Jackie Chan

„Není to touha po smrti, jenom snaha líbit se divákům, získat si jejich uznání a ukázat jim to, co ode mne očekávají.“
 
Z hongkongského herce a režiséra bláznivých akčních komedií se postupně mění v jednoho z charitativně nejštědřejších umělců světa a producenta filmů, za nimiž bychom ho sotva hledali. Navíc vybudoval několik restaurací Jackie´s Kitchen, uvedl vlastní řadu oděvů Jackie Chan Collection, založil několik sportovních Jackie Chan California Fitcenter, objevil se coby hlavní postava počítačové hry a animovaného seriálu Jackie Chan Adventures, přišel na trh s novou virtuální technologií v počítačovém hraní Jackie Chan Xavix a splnil si svůj sen, když navrhl vlastní automobil Mitsubishi Evo-9. Jeho jméno rozhodně není cizí ani těm, kterým asijský film nic neříká.

Pochází z Hongkongu (narodil se 7. 4. 1954), kam v roce 1950 uprchli jeho čínští rodiče. Otec Charles Chan byl kuchařem a matka Lee – Lee Chan služebnou francouzského konzula. V jeho šesti se rodiče odstěhovali do Austrálie, kde otec dostal místo kuchaře na americkém konzulátu, ale synka poslali hned příští rok zpátky do Číny a zapsali jej do internátní školy Chinese Opera Research Institute pro budoucí herce pekingské opery. Jednalo se o jednu z posledních operních škol, které své žáky připravovaly v oblastech akrobacie, bojového umění, tance, zpěvu a herectví. Zájem o tyto tvrdé a náročné instituce, v nichž výuka probíhala od brzkých ranních hodin pozdě do noci, upadl s příchodem filmu do Číny, který vytlačil oblibu operních vyprávění dávných legend. Jackie Chan strávil deset let v tradiční péči svého učitele a brzy patřil k nejlepším žákům, z nichž škola vytvářela skupinu sedmi nejtalentovanějších, které posílala na různá představení nebo natáčení filmů. Jackie Chan tak hrál svoji první filmovou roli v kantonském filmu už coby osmiletý.

V sedmnácti dokončil studia a svou kariéru zahájil jako kaskadér a statista. Nezaměstnaní divadelní herci přecházeli stále více k filmu a Jackie měl vlastně štěstí, když získal práci díky staršímu spolužákovi a svému dětskému nepříteli z operní školy Sammovi Hungovi. Po čase se k nim přidal ještě spolužák Yuen Biao a zrodila se dlouholetá filmová spolupráce tzv. „tří bratrů“. Jejich spory však vyvrcholily během natáčení Navěky drakem (1988), který shodou okolností též pojednával o bratrském sporu. Při společné práci na filmech se zase sešli až o pár let později. Jackieho poučení zní „nic netrvá věčně, ani to největší přátelství.“

Jako kaskadér se stačil uplatnit v posledních filmech Bruce Leea Pěst plná hněvu (1972) a Drak přichází (1973). Po Leeově smrti upadl zájem o filmy s tematikou bojového umění a Chan odjel za rodiči do Austrálie, kde ho v roce 1976 zastihla nabídka na roli ve filmu Johna Woo Hand of Death. Tehdy zaujal producenta a režiséra Lo Weie natolik, že se z něj rozhodl vytvořit nástupce Bruce Leea, s nímž kdysi natočil dva filmy. Žádný z filmů, v němž Jackieho Chana vedl tímto způsobem, se však nesetkal s větším úspěchem. To, co Chanovi vyhovovalo mnohem lépe, byla koncepce společnosti Film Company Seasonal, která přišla s kombinací prvků bojového umění doplněných komediálními vložkami. Jackie Chan tak poprvé dostal příležitost propojit své kung-fu kousky s těmi komediantskými, tak jak je odkoukal od svého vzoru Bustera Keatona. Hned první z nich Škola hada (1978) se stal v Asii kasovním hitem roku 1978. Ve stejné době se představuje jako režisér ještě úspěšnějšího akčního filmu Odvážná hyena (1979), který byl svého času druhým nejnavštěvovanějším hongkongským filmem, což jeho producenta Lo Weie zlákalo natolik, že o rok později natočil pokračování - s Jackiem vzniklo už jen několik nových scén, které Wei slepil se záběry z prvního filmu a pro zbytek natáčení použil dvojníka. To znamenalo definitivní konec spolupráce obou filmařů.

