Rudolf Adler

Životopis (biografie) / Informace:
Rudolf Adler se narodil 25. května 1941 v Brně. V roce 1966 vystudoval na FAMU režii. Úspěšné byly již jeho studentské filmy - např. snímek Jaký bude den (1962), který popisuje život v dětském domově v Klánovicích. Jeho film Hugo Haas (1963), vyprávějící o návštěvě tohoto herce mezi studenty, vysílala ČST, což v té době nebylo zvykem.

Přímo v pražském studiu ČST natočil svou ročníkovou práci z televizní režie, aktovku Salto (1965), podle povídky Veroniky Juráčkové. V hlavní roli se objevil Ladislav Pešek.

Během studií napsal pro skladatele Zdeňka Pololáníka baletní libreto Mechanismus (1965), jež bylo uvedeno v divadle F. X. Šaldy v Liberci. Jeho debutem byl film Jezero (1966) k němuž napsal i scénář.

Vojenskou prezenční službu abolvoval ve studiu ČAF, kde kromě magazínů a vojensky zaměřených reportáží (Za vojáčka mňa vzali, 1967) nebo (Kapitáni, 1970) točil i filmy o historii (Pět dopisů Karla Hiršla, 1968) a vytvořil esej Ztišení (1969).

Po politických prověrkách byl propuštěn a ve svobodném povolání spolupracoval s FSB (Filmové studio Barandov) film Střepy pro Evu (1978), KF (Krátký film) film Hrom do kapelníka (1983) a desítky dokumentárních filmů. ČST (československá televize) dvoudílný film Antonín Dvořák (1974), režie Miloš Zapletal.

Na konci 80. let se zabýval natáčením výukových a didaktických filmů a po roce 1989 jako autor na volné noze mohl natočit to nejpodstatnější ze své tvorby. Nejprve působil na FAMU externě (1986-1989), pak jako kmenový pedagog (od 1989), byl vedoucím KDT (katedry dokumentární tvorby 1990-1994). Získal titul docenta (1998) a byl jmenován profesorem (2002).

Externě učil i na Katedře teorie dramatického umění UP (Universita Palackého) v Olomouci, Pedagogické fakultě University Hradec Králové a na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Adler se v dokumentárních filmech zamýšlí nad filmovou teorií,, historií a estetikou. Je autorem skript Cesta k filmovému dokumentu (1985, 1995).

Jeho filmy Drapte, drapte Draptulenky (1969) o zvycích ve Velké nad Veličkou, TV seriál Na kus řeči v šalandě (4 díly, 1973, poté zakázaný a znovu uvedený v roce 1991) o životě třígenerační rodiny na starém mlýně na Českomoravské Vysočině, Majstr (1974), Podšable ve Strání (1981).

Ačkoliv pro televizní vysílání byla folkloristická témata vždy jen okrajová, nepřestal je prosazovat ani po roce 1989 do stávajících cyklů Kdo je ... (Zpěváci pěvci, 1994), Náš venkov (Máří svatá i nesvatá, 2001), (Mikuláš na Valašsku, 2003) nebo Mejdan na Kozím vršku (2000). Vrcholem této tvůrčí linie je životní sběrný dokument Masky, šašci, démoni (2000).

Pro dokumentární portréty vybíral lidi posedlé svým povoláním (automobilový závodníci, fotografové, heraldisté, výtvarníci či herci), ale věnoval se také filmům o umění a řemeslech.

Mezi časté Adlerovy spolupracovníky patří kameramani J. Myslík, M. Jícha (dříve I. Vojnár), J. Malíř a P. Prima.

OCENĚNÍ:
Za dokumenty, hrané filmy i rozhlasové pořady byl mnohokrát oceněn (mj. Nejlepší film studia ČAF roku 1967 Za vojáčka mňa vzali), cena ČST k Roku české hudby 1974 (Česká píseň), AFO 1975 (Majstr), Ekofilm Ostrava 1976 (Řeka a město), Hlavní cena na Festivalu humoru a satiry Gabrovo - Bulharsko (Hrom do kapelníka), AFO 1989 (Toulavá loďka mých snů), AFO 1990 (Hry s hlínou), a mnoho dalších.