foto

Mnislav Hofmann

  • nar. 24.3.1920
    Příbram, Československo
  • zem. 29.8.1989 (69 let)
    Příbram, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Mnislav Hofmann (někdy psán i jako Hofman či Hoffman) se narodil 24. března 1920 v Příbrami. Už od dětství se zajímal o divadlo, proto absolvoval dramatické oddělení brněnské Státní konzervatoře v roce 1946. Už jako student hrál v brněnských Komorních hrách (1942 – 1945) a po válce už jako profesionál ve Svobodném divadle a Zemském národním divadle v Brně (1945 – 1948).

Poté postupně prošel jako herec a příležitostně i jako režisér Městským divadlem v Karlových Varech (1948 – 1950), pardubickým Východočeským divadlem (1950 – 1954), Krajským oblastním divadlem Varnsdorf (1954 – 1955), které i krátce vedl, Městským oblastním divadlem Český Těšín (1955 – 1957), libereckým Divadlem F. X. Šaldy (1957 – 1958) a Městským oblastním divadlem Benešov (1958 – 1959).

Když roku 1959 vzniklo Městské divadlo v rodné Příbrami, tak Mnislav Hofmann ihned do něj nastoupil a setrval až do odchodu na odpočinek (1959 – 1980). Jako herec nejvíce těžil ze své fyziognomie, hned na první pohled byla nápadná jeho malá postava, výrazný (do komična laděný) obličej a též po prvním poslechu i zvláštní skřehotavý hlas.

Zahrál si např. (často komediální party) v inscenacích „Loupežník“ (Šefl), „Hrátky s čertem“ (Omnimor), „Tvrdohlavá žena“ (Pan Vydřiduška), „Balada z hadrů“ (Georges), „Ze života hmyzu“ (Dobroděj), „Kat a blázen“ (Don Baltazar), „Jan Hus“ (Mistr Michal), „Ženský boj“ (Rapota), „Mnoho povyku pro nic“ (Mochna), „Měsíc nad řekou“ (Pečárka), „Zkrocení zlé ženy“ (Slušný pán z Mantovy), „Otec“ (Divíšek), „Radúz a Mahulena“ (Druhý stařec) nebo „Strakonický dudák (Tomáš).

Dále si ještě připomeňme kreace Živela („Fidlovačka“), Benátského dóže („Othello“), Kaplana („Svatá Jana“), Pavla („Maryša“), Vézineta („Slaměný klobouk“), Milinského („Ženichové“), Melichara („Paličova dcera“), Komorníka („Úklady a láska“), Vodníka Michala („Lucerna“), Prokopa Kroupy („Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři“), Lokaje Firse („Višňový sad“), Františka Fialy („Naši furianti“) atd. atd.

Ve filmu debutoval jako podomek v Machově okupační komedii NIKDO NIC NEVÍ (1947). K další filmové roli se dostal až o dvacet let později. A šlo hned o titulní mužskou – předseda Picin v Kachyňově dramatu NOC NEVĚSTY (1967). Kvůli svému mimopražskému angažmá ho film zpočátku využil jen ojediněle.

Od konce 60. let se jeho filmografie přeci jenom začala rozrůstat, ale vždy šlo jen o epizodky. U diváků je však nejznámější jeho pedantský a přísný, přesto směšný předseda inventarizační komise Rybička ve snímku Juraje Herze HOLKY Z PORCELÁNU (1974).

Z ostatních příležitostí z první poloviny 70. let si uveďme snímky VÁNOCE S ALŽBĚTOU (vrátný Franta), ARCHA BLÁZNŮ (pacient), PSI A LIDÉ (hráč karet), PAVLÍNKA (vrátný v továrně), PROFESOŘI ZA ŠKOLOU (školník Kropáček), HOLKA NA ZABITÍ (nový provozní Rybička). Několikrát si ho do svých projektů vybral režisér Karel Kachyňa, Juraj Herz a též Jindřich Polák i další čeští režiséři.

Dále se předvedl v rozličných filmových dílech VÍTĚZNÝ LID (dělník Václav Slivenecký), HOP – A JE TU LIDOOP (děda Kostečka), SÓLO PRO STAROU DÁMU (Malík), SMRT STOPAŘEK (strážný), LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (listonoš), JAK RODÍ CHLAP (prťavý dědek), ÚTĚKY DOMŮ (člen komise), PŮL DOMU BEZ ŽENICHA (soused a vrátný v továrně), NA KOHO TO SLOVO PADNE… (strážný v Prefě), ZRALÉ VÍNO (děda Studénka), OPERA VE VINICI (Ogara), KONEČNÁ STANICE (Perk), HODINA ŽIVOTA (Tunkl) a nebo PLACHÉ PŘÍBĚHY (učitel). Jak vidno, byl čile obsazován do nadprůměrných i podprůměrných filmů.

Příležitostně spolupracoval s rozhlasem a televizními inscenacemi (například CHVÍLE ROZHODNUTÍ, RAPOTÍNSKÁ TRAGÉDIE, NENECHTE SE RUŠIT! a podobně) i seriály (třeba NÁVŠTĚVNÍCI). Herec a režisér Mnislav Hofmann zemřel nakonec trochu pozapomenut ve své rodné Příbrami 29. srpna 1989 ve věku devětašedesáti let. Zde je také pohřben. Dlouhou dobu nebylo ani známo datum úmrtí tohoto tvůrce a mělo se zato, že stále ještě žije. Tento poslední údaj z jeho života se na veřejnost dostal až téměř dvacet let po jeho smrti. Přesto dodnes patří mezi významné české divadelní herce, především příbramského divadla, a filmové herce epizodních rolí.

Jaroslav "krib" Lopour

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace