František Vláčil

František Vláčil se narodil 19. února 1924 v Českém Těšíně. Nejdříve studoval  estetiku a dějiny umění na brněnské univerzitě (1945 – 1949), předtím krátce studoval UMPRUM a ještě za studií externě a poté jako normální zaměstnanec (1947 – 1951) se uplatnil v brněnském Studiu populárně vědeckých a naučných filmů (kde prošel téměř všemi obory filmové práce) a ve skupině kresleného a loutkového filmu (stvořil např. krátké TEPELNÁ REVOLUCE, LÉK Č. 2357 či HOSPODAŘENÍ ELEKTŘINOU atd.)

.Během vojny stal členem (1951 – 1958) pražského Československé armádního studia (VZPOMÍNKA, VOJENSKÁ MATURITA, POSÁDKA NA ŠÍTĚ, DOPIS Z FRONTY). Roku 1955 se poprvé dostal do styku s hraným filmem jako umělecký poradce Tomanovy TANKOVÉ BRIGÁDY (1955).  Při tomto setkání se zřejmě projevila touha Františka Vláčila o vlastní režii, psaní námětů (SKLENĚNÁ OBLAKA, POVĚST O STŘÍBRNÉ JEDLI) a scénářů (HOLUBICE, MARKETA LAZAROVÁ, ADELHEID, HADÍ JED apod.) a v roce 1958 přešel do Filmového studia Barrandov (do 80. let). Všechny Vláčilovy filmy jsou charakteristické ztvárněním výtvarné kompozice, dramatickým obrazem, dramatičností a poezií.

Bylo pro něj charakteristické skvělé skloubení filmového obrazu s dějem, smysl pro výtvarno a lyričnost a až perfekcionistická příprava scénářů, kdy si některé filmové obrazy předem i namaloval.

Už svým prvním, zatím jen krátkým, snímkem Vláčil naznačil svoji budoucí tvorbu: poetická SKLENĚNÁ OBLAKA (1958) vyjadřovaly v symbolu touhu člověka po touze štěstí a dobytí nebeských výšek.

O rok později natočil středometrážní povídku PRONÁSLEDOVÁNÍ (1958), která se společně promítala ještě s další povídkou Milana Vošmika BLOUDĚNÍ pod názvem VSTUP ZAKÁZÁN (1959). Jeho prvním celovečerním snímkem se stala poetická báseň HOLUBICE (1960) s malým Karlem Smyczkem, jež zaznamenala pro Vláčila první velký úspěch i na mezinárodních festivalech.

Na počátku 60. let vyprodukoval baladický příběh z 18. století ĎÁBLOVA PAST (1961) podle románu Alfréda Technika „Mlýn na ponorné řece". V letech 1965 – 1967 poté Vláčil natáčel svůj nejlepší film, rapsodii a historické drama volně na motivy stejnojmenného románu Vladislava Vančury MARKETA LAZAROVÁ (1967).

Kvůli vysokým nákladům musel režisér stvořit ještě historické drama o sváru mezi dvěma rytíři ÚDOLÍ VČEL (1967). Obě tato filmová díla jsou dodnes vnímány jako nejvýznamnější z celých 60. let. Své nejúspěšnější období života ukončil Vláčil ještě dramatem odehrávající se těsně po skončení 2. světové války ADELHEID (1969) se skvělým Petrem Čepkem titulní úloze. Cena Vlad. Vančury (1997).

Kvůli své komplikované povaze a sklonu k alkoholizmu mu byla na počátku normalizace znemožněna činnost na Barrandově. Živil se proto dokumentárními snímky (MĚSTO V BÍLÉM, PRAHA SECESNÍ, KARLOVARSKÉ PROMENÁDY či DŘEVĚNÁ BALADA) a středometrážními dětskými filmy, jež natočil ve Filmovém studiu Gottwaldov (POVĚST O STŘÍBRNÉ JEDLI a SIRIUS).

V druhé polovině 70. let se opět směl vrátit do Prahy a byl zde nucen natočit několik filmů, které po režijní stránce nijak nevynikly: příběh stárnoucího doktora Meluzina (Rudolf Hrušínský) v DÝMU BRAMBOROVÉ NATĚ (1976), drama STÍNY HORKÉHO LÉTA (1977), životopisný film o hudebním skladateli Antonínu Dvořákovi KONCERT NA KONCI LÉTA (1979), drama o alkoholismu HADÍ JED (1981), dramata podle předloh Ladislava Fukse PASÁČEK Z DOLINY (1983) a Josefa Čapka STÍN KAPRADINY (1984) a zcela poslední film o rozervaném Karlu Hynku Machovi MÁG (1987). Pro televizi Vláčil natočil např. film ALBERT (1985).

S velkou chutí si několikrát zahrál i epizodní úlohy ve filmech jiných režisérů. Představil se např. jako tramp Franta (PĚT Z MILIONU), hejsek (SPANILÁ JÍZDA), starý myslivec (SLAVNOSTI SNĚŽENEK) a děda Adolf Ticháček (VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ).

Z desítek ocenění za filmy vyjmenujme např. Trilobita (1967), Státní cenu KG (1968), Zasloužilého (1968) i Národního (1988) umělce, Cenu ministra kultury (1968), druhou Státní cenu (1979), dalšího Trilobita (1993), jako první Českého lva (1993) „Za dlouholetý umělecký přínos českému filmu" a Cenu „Za mimořádný umělecký přinos světové kinematografii" (1998). Po roce 1989 se dočkal rehabilitace a stal se prezidentem České filmové a televizní akademie. „Básník filmového obrazu a myslitel" František Vláčil zemřel 28. ledna 1999 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour