Petr Václav

Jeden z nejosobitějších režisérů současné české kinematografie. Jeho otcem je hudební skladatel Jiří Václav (jehož hudbu P. Václav ve filmech často využívá), matkou dokumentaristka Ljuba Václavová. V letech 1987 až 1995 studuje dokumentární katedru FAMU. Během studia vytváří ve spolupráci s dalším studentem, kameramanem Štěpánem Kučerou, pozoruhodné obrazově vytříbené snímky TVÁŘ ŽIŽKOVA (1989) a ÚDĚL (1991), který získává první cenu na Festivalu FAMU. Jeho poslední studentský film, PANÍ LE MURIE (1993), dosahuje mezinárodního úspěchu - vyhrává první cenu za nejlepší dokumentární film na Mezinárodním festivalu filmových škol v Mnichově a je nominován na Oskara v kategorii studentských filmů.

V roce 1994 natáčí P. Václav pro společnost Febio dva dokumenty z cyklu OKO - POHLED NA SOUČASNOST: O RASISMU a BORY ŠUMÍ PO SKALINÁCH. O dva roky později přerušuje práci na projektu o indiánech v Kanadě, aby mohl realizovat celovečerní hraný debut MARIAN. Na výtvarném pojetí a dramaturgii filmu režisér spolupracuje s Ester Krumbachovou (o spolupráci viz. film PÁTRÁNÍ PO ESTER). Snímek vzniká v koprodukci s Francií, na kterou má P. Václav vazby už ze studií - v roce 1989 byl stážistou na pařížské filmové škole FEMIS. MARIAN získává řadu cen v zahraničí (zejména prestižního Stříbrného leoparda a nominaci na Zlatého leoparda na MFF v Locarnu), zatímco doma je poněkud opomenut - dočká se „pouze“ čtyř nominací na Českého lva: za nejlepší režii, scénář, kameru a střih. V roce 1999 natáčí P. Václav pro film PRAHA OČIMA…, složený z pěti povídek, epizodu VÍKEND V PRAZE - příběh čínské studentky, která během návštěvy Prahy začíná chápat, že její vztah s francouzským milencem končí. Snímek je uveden na MFF v Rotterdamu, ale pro následnou českou distribuci je povídka P. Václava z filmu vyňata. Scénář k druhému celovečernímu hranému filmu PARALELNÍ SVĚTY (2001), realizovanému opět ve francouzské koprodukci, píše P. Václav s francouzskou spisovatelkou Marií Desplechin. Snímek je uváděn na celé řadě zahraničních festivalů, vyhrává Zlatého ledňáčka na festivalu českých filmů Finále v Plzni a je nominován na Českého lva v kategoriích nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli a nejlepší kamera.

Od roku 2003 P. Václav žije a pracuje ve Francii. V roce 2006 tu natáčí hodinový televizní dokument UN AUTOMNE EVENK (2006) o kočovném Sibiřském národě. V letech 2007 až 2008 vytváří pro televizní cyklus LES VISAGES D’EUROPE (tv. ARTE) čtyři středometrážní dokumentární snímky: BIENVENUE CHEZ GABRIELA (o slovenské herečce Gabriele Škrabákové, která představovala Renatu ve filmu PARALELNÍ SVĚTY), BIENVENUE CHEZ BARNABAS, TOUS EUROPÉENS ! KATERINA (o Kateřině Jacques, představitelce Strany zelených), TOUS EUROPÉENS ! EUGÈNE.

Na hranou tvorbu rozhodně nerezignuje, jeho projekty však z finančních důvodů zatím zůstávají pouze ve formě scénářů, přestože získávají řadu ocenění. Scénář SUIVRE SA PRINCESSE, který píše opět s M. Desplechin, se dostává v roce 2006 do finále Velké ceny pro nejlepšího scenáristu, pořádané pařížskou společností Sopadin. Další scénář RÉSURRECTIONS, příběh z postkatastrofické budoucnosti lidstva, získává v roce 2008 Zvláštní uznání TorinoFilmLab – mezinárodní filmové laboratoře, podporující talentované autory hraných filmů z celého světa. P. Václav píše také, spolu se scenáristkou Violaine Bellet, scénář UNE HISTOIRE D’ÉTÉ POUR L’HIVER o čtyřicetiletém hudebním skladateli, který se vydává do Itálie, aby tu vyhledal svou dávnou lásku. V současné době shání koproducenta pro svůj film NIKDY NEJSME SAMI o desetiletém Ferdovi, jeho otci bachaři a matce prodavačce-striptérce, který se odehrává v Československu těsně po roce 1989. Scénář získává v roce 2009 příspěvek Filmové nadace Barrandov a RWE. V roce 2011 Nadace oceňuje i námět k dalšímu připravovanému snímku IL BOEMO o hudebním skladateli Josefu Myslivečkovi, jeho závratné kariéře a následném pádu, který P. Václav vytváří ve spolupráci s americkým muzikologem Danielem E. Freemanem.

Juvelino "juvelinokivi" Kivi