Robert Aldrich

Robert Aldrich si svou kapitolu v dějinách Hollywoodu vydobyl nejen jako nesmírně osobitý tvůrce zejména „chlapských“ filmů, ale také jako jeden z nejúspěšnějších outsiderů v rámci systému.

Tento přesvědčený liberál se sympatiemi k anarchii – nechuť k autoritám, válce i samotnému filmovému průmyslu je v jeho filmech jasně patrná –, který celou kariéru usiloval o produkční nezávislost na Hollywoodu a v 70. letech aktivně bojoval za práva režisérů v rámci jejich svazu DGA, si své trpěné místo v systému dokázal dlouhodobě udržet díky komerčním hitům jako VERA CRUZ, TUCET ŠPINAVCŮ, CO SE VLASTNĚ STALO S BABY JANE? nebo NEJTĚŽŠÍ YARD.

A to se Aldrich se narodil na Rhode Islandu do velmi prominentní republikánské rodiny spřízněné s Rockefellery; díky konexím se jako nedostudovaný vysokoškolák dostal v roce 1941 do Hollywoodu, tím se ovšem s rodinou nadobro rozloučil. Kariéru zahájil ve studiu RKO jako úředník v produkci, v dalších letech se propracoval mj. k pozicím vedoucího výroby a asistenta režiséra (pod mistry typu Chaplina, Loseyho nebo Renoira). Režijní ostruhy si Aldrich brousil v televizi, v roce 1953 debutoval u celovečerního filmu.

Bytostně rebelující Aldrich vždy přistupoval k filmovým žánrům se stejnou podvratnou skepsí jako k autoritám. Jeho specialitou byly na jednu stranu testosteronové žánry (westerny, válečné filmy, kriminálky), s často epizodním či vyloženě nulovým prostorem pro ženské postavy, na druhou stranu proslul – a zahájil tím módu svého druhu – obsazováním „důchodkyň“ klasického Hollywoodu (Davisové, Crawfordové, Havillandové) do rolí vyšinutých žen ve svých gotických melodramatech. Objekty Aldrichova zájmu byly témata násilí a autority (muži), resp. hysterie (ženy).

Vlastní studio, které si Aldrich koupil ze zisku z TUCTU ŠPINAVCŮ, udržel při životě pouze čtyři roky. On sám se v roce 1981 – s pozicí oslabenou aktivismem za práva režisérů a neúspěchy jeho posledních filmů – ze světa filmu dobrovolně stáhnul. Dva roky poté Aldrich umírá.

betelgeuse