foto

Ivo Toman

  • nar. 10.3.1924
    Praha, Československo
  • zem. 23.12.1994 (70 let)
    Praha, Česko
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Ivo Toman se narodil 10. března 1924 v Praze. I když vystudoval osm semestrů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia nikdy nedokončil. Ale už jako student spolupracoval s režisérem Bořivojem Zemanem jako spoluscenárista a asistent režie u krátkých filmů (př. VZPOURA HRAČEK, BOJ PROTI ZTRÁTÁM). Současně spolupracoval v Polsku a v Jugoslávii s holandským dokumentárním režisérem Jorisem Ivensem.

Po roce 1948, po návratu, natáčel různé krátké filmy. Od roku 1949 se stal režisérem Československého armádního filmu, kde dosáhl hodnosti podplukovníka v záloze a uměleckého šéfa. Ke všem svým dokumentům a filmům si psal i náměty, literární i technické scénáře. Dokumentárnímu žánru se věnoval, i když ho střídal s hraným filmem, až do roku 1970.

Zpočátku tvořil četné propagandistické a politicky vyhraněné tituly či filmy pro armádu (JARNÍ PRÁCE, PŘEHLÍDKA, ROZLOUČENÍ S KLEMENTEM GOTTWALDEM, SETKÁNÍ V LIPSKU, SVĚDECTVÍ, ROZDĚLENÉ MĚSTO, POHLAVNÍ CHOROBY, HRDINOVÉ, NA KTERÉ NEZBYL ČAS, NA VOJNU JSEM SE DAL, NA VLNĚ ČAF, …NA VOJNĚ JAKO KDYŽ NAJDEŠ, KLUB K 231, ELEKTRONIKA KOLEM NÁS, dále NÁVŠTĚVY U PREZIDENTA, KOUZLO RYBÁŘSTVÍ, NÁVŠTĚVY U ČESKÝCH KRÁLŮ), tři z nich byly dokonce oceněny třemi Státními cenami.

Od 60. let byl už režisérem Filmového studia Barrandov. Jako režisér hrané filmu debutoval válečným snímkem, ještě v produkci Československého armádního filmu, TANKOVÁ BRIGÁDA (1955) o bojích první československé brigády z roku 1944. A ve své tvorbě se Ivo Toman zaobíral nejčastěji náměty z vojenského prostředí, dobrodružným žánrem, kriminálním nebo vojenským, ojediněle i komediálním.

Často snímky nesly politický a občanský podtext a postoj. Následující film o odchodu nesmělého hodináře Martina (Jan Tříska) na základní vojenskou službu, komedie VÁHAVÝ STŘELEC (1956), již byl plně v produkci Filmového studia Barrandov. V 60. letech ještě natočil pro ČAF dva krátké hrané filmy NÁBOJ (1963) a RÁNA POD PÁS (1968). Šedesátá léta dokončil v celovečerním hraném filmu politicky exponovaným dramatem PEVNOST NA RÝNĚ (1962) a kriminálkou SLEČNY PŘIJDOU POZDĚJI (1966).

Po roce 1968 podpořil nastávající normalizaci některými svými snímky. Během první poloviny let 70. uvedl do českých kin drama o boji o kolektivizaci CESTY MUŽŮ (1972), koprodukční (ČSSR a NDR) kriminální příběh o vraždě s politickým pozadím VÝSTŘELY V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH (1973), výpravné a náročné válečné drama z konce německé okupace ZBRANĚ PRO PRAHU (1974), kriminálku SMRT NA ČERNO (1976) a ještě povídku ZELENÁČI 1945 z triptychu BOTY PLNÉ VODY (1976) o jednotkách SNB ze šumavského pohraničí.

U dalších dvou povídek Karla Kováře a Jaroslava Soukupa měl Toman umělecký dohled. Na konci 70. let ve spolupráci s režisérem Najdangijem Njamdavá stvořil československo – mongolský dobrodružný film VE ZNAMENÍ TYRKYSOVÉ HORY (1977) s Josefem Langmilerem a zřejmě svůj nejvýraznější snímek, kriminální drama VRAŽEDNÉ POCHYBNOSTI (1978) s vynikajícími výkony Miroslava Macháčka v úloze Milana Peška, neprávem podezřelého z úchylných vražd malých holčiček, a Slávky Budínové s Iljou Rackem.

Ještě byl u filmů POČKÁM, AŽ ZABIJEŠ (1973) Stanislava Černého spoluscenáristou a SILNĚJŠÍ NEŽ STRACH (1978) Vladimíra Čecha autorem námětu. Po pěti letech zakončil před odchodem na penzi svoji režijní filmografii dalším dobrodružným koprodukčním filmem (tentokrát s Bulharskem) VRAK (1983) podle stejnojmenného románu Roberta Louise Stevensona.

Točil pro televizi (VÝLET DO NEZNÁMA, NAMÁTKOVÁ KONTROLA, VÁNOCE U MATĚNŮ, FESTIVAL V DOLÍNKU, KOZEL V KUFRU či JAK SE NAUČIT ŠVÉDSKY apod.). Řada jeho filmů byla oceněna, sám Ivo Toman obdržel za dokument PŘEHLÍDKA Státní cenu (1952) a za film ZBRANĚ PRO PRAHU Národní cenu ČSR (1975).

Od roku 1977 byla jeho manželkou vynikající česká charakterní herečka Slávka Budínová (1924 – 2002), kterou často a rád obsazoval do svých projektů. Režisér a scenárista Ivo Toman zemřel 23. prosince 1994 v Praze ve věku sedmdesáti let. Jeho milovaná žena ho přežila o osm dlouhých let.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace