Antonín Zelenka

Antonín Zelenka se narodil 26. května 1909 ve Vídni. Nejprve začínal pracovat v obchodní oblasti u několika různých firem v Čechách i v zahraničí. Ve dvaceti letech se však nechal zlákat filmovou prací. Začínal jako asistent scény a statista ve velkofilmu Jana S. Kolára SVATÝ VÁCLAV (1929).

Podruhé si o tři roky později zahrál roličku elektrikáře v komedii MALOSTRANŠTÍ MUŠKETÝŘI (1932) Svatopluka Innemanna. Na počátku zvukové éry se z něho stal samostatný filmový střihač. V letech 1931 – 1977 sestříhal několik desítek českých celovečerních hraných filmů. Patřil pětačtyřicet let k nejvytíženějším filmovým střihačům (za rok stihl zpracovat i patnáct snímků).

Poprvé sestříhal Kmínkovo melodrama OSADA MLADÝCH SNŮ (1931). Dále pracoval pro Svatopluka Innemanna (PSOHLAVCI, TŘETÍ ROTA, PŘED MATURITOU, PÍSNIČKÁŘ, VRAŽDA V OSTROVNÍ ULICI), E. A. Longena (SKALNÍ ŠEVCI), Josefa Kodíčka (OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY), Gustava Machatého (NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ, EXTASE), Karla Lamače (FUNEBRÁK), Jindřicha Honzla (PENÍZE NEBO ŽIVOT), Miroslava Cikána (ZÁHADA MODRÉHO POKOJE, DŮM NA PŘEDMĚSTÍ, U NÁS V KOCOURKOVĚ, HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, BARBORA ŘÁDÍ, ANDULA VYHRÁLA), Václava Kubáska (SVÍTÁNÍ), Josefa Rovenského (MARYŠA), Vladimíra Borského (JAN VÝRAVA), Hugo Haase (KVOČNA, BÍLÁ NEMOC) i Vladimíra Slavínského (MADLA Z CIHELNY, MATKA KRÁČMERKA).

Od konce 30. let také přibyli režiséři Otakar Vávra (CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, KOUZELNÝ DŮM, DÍVKA V MODRÉM, TURBINA, PŘIJDU HNED, OKOUZLENÁ, ŠŤASTNOU CESTU, ROZINA SEBRANEC, NEZBEDNÝ BAKALÁŘ, PŘEDTUCHA, KRAKATIT, NĚMÁ BARIKÁDA, NÁSTUP, JAN HUS, JAN ŽIŽKA, PROTI VŠEM, OBČAN BRYCH, PRVNÍ PARTA, SRPNOVÁ NEDĚLE, POLICEJNÍ HODINA, NOČNÍ HOST, HOROUCÍ SRDCE, ZLATÁ RENETA, ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU, TŘINÁCTÁ KOMNATA, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, DNY ZRADY, SOKOLOVO, OSVOBOZENÍ PRAHY nebo PŘÍBĚH LÁSKY A CTI), E. F. Burian (VĚRA LUKÁŠOVÁ), František Čáp (OHNIVÉ LÉTO, BABIČKA, JAN CIMBURA, NOČNÍ MOTÝL, TANEČNICE), Ladislav Brom (ŽIVOT JE KRÁSNÝ) či Jan Sviták (PŘEDNOSTA STANICE).

Ve znárodněném filmu to pak nově byl například Josef Gruss (HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“), Miroslav Hubáček (HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ), Oldřich Lipský (VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA), Vladimír Čech (DIVÁ BÁRA, ČERNÝ PRAPOR, ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP, SVATÁ HŘÍŠNICE, KLÍČ, AFÉRY MÉ ŽENY, SEDMÉHO DNE VEČER), Věra Chytilová (STROP), Václav Sklenář (ZPÍVALI JSME ARIZONU, MUŽ NA ÚTĚKU), Vladislav Delong (SKOK DO TMY), Václav Táborský (ZÁZRAČNÝ HLAVOLAM), Miloš Makovec (PRAŽSKÉ NOCI) a nebo Václav Lohniský (PANENSTVÍ A KRIMINÁL).

Kromě toho pracoval jako střihač u krátkých a dokumentárních snímků (KDYŽ OŽIVLY FOTOGRAFIE, JAROSLAV VOJTA, HEREC ČISTÉHO SRDCE, OTOMAR KORBELÁŘ, ZDENĚK ŠTĚPÁNEK, LIDÉ ZA KAMEROU a nebo STANISLAV NEUMANN), slovenských (BOJ SA SKONČÍ ZAJTRA), televizních (ČLOVĚK PROTI SOBĚ, BROUČCI, ŽIŽKŮV MEČ) i dabingu (tř. LEV V ZIMĚ / THE LION IN WINTER).

Ovšem v kinematografii se neuplatnil pouze jako střihač a ojedinělý herec. S hercem Oldřichem Novým spolurežíroval (a zároveň i sestříhal) detektivní komedii ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943) a poté s Čeňkem Dubou napsal scénář a spolurežíroval střihový dokument VEČERY S JINDŘICHEM PLACHTOU (1953).

Od roku 1950 se také věnoval pedagogické práci na pražské FAMU a ve druhé polovině 50. let byl pedagogickém vedoucím střihu u studentských filmů (př. HASTRMAN, ŽENICHOVÉ ANEB KDO CHCE KAM, POMOZME MU TAM, HOTEL POKROK, SCHŮZKA O PŮL ČTVRTÉ…, POUČENÍ, TAJEMSTVÍ PÍSMA, RODIČE, DEŠŤ PADÁ SHORA a GENERÁL).

Používal též pseudonymu Len Zeka. Zelenka získal Čestné uznání (1949) za spolupráci na filmu NĚMÁ BARIKÁDA, Uměleckou prémii (1953) za film NÁSTUP, Pamětní medaili k 20. výročí zestátnění ČSF (1965) a Vyznamenání Za vynikající práci (1968). Mistr střihu a filmový střihač Antonín Zelenka zemřel 6. srpna 1993 v Praze ve věku čtyřiaosmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour