Sylvester Stallone

Jeden z nejlépe placených hollywoodských herců si postavil kariéru na postavách outsiderů, kteří ale končí jako vítězové. Nějaký čas se snažil uspět s komediemi a dramaty, ale zdá se, že se už nikdy nedokáže odpoutat od svého zážitku hvězdné slávy z doby, která tak přála akčním idolům.

Pro většinu diváků Sylvester Stallone asi navždy zůstane jen kilogramy svalů obaleným Rockym a Rambem, přestože byl už v sedmdesátých letech nominován na Oscara nejen jako herec, ale také jako Rockyho scenárista. Od té doby režíroval více či méně úspěšné filmy a má na svědomí i většinu scénářů ke svým dalším filmům, řadu filmových produkcí a dokonce několik písní. Než se stal tím relativně vyrovnaným a spokojeným šedesátníkem, jímž je dnes, prožil Stallone docela rušný život.

Vyrůstal v italsko-americké rodině (narodil se 6. července 1946) s otcem, matkou a bratrem, ale po brzkém rozvodu rodičů střídavě u jednoho z nich nebo ve školních internátech. Rodiče, kteří se neustále hádali žili, spíš v bídě, otec Frank byl kadeřník a excentrická matka Jacqueline se zkoušela živit jako astroložka nebo pořadatelka ženských zápasů. Sylvester se narodil s částečně ochrnutým obličejem, který mu spolu s nezvládnutou výslovností komplikoval postavení mezi spolužáky. K tomu byl malé, hubené hyperaktivní dítě s poruchou pozornosti a trpící pocity méněcennosti, takže není divu, že během dvanácti let vystřídal třináct škol a vyzkoušel si kariéru příležitostného kapesního zloděje. V jedné ze škol v Marylandu tak byla jeho spolužačkou například malá Goldie Hawn. V šestnácti se přestěhoval k matce do Philadelphie a na škole pro emocionálně narušenou mládež začal koketovat s boxem a hrát ve studentských představeních. Poprvé v něčem začal vynikat a problémový mladík, který neměl rád ani své jméno (proto si raději nechává říkat Sly) zanedlouho dosáhnul na stipendium udělované sportovním talentům. Na American College ve Švýcarsku se podílel na adaptaci hry Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího a ve studiu dramatu pokračoval i na univerzitě v Miami.

V roce 1969 se vrátil do rodného New Yorku, který se měl stát svědkem jeho neslavných začátků. Pracoval po barech a hospodách a první roli dostal v laciném pornu The Party at Kitty and Stud's, kde hrál v téměř každé scéně nahého gigola za honorář 200 dolarů (a jeho pozdější fanoušci díky tomu vědí i to, že jeho rodina neužívala židovské tradice). Příští film už byl serióznější (Banáni Woodyho Allena), ale měl v něm jen drobnou roli. Tehdy se ucházel o roli v Coppolově Kmotrovi, ale na poslední chvíli byl z obsazení vyškrtnut. Jeho sebevědomí se opět propadalo někam na dno. V té době (1974) se oženil s herečkou Sashou Czack a období popisuje slovy: „žili jsme z ruky do úst. Bylo nám tak zle, že jsem se pokusil prodat svého psa. To byl jeden z nejhorších okamžiků mého života.“ Naštěstí toto období netrvalo příliš dlouho, mladí manželé se přestěhovali do Los Angeles a Sylvester začal psát scénář inspirovaný svým dosavadním životem. Právě proto je postava Italoameričana Rockyho Balboy, který se svojí vůlí dopracuje na profesionálního mistra v boxu, tak autentická a přinesla svému stvořiteli životní úspěch. Lidé se údajně Stallona dodnes ptají na jeho boxerskou kariéru, jakoby byl jeho Rocky skutečná postava.

Rockyho a Sylvesterův sen se naplnil

Sylvester Stallone i jeho alter-ego Rocky toužili po tom stát se slavným a když nakonec Sylvester získal pro svůj scénář producenty a pro sebe hlavní roli, stala se z něj přes noc filmová hvězda první velikosti. Za první díl Rockyho (1976), kvůli němuž herec přestal kouřit,bral honorář pouhých 23 tisíc dolarů. O pár let později za Rockyho III už to ale bylo 10 milionů a od Rockyho IV (1985) se jeho odměna pohybuje mezi 15 a 20 miliony dolarů za roli. Film o outsiderovi, kterému se splní americký sen vyhrál Oscara za nejlepší film, režii a střih a byl nominován v sedmi dalších kategoriích (včetně Stallona jako herce i scenáristy). Kromě toho se stal tento předpokládaný béčkový film jedním z komerčně nejúspěšnějších kousků všech dob.

Tady vzniklo ztotožnění Stallona s postavami akčních primitivních hrdinů od nichž se neočekává víc, než fyzický síla, a které bylo zanedlouho ještě stvrzeno rolí veterána Johna Ramba. Uplynulo šest let od prvního Rockyho, když se Stallone objevil jako Rambo – hrdina obrovských blockbusterů osmdesátých let. V letech 1982 – 1988 se film dočkal tří pokračování a od druhé části se na nich Stallone podílel i scenáristicky. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo i jemu jasné, že nastává soumrak nad velkými akčními podívanými s nadlidskými hrdiny.

Stallone možná tolik neuvízl v jedné postavě, jako někteří herci v historii, ale v úzce vymezeném typu olejem se lesknoucího svalovce. Přitom je zřejmé, že jeho ambice spadaly od samého počátku také do podstatně intelektuálnějších oblastí. Všechna další pokračování Rockyho už nejen napsal, ale i režíroval. Kromě něj je podepsaný pod scénářem a režií Cesty k ráji (1978) a spolu s dvěma dalšími kolegy režíroval Noční dravce (1981). Z akčního žánru režisérsky vybočil už v roce 1983 tanečním muzikálem s Johnem Travoltou Staying Alive.

Být slavný tak dlouho, jak jen to jde

„Zdá se mi, že to je přirozený vývoj. V technologickém věku se muži víc než na svaly budou muset spoléhat na svou inteligenci a důvtip. Olejem se lesknoucí svalovec se stává bytostí z mytologie, je to zkrátka fikce, která do současného filmu nepatří. Proto se snažím od těch postav odpoutat a hrát takové hrdiny z masa a krve, jejichž existence závisí na něčem jiném než na síle,“ prohlásil Stallone, když viděl, že se blíží konec ikon Arnolda Schwarzeneggera či Jean-Caluda van Damma.

V devadesátých letech se již začal přesouvat do pozic umírněnějších hláškujících hrdinů akčních thrillerů, jaké patřily například Brucovi Willisovi. V Tango a Cash (1989) se coby nesourodá dvojice policajtů doplňovali s Kurtem Russellem a v Nájemných vrazích (1995) s Antoniem Banderasem. V té době zkoušel štěstí obdobně jako Schwarzenegger s rodinnými komediemi, ale v jeho případě s ještě horším výsledkem (Oscar, 1991, Stůj nebo maminka vytřelí, 1992). Kdo ví, jak by dopadla legendární komedie Policajt ze Beverly Hills (1984) která proslavila Eddie Murphyho, kdyby jej hrál Silvestr Stallone, jak bylo původně v plánu. Ostatně, stejně by se dalo uvažovat o Smrtonosné pasti (1988), která udělala hvězdu z Bruce Willise jen proto, že ji Stallone odmítnul. Z průměrnosti jeho filmů devadesátých letech vybočoval až neotřelý akční thriller z prostředí hor Cliffanger (1993), který získal několik oscarových nominací a Stallone v něm nejen hrál, ale podílel se na scénáři.

„Když jsem se konečně prosadil, chtěl jsem se nahoře udržet co nejdéle. Jenže teď má pro mne čas jiný rozměr. Už vím, že talent se jen tak neztratí a že důležitější než úspěch je láska, přátelství a rodinné zázemí,“ říká současný Stallone. V polovině devadesátých let ale stál o nový impuls ve své kariéře natolik, že se spokojil se symbolickým honorářem 60 tisíc dolarů, jen aby mohl hrát vážnou roli v kriminálním dramatu Země policajtů (1997) a od té doby se objevil v řadě dalších divácky i u kritiky průměrných až propadlých filmů. V pětapadesáti začal uvažovat o návratu v kůži Rockyho a Ramba, ale připadal si příliš starý. Zato v šedesáti už měl jasno a rozhodl se obě postavy vrátit na plátna kin a stránky časopisů (o tom za jakou cenu svědčí jeho zatčení za držení nepovolených steroidů a růstových hormonů při premiéře Rockyho Balboy v Austrálii). Obou filmů se chopil scenáristicky, režisérsky i herecky. Žena mu oba projekty rozmlouvala, ale Sylvester má jasno v názoru, že je lépe dělat něco špatně, než se cítit zle z toho, že neděláte to, co milujete. Argumentuje navíc tím, že svět se v minulých pěti letech natolik změnil, že teď je již na návrat starých hrdinů připraven.

Stallone patří mezi ty celebrity, které se aktivně zajímají o politické dění ve své zemi, a když uvážíme, že je na den přesně starý jako prezident George W. Bush, není se co divit, že se tito dva vzájemně podporují. A nejen oni. Republikánští herci Sylvester Stallone a Chuck Norris jsou oblíbenými herci republikánského prezidenta Spojených států Bushe a Stalloneovi obchodní partneři a přátelé jsou další republikáni Bruce Willis a Arnold Schwarzenegger. Ostatně jeho obchodní zájmy zahrnují založení firmy na výrobu výživových doplňků, zatímco v ryze soukromé oblasti se hercovy záliby odehrávají ve světě výtvarného umění. Je nejen častým návštěvníkem muzeí, ale také majitelem jedné z nejlépe zásobených soukromých sbírek (má doma originály od Moneta, Chagalla nebo Rodina).

Malování, muzea, krásné ženy a zase ten Rocky Balboa

Sylvester Stallone už má co bilancovat: „prošel jsem si snad každým klišé, které s sebou nese úspěch: od aut přes jachty, ženy, peníze až k celé armádě těch, kteří mi pochlebovali. Nikdy mi do očí neřekli: Mluvíš jako pitomec a vypadáš jako cvok... úspěch je jako návyková látka.“ Stejně bohaté zkušenosti má ze soukromého života. V polovině osmdesátých let se rozvedl s matkou svých dvou synů Sashou a v tomtéž roce se oženil s dánskou herečkou Brigitte Nielsen. Jejich manželství trvalo necelé dva roky. Tyto dva rozvody ho stály dobrou polovinu obrovského majetku a Sylvester tehdy nešetřil povzdechy typu „Mám pocit, že už nikdy nebudu žít v jiném svazku, než v manželství pro peníze. Mají mě ženy rády pro peníze nebo i pro mě samého? Opravdu nejsem schopný života ve dvou...?“

Dnes však na všechny své partnerské úspěchy a neúspěchy vzpomíná také s úsměvem „se Sashou vycházíme skvěle. Vychovala mé syny bez hořkosti. Sage už se postavil na vlastní nohy a Sergio žije střídavě u ní a u své ošetřovatelky, chodí do školy a trochu společně malujeme.“ Peníze z prodeje svých obrazů Stallone – velký obdivovatel Leonarda Da Vinciho věnuje právě na výzkum autismu, kterým je jeho mladší syn postižen. Ke krátkému vztahu s „Rudou Sonjou“ Brigitte říká: „naše setkání, to byla exploze. Náš společný život, to byla vášeň. Brigitte je silná osobnost a já taky. To nemohlo vydržet. Vyšel jsem z toho vztahu vyřízený, jako skutečný troska.“ Rok se vzpamatovával, když na jednom večírku v Los Angeles potkal modelku Jennifer Flavin: „tehdy byla odbarvená na blond a já si řekl: pozor, nebezpečí! Už žádné blondýny! Ale byla tak hezká, něžná, nenápadná, úplný opak Brigitte. Bylo to jako v románu, prošli jsme okolo sebe a na místě jsme se do sebe bláznivě zamilovali.“

Nicméně první kolo jejich vztahu nebyla procházka růžovým sadem, Sly prohlásil, že se nechce ženit a dokonce ani žádné společné bydlení. Navíc tehdy prasknul skandál s modelkou Janice Dickinson, která tvrdila, že čeká Stallonovo dítě. Sylvester jediným faxem ukončil vztah s Jennifer a poté, co testy prokázaly, že Janicino dítě není jeho, rozešel se i s ní. Střídal jednu modelku za druhou, déle se zdržely jen Rakušanka Andrea Wieser a dnes hrající Angie Everhart. S Angie se dokonce zasnoubil, ale když krásná zrzka pochopila, že se s ní nikdy neožení, opustila ho. Potom na otevírání jedné z restaurací řetězce Planet Hollywood, které provozuje s kolegy Brucem Willisem a Arnoldem Schwarzeneggerem pozval svou bývalou lásku Jennifer Flavin a po tomto setkání ji dokonce nastěhoval do svého domu v Miami a po narození jejich první dcery Sophie se s ní oženil (1997). Od té doby přibyly další dvě dcerky Sistine a Scarlet (opravdu je to tak – všech pět jeho dětí se jmenuje na S!) a manželství Sylvestera s Jennifer stále trvá. Přesto je zřejmé, že pevnější než všechny světské svazky je Stallonova slabost pro vlastní slávu a pýchu svých postav, které bude navždy nechávat vítězit.

ČSFD.cz