Od osmdesátých let se Jackie Chan objevuje také v koprodukčních filmech Hongkongu a USA. Výsledek této spolupráce obou zemí (došlo k ní poprvé od smrti Bruce Leea roce 1973) se jmenuje The Big Brawl (1980) a Jackie Chan v ní poprvé nevystupuje v kulisách středověké Číny, ale na pozadí Chicaga třicátých let. Rok na to si již zahrál v hollywoodské produkci Velký závod po boku Burta Reynoldse, Rogera Moora, Farrah Fawcett a dalších hvězd amerického filmu, stejně jako v jeho pokračování Velký závod 2 (1984). Po návratu do Hongkongu měl krátký vztah se zpěvačkou Teresou Teng, která se s ním rozešla údajně pro jeho namyšlenost a Jackie Chan se od té doby věnuje výhradně filmu. Jeho druhý pokus o dobytí Hollywoodu se uskutečnil v roce 1985 snímkem Ochránce, kde hraje newyorského policistu. Neshody s režisérem nad veškerými akčními scénami skončily dalším filmovým neúspěchem, ale také rozhodnutím Chana natočit vlastní hongkongskou Police Story. U Ochránce bývá uváděn také jako režisér, protože pro jeho uvedení v asijské distribuci převzal roli producenta natolik razantně, že ještě doma přetočil řadu scén a přestříhal zbytek filmu.

„Když si lidé platí za to, aby v nějakém filmu viděli mně, pak chci, aby mně opravdu viděli – v každé situaci. Nebudu publikum podvádět.“

Jackie Chan není jen herec, ale také producent, režisér, scenárista, zpěvák, choreograf bojových scén a koordinátor kaskadérů. Koncepci, koordinaci a vlastní provedení každé akce považuje za svůj hlavní úkol. Od roku 1981 má za sebou stálou skupinu kaskadérů „Jackie Chan Stuntman Association“, kteří se v jeho filmech podílejí na natáčení kaskadérských a bojových scén. Většina členů týmu je složena z Jackieho dlouholetých přátel a osobních strážců. Stunt´s team dosáhl svého vrcholu v polovině osmdesátých let, kdy měl již přes dvacet lidí, ti všichni se podíleli např. na Police Story (1985). Od devadesátých let Jackie Chan vybírá jen ty členy týmu, které pro daný film právě potřebuje. Současný Jackie Chan s nadhledem vzpomíná na toto období jako na čas, kdy nemyslel na nic jiného než na úspěšné dokončení každého filmu.

Mezi Chanovy nejúspěšnější filmy osmdesátých a devadesátých let, kdy byl na vrcholu patří Božská relikvie (1987) a její pokračování. Asijskou variaci na Indiana Jonese vytvořil velký fanoušek Stevena Spielberga Jackie Chan spolu se scenáristou Edwardem Tangem. Film, který se stal v hongkongských žebříčcích třetím nejpopulárnějším snímkem osmdesátých let, se rozhodně nedá považovat za remake, protože moderní lovec relikvií Jackie Chan v něm především paroduje kung-fu a vlastně i sebe samého. Rozpočet Božské relikvie 2 (1991) se vyšplhal na 115 milionů hongkongských dolarů, takže toto pokračování se ve své době stalo nejdražším hongkongským filmem, který se s mnoha obtížemi natáčel na Sahaře a v Maroku. Režisér i hlavní hvězda těchto snímků Jackie Chan považuje především choreografii akčních scén za svoji nejlepší práci. Natáčení prvního dílu v Jugoslávii se mu však stalo téměř osudným, když utrpěl své nejvážnější zranění. Větev stromu povolila a herec narazil hlavou do skály tak tvrdě, že mu začala téct krev z uší a úlomek lebky se dostal do mozku. Šťastnou náhodou pobýval nedaleko nejlepší jugoslávský mozkový chirurg a po čase uzdravený Jackie Chan, již s plastovou krytkou ve své hlavě, překonal trauma tím, že tento kaskadérský kousek předvedl znovu a Božskou relikvii dotočil.

Při procházce mezi skleněnými mrakodrapy v ulicích Hongkongu se v Jackieho hlavě zrodil nápad na hlavní téma Police Story, která je co se týče čisté akce jeho absolutně nejoblíbenějším filmem. Miluje úvodní scénu v horách a později ve velkém nákupním středisku, kdy se sklouzne po kabelu vánočního osvětlení (to skončilo naprosto sedřenou kůží na dlaních a prstech) a proletí sklem (to skončilo mnoha ošklivými řeznými ranami). Pro vysněný efekt z tříštícího se skla utrpěl celý Chanův tým nespočet zranění a během natáčení se údajně den co den střídali v nemocnici nově pořezaní s již vyléčenými kaskadéry. Jeho filmy překypují humorem a především akcí, takže nejběžnější zprávy z natáčení zní „událo se nespočetně velmi drobných zranění a to nejen Jackiemu Chanovi.“ Není divu, když ve svých scénách skáče ze skály na horkovzdušný balón (Božská relikvie), pouští se ručičky věžních hodin a 30 metrů padá dolů skrze několik markýz (Project A, 1983) nebo zavěšen na provazovém žebříku prolétává vysokou rychlostí mezi budovami Kuala Lumpur (Police Story III).

„Při každém novém projektu přemýšlím, co nového bych tentokrát mohl publiku předvést. Jak mám udělat akční sekvence, aby byly lepší, razantnější, nebezpečnější.“

Ve svých filmech se snaží vyjít ze života takového, jaký je, proto jeho hrdinové neustále prohrávají až konečně přijde ta chvíle, kdy mají štěstí a zvítězí. Na amerických filmech Chanovi vadí především stříhání akčních sekvencí a trvá na tom, aby bylo v jeho filmech vidět daleko víc, než jen postava v okně a mrtvola na chodníku. Jackieho souboje trvají téměř nekonečně dlouho, natáčí se mnoho verzí, kaskadéři navrhují vlastní sekvence a střihy jsou omezeny na minimum. Jejich účastníci se prostě mlátí dokud to jde. Filmař Jackie Chan své bojové scény srovnává s přestřelkami ve filmech Johna Woo se slovy „oba se snažíme dělat akci co možná nejestetičtěji.“

Cesta do Hollywoodu, který mu již symbolizoval samá příkoří a neúspěchy se otevřela v roce 1995, kdy ve Vancouveru natáčeli Rachot v Bronxu určený pro asijský trh. Filmování vzbudilo zájem médií natolik, že se snímek ocitnul v americké distribuci, kde za první týden vydělal 10 milionů dolarů. Další snímek První rána americké publikum ještě více ohromil a do distribuce se dostaly i starší Chanovy snímky. Jackie Chan se v tomto okamžiku stal „americkou filmovou hvězdou,“ přebíral MTV Movie Awards a získal vysněnou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. V roce 1997 nepropásl příležitost stát vedle přítele Sylvestra Stallona ve velkém propadáku Jak dobýt Hollywood. Obrovského úspěchu v Americe dosáhl rolí v Ratnerově Křižovatce smrti (1998) a jejím pokračováním Křižovatka smrti 2, která se v USA stala nejúspěšnější komedií roku 2001. Populární byla i westernová akční komedie Tenkrát na východě (2000) a její pokračování Rytíři ze Šanghaje (2002), které se natáčelo i v České republice. Rozdíly v tržbách ve Spojených státech a v Asii definitivně ukázaly, že americké a asijské publikum preferuje rozdílné filmy a Jackie Chan konečně pochopil, že napříště bude třeba střídavě se zaměřit jen na jedno z nich. O americkém způsobu natáčení říká „deset dní natáčíme dialogy, dva dny akci. V Hongkongu to bývá naopak – obvykle dvacet dnů akce a dva dny dialogy.“ S nadhledem vysvětluje, že miluje možnosti hollywoodské techniky, protože u nich místo použití kamery na jeřábu staví dlouhý žebřík, který podpírá několik pomocníků. Uvědomil si totiž, že ačkoli filmař v USA nemá tolik tvůrčí svobody, kariéra akčních hvězd tam díky speciálním efektům trvá mnohem déle.

Svůj soukromý život drží mimo světla veřejnosti. Od roku 1983 je ženatý s populární herečkou osmdesátých let Lin Feng Jiao, matkou jeho jediného syna. Pro všechny Jackieho aktivity se však členové rodiny nikdy nevídali příliš často. Své zkušenosti s rodinným životem tak příliš nevylepšil, vezmeme-li v úvahu, že od sedmi let vyrůstal bez přítomnosti rodičů. V roce 1984 vydal činorodý Číňan z Hongkongu své první album Love me a do dnešní doby jich už vydal více než patnáct a k tomu desítky soundtracků, protože většinu písní ke svým filmům zpívá sám. Jackie Chan se v hongkongských hitparádách drží často na prvních místech a je držitelem několika hudebních cen. Dokonce jeho syn Chan Cho Ming se dal na dráhu popového zpěváka.

Zatímco ve světě filmu rád zůstává sám sebou, v obchodu se učí od konkurence a tak ví, že trička s čínskými nápisy se lépe prodávají v USA, zatímco s anglickými v Číně. Mezi poslední aktivity Jakieho Chana patří obchod s nemovitostmi, rozšíření sítě restaurací a nové kolekce pánského oblečení (mimochodem jedna z jeho zimních bund, která byla použita jako součást kostýmů pro Mission Impossible 3, byla vychvalována Tomem Cruisem natolik, že mu poté Chan poslal další dva kusy), jako vyslanec UNICEF natočil varovnou zprávu o nebezpečí ptačí chřipky a jako podílník řetězce podniků rychlého občerstvení Planet Hollywood rozjel také asijskou variantu Star East v Šanghaji a kalifornské Pasadeně. Vždycky chtěl točit jen takový styl filmů, jaké točí, přesto se je snaží posouvat stále dál a ve svižném tempu při realizování svých aktivit rozhodně nezpomaluje.

ČSFD.cz