dvojici s Evženem Jegorovem, který byl též zdatným hudebníkem a především Havlíkovým partnerem v hudebních vystoupeních.

Ferdinand Havlík i v průběhu sedmdesátých let podílel na několika filmech jako skladatel nebo dirigent, mimo jiné byl autorem hudby k „semaforským“ filmům JONÁŠ A MELICHAROVÁ (1986) a JONÁŠ II. ANEB JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI MELICHAROVOU (1988). Znovu ale stál i před kamerou jako herec, menší role otců mu připadly ve filmech s problematikou mladé generace a jejího vstupu do života (MATĚJI, PROČ TĚ HOLKY NECHTĚJÍ?, 1981; LÁSKA NA DRUHÝ POHLED, 1981), objevil se také v legendárních SLAVNOSTECH SNĚŽENEK (1983).

Poslední prací pro Semafor byla hudba k představení Víkend s Krausovou (1995), poté Ferdinand Havlík ze zdravotních důvodů i kvůli komunikačním problémům s Jiřím Suchým z divadla odešel, nadále se ale uplatňoval jako klarinetista na různých pódiích, především v rámci vlastní kapely Swing Band, kterou založil již v roce 1977. Na různých výročních akcích a vzpomínkových koncertech vystupoval znovu pohostinsky i ve spojení se Semaforem. Jiří Suchý ostatně stál také za vznikem vzpomínkové knihy Historky Ferdinanda Havlíka (2006).

Ferdinand Havlík byl ženatý a s manželkou Hanou (rozenou Martínkovou) měl jedno dítě.

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Skladatelská filmografie

Filmy

2000 Tři příležitosti k smíchu (TV film)
1989 O kočičce, myšičce a červené slepičce
1988 Dýmka míru
Jonáš II. aneb Jak je důležité míti Melicharovou
1987 To se ti povedlo, tatínku (TV film)
1986 Jonáš a Melicharová
1984 Podojená kráva
1980 V hlavní roli Oldřich Nový
1979 Budulínek Mandelinka
Sbohem, Ofélie
1978 Polední výlet
Stopař
1977 Perníkový dědek
1971 Konec draka Kusodrápa (TV film)
1970 Nevěsta
1968 „Rakev ve snu viděti...“
1965 Útěk do větru
1964 Kamenáč Bill a drzí zajíci
1963 Jak křeček snědl dědu Mráze

TV seriály

1996 Žofka ředitelkou zoo (TV seriál)
Jak Žofka pomohla talentovanému mláděti (E07)
Jak Žofka vychovala lvíčata (E06)
Jak Žofka vyléčila pana Fenka (E05)
další epizody (7)
1991 Pohádky z Větrné Lhoty (TV seriál)
Potopa (S02E06)
Postrach Babí Hory (S02E05)
1990 Pohádky z Větrné Lhoty (TV seriál)
V cukrárně je duch (S02E04)
Mistr Mistral (S02E03)
1989 Medvěd 09 (TV seriál)
Pohádky z Větrné Lhoty (TV seriál)
Chudák Meluzín (S02E02)
Hodina plavání (S02E01)
1988 Žofka a spol (TV seriál)
Jak se Žofka dopustila osudové chyby (E13)
Jak se Žofka stala ředitelkou ZOO (E12)
Jak Žofka překazila chuligánům spády (E11)
další epizody (13)
1985 Pohádky z Větrné Lhoty (TV seriál)
Jak budili jaro (S01E07)
Jak natrhli sněhovou peřinu (S01E06)
Jak dostali smršťový pohlavek (S01E05)
další epizody (7)
1981 Pět draků vodáků (TV seriál)

Dokumentární

1964 Nádraží
1963 Zablácené město

TV pořady

1992 The Best of Večírek (TV pořad)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace