foto

Amos Gitai

  • nar. 11.10.1950 (70 let)
    Haifa, Izrael

Biografie

Amos Gitai je považován za jednoho z nejznámějších a také nejvýznamnějších režisérů a dokumentaristů Blízkého východu. Narodil se 11. října 1950 v izraelském městě Haifa. Než se dostal ke své současné profesi, urazil Gitai dlouhou a trnitou cestu. Po stopách svého otce začal studiem architektury, které v roce 1973 přerušila 4. arabsko-izraelská válka, známá také jako jom kipurská. Gitai byl odvelen a pomáhal při záchranářských pracích. K dispozici měl filmovou kameru a byl to právě tento instrument, který předznamenal jeho budoucí kariéru filmového tvůrce a dokumentaristy.

Prvním větším Gitaiovým úspěchem se stává dokumentární snímek DŮM (1980), který sice nebyl kladně přijat izraelskou televizí, nicméně Gitai s ním získal uznání na filmových festivalech. Podobný osud čekal jeho dokument FIELD DIARY z roku 1982. Po tomto neúspěchu se Gitai rozhodl emigrovat, jeho útočištěm se na dalších 10 let stala Paříž. V tomto mezidobí Gitai získal doktorát z architektury na University of California v Berkeley, USA a dokončil to, co téměř před dvěma desítkami let započal.

Během svého exilu ve Francii se Gitai soustředil především na tvorbu dokumentaristickou, natočil několik oceňovaných děl jako např. PINEAPPLE (1983) – humornou formou natočená satira o pěstování a marketingových strategiích prodeje ananasů. Roku 1985 Gitai uvedl svůj celovečerní debut ESTHER, který je první částí zamýšlené trilogie. Film byl uveden hned na několik mezinárodních festivalech včetně toho nejvýznamnějšího v Cannes. Druhá část trilogie BERLIN-JERUSALEM (1989) vznikla jako fikční biografie dvou žen cestujících do Jerusaléma. Film získal ocenění na filmovém festivalu v Benátkách cenu kritiky. Závěrečnou částí je pak snímek GOLEM, THE SPIRIT OF EXILE (1991), který Gitai uvedl na festivalu v Berlíně.

V roce 1993 skončil režisérův desetiletý exil, po návratu do rodné vlasti přichází Gitaiovo nejproduktivnější období během něhož natáčí na dvě desítky krátkometrážních, dokumentárních a celovečerních hraných filmů. V pořadí druhý Gitaiův trojlístek filmů se zabývá tematikou měst, někdy také nazývána jako městská trilogie. Filmy DEVARIM (1995), YOM YOM (1998) a KADOSH (1999) vypráví o lidech a jejich každodenních problémech s partnery, vírou, apod. Ve výše uvedených filmech Gitai dokázal režisérsky přesně a velmi citlivě zachytit sílu emoce v daném okamžiku, toho dociluje použitím dlouhých kamerových jízd, které na první pohled vypadají poněkud skromně až omezeně, nicméně vždy je možné objevit silnou mnohoznačnost a cílenou promyšlenost. Dalším trademarkem, kterým se Izraelec jasně odlišuje od soudobé zahraniční produkce, je zakomponování ambientních hudebních znaků do díla.

Rokem 2000 se Gitai obrací ve svých filmech k vlastním vzpomínkám a k novodobé izraelské historii. Ve filmu KIPPUR (2000), který reflektuje události roku 1973 a zobrazuje Gitaiovy vzpomínky na válečný konflikt, kdy jako člen zdravotnických jednotek zachraňoval životy izraelských vojáků. Film s naprosto omračující vizuální stránkou je složen z pouhých 129 záběrů, z nichž ten nejdelší svou délkou přesahuje sedm minut. Gitai záměrně ukazuje členy jednotky zpovzdálí, je si vědom chaosu, který na bitevním poli vzniká a tento aspekt přenáší na diváka.

Následují filmy EDEN (2001) a KEDMA (2002), které ukazují z historického hlediska vznik státu Izraele. Trojicí filmů ZÁPLETKA (2003), PROMISED LAND (2004) a FREE ZONE (2005) se Gitai vrací k soudobé situaci v Izraeli, tentokrát líčí události v přímé blízkosti s Palestinou a celé přilehlé oblasti. Filmy STAŽENÍ (2007) a ONE DAY, YOU WILL UNDERSTAND (2008) se tvůrce vrací do Francie, ze které roku 1993 odešel zpět do rodného Izraele. V posledních dvou jmenovaných filmech Gitai spolupracuje s významnými francouzskými herečkami Juliette Binoche a Jeanne Moreau. V mezidobí natočil ještě dokumentární snímek ZPRÁVY Z DOMOVA (2006), který je dokončením trilogie, kterou Gitai započal dokumenty DŮM (1980) a DŮM V JERUZALÉMĚ (1998).

Amos Gitai patří k respektovaným a významným tvůrcům současné zahraniční filmové produkce, jehož filmy získávají už přes dvacet let mnohá ocenění na mezinárodních filmových festivalech po celém světě.

Michal "ORIN" Valeš

Scenáristická filmografie

Režijní filmografie

Filmy

2020 Layla BeHaifa
2018 Dopis příteli z Gazy
Ra'ckevet Kalah
2015 Rabin, poslední den
2014 Palabras de dioses
Tsili
2013 Ana Arabia
2010 Roses à crédit
2009 Carmel
Guerre des fils de la lumière contre les fils des ténèbres, La
2008 Plus tard
2007 Chacun son cinéma
Stažení
2005 Free Zone
2004 Promised Land
2003 Zápletka
2002 11'09''01
Kedma
2001 Eden
2000 Kipur
1999 Kadosh
1998 Yom Yom
1996 Milim
1995 Devarim
1993 Golem, le jardin pétrifié
1992 Gibellina, Metamorphosis of a Melody
Golem, l'esprit de l'exil
1989 Berlin-Yerushalaim
1986 Ester
1984 Ananas
Bankok Bahrain
Regan: Image for Sale
1980 In Search of Identity
1979 Bikur Carter B'Israel
M'Ora'ot Wadi Salib
1978 Architectura
Wadi Rushima
1977 Political Myths
Shikun
1976 Charisma
1974 Ahare
1973 Fire Eats Paper, Paper Eats Fire
Shosh
1972 Hayam
Maïm
Shahor lavan
Textures

Dokumentární

2019 Lettre à un ami à Gaza (TV film)
2017 Západní břeh Jordánu
2013 Venice 70: Future Reloaded
2012 Lullaby to My Father
2006 Zprávy z domova
2004 Bem-Vindo a São Paulo
2002 Mabatim, Israel 2002
2001 Wadi Grand Canyon 2001
1999 Zion, Auto-Emancipation
1998 Dům v Jeruzalémě
Pomeranč
1997 Válka a mír ve Vesoulu
1996 Aréna vraždy
1994 Neo-Fascist Trilogy: II. In the Name of the Duce, The
Neo-Fascist Trilogy: III. Queen Mary, The
Te'atron Hahaim
1993 The Neo-Fascist Trilogy: I. In the Valley of the Wupper
1991 Naissance d'un Golem
Wadi 1981-1991
1987 Brand New Day
1982 Yoman Sadeh
Yoman Sadeh
1981 American Mythologies (TV film)
Wadi
1980 Dům
1979 Cultural Celebrities

Herecká filmografie

Producentská filmografie

Kameramanská filmografie

Dokumentární

2012 Lullaby to My Father

Host

TV pořady

1997 Le cercle du cinéma (TV pořad)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky