foto

Josef Matěj Gottlieb

  • nar. 18.3.1882
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 1.11.1967 (85 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Jevištní a kostýmní výtvarník J. M. (Josef Matěj) Gottlieb se narodil 18. března 1882 v Praze do staré divadelnické rodiny. Jeho dědeček maloval dekorace Stavovskému divadlu v Praze. Umění se rovněž věnovala jeho dcera, filmová a divadelní herečka, tanečnice a choreografka Růžena Gottliebová (1911 – 2012) a synovec, výtvarník Venda Gottlieb (1904 – 1951). Sám J. M. Gottlieb vystudoval pražskou školu Uměleckoprůmyslovou u profesorů J. Scheiwla a K. Mutticha a malířskou akademii v Paříži. Poté byl divadelním výtvarníkem v Bělehradě, Tbilisi, Sofii či Bělehradě.

15. srpna 1906 nastoupil do Národního divadla v Praze, kde byl nejdříve asistentem šéfa výpravy Karla Štapfera. Zároveň byl vedením jmenován 1. ledna 1907 do funkce strojmistra. Jeho další rozvíjející se činnost v Národním divadle přerušila 1. světová válka a vojenské povinnosti. V období 1919 – 30. června 1942, po odchodu Karla Štapfera na odpočinek, se stal šéfem výpravy celého Národního divadla. Po roce 1945 ještě pohostinsky navrhoval a připravoval výpravy opět v Národním divadle a v Liberci, Brně a Košicích. Historický význam J. M. Gottlieba pro Národní divadlo tkvělo v jeho snaze o zmodernizování jevištního zařízení, odstranění technických nedostatků jevištního systému a jeho obnovu k novým nárokům (1922 až 1923) a zlepšení provozu divadelních dílen, skladů a malíren.

Gottlieb se zpočátku musel spokojit s dozorem nad technickým provozem Národního divadla a k vlastní umělecké tvorbě se zatím neměl možnost dostat. Poprvé mu dal k jevištní výpravě příležitost režisér Jaroslav Kvapil („Julius Caesar“ a „Faust“). Jeho čas přišel až po 1. světové válce a také s příchodem K. H. Hilara. Jen málokdy se nechal ovlivnit moderními výtvarnými postupy, čerpal ze svých zkušeností, rád ve svých dekoracích zachovával historickou věrnost, plastickou formu (měl nerad pouhé obyčejné plošné malované kulisy) a snažil se o výtvarné zjednodušení bez velkého scénického zásahu. Jeho tvorba umělecky gradovala ke konci 20. a na začátku 30. let, kdy barevné řešení bývalo výraznější a popisná ilustrativnost bývala utlačována. Kromě činohry („Smrt cara Pavla I.“ či „Záhuba rodu Přemyslovců“) inscenoval taktéž pro operní soubor („Don Carlos“, „Aida“, „Rusalka“, „Fidelio“, „Mistři pěvci norimberští“).

Gottliebova uměleckého nadání a znalosti historických uměleckých epoch využíval často český film pro pozici návrhář, výtvarník a odborný poradce kostýmů. Nejvíce byl filmaři vyhledáván pro historické filmy. S filmem začal spolupracovat jako návrhář kostýmů už v němé éře u dramatických filmů KORYATOVIČ (1922) a BLUDNÉ DUŠE (1926). Do roku 1956 navrhnul filmové kostýmy pro období celého 19. století: U SNĚDENÉHO KRÁMU (1933), JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ (1933), ADVOKÁT CHUDÝCH (1941), PRŮLOM (1946), PORTÁŠI (1947), REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), DIVÁ BÁRA (1949), ZVONY Z RÁKOSU (1950), HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (1952), VÝSTRAHA (1953), JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (1953) a TAJEMSTVÍ KRVE (1953).

A také gotiky: JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947), JAN HUS (1954), JAN ŽIŽKA (1955), PROTI VŠEM (1956), renesance: CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), ROZINA SEBRANEC (1945), NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946), ALENA (1947), baroka: POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944), TEMNO (1950) a rovněž ze současnosti: SMĚRY ŽIVOTA (1940), ŘEKA ČARUJE (1945), 13. REVÍR (1946), PRÁVĚ ZAČÍNÁME (1946), LAVINA (1946), TŘI KAMARÁDI (1947), PAN NOVÁK (1949) a RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM (1955). Zajímavostí je, že Gottlieb se podílel na obou zpracování Jiráskových PSOHLAVCŮ z let 1931 a 1955. Zahrál si jako herec broumovského posla v Krškových MLADÝCH LÉTECH (1952).

Uměleckým, kostýmním, historickým a dobovým poradcem byl např. u snímků PALIČOVA DCERA (1941), TURBINA (1941), PRSTÝNEK (1945), PRŮLOM (1946), DIVÁ BÁRA (1949), VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI (1950), POSEL ÚSVITU (1950), DIVOTVORNÝ KLOBOUK (1952) a PSOHLAVCI (1955). Další divadelní a filmovou práci mu bohužel znemožnila těžká oční nemoc. V letech 1923 – 1942 přednášel na pražské Konzervatoři pro obor kostýmního výtvarnictví. Za jevištní scénu opery „Aida“ získal Gottlieb Zlatou medaili (1940) na Triennale v Miláně. Od československé vlády obdržel Řád práce (1955). Jeden z klasiků filmové a divadelní výpravy J. M. Gottlieb zemřel 1. listopadu 1967 v Praze ve vysokém věku osmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace