foto

Giuliano Carnimeo

  • nar. 4.7.1932
    Bari, Itálie
  • zem. 10.9.2016 (84 let)
    Roma, Itálie

Biografie

Trochu v pozadí za významnými režiséry „zlatých“ sedmdesátých let italské kinematografie stojí režisér a scenárista Giuliano Carnimeo.

Narodil se v Bari, později se přestěhoval se svou rodinou nejprve do Bologny, poté do Benátek a nakonec do Říma, kde žil od roku 1939. Vystudoval práva, ale stejně jako Steno nikdy nevykonával svou profesi. Od mládí se zajímal o divadlo, kino, časopisy. Stal se absolventem Centro Sperimentale di Cinematografia, kde byli v oboru režie v letech 1955–1957 jeho spolužáky Ernesto Gastaldi a Tonino Valerii. Během let 1960 až 1967 získal Carnimeo řadu profesionálních zkušeností u režiséra Giorgia Simonelliho a tím pádem se také na počátku kariéry setkával často s dvojicí Franco Franchi a Ciccio Ingrassia.

Giuliano Carnimeo zanechal v populárních žánrech, jako spaghetti westerny, giallo, komedie a krimi, významnou stopu. Velice často obsazovanou herečkou v jeho filmech je Edwige Fenech. Co se týče herců, tak George Hilton může být považován za jeho dvorního herce, který hraje téměř ve všech jeho filmech sedmdesátých letech.

Ve svých prvních počinech na konci šedesátých let se o režisérskou taktovku ještě Carnimeo dělil. Konec šedesátých a první polovina sedmdesátých let znamenají již jeho sólovou režii a natáčení téměř výhradně spaghetti westernů: Il momento di uccidere (1968), Sono Sartana, il vostro becchino (1969), Buon funerale, amigos!... paga Sartana (1970), Testa t'ammazzo, croce... sei morto... Mi chiamano Alleluja (1971), Di Tressette ce n'è uno, tutti gli altri son nessuno (1974) a další. U příznivců westernů bude Carnimeo navždy spojen s vytvořením postavy „Sartana“, kterou hrál Gianni Garko a později George Hilton. Sartana se narodil z nápadu Gianfranca Paroliniho a sám Carnimeo připomněl, že sám Gianni Garko spolupracoval na psaní příběhů a charakteru této postavy. Například rychlé objevení se pistole v rukou, jakoby šlo o kouzelnický trik, je nápadem Garka. S příchodem Hiltona pak postava  získala více ironičtější a komičtější charakter.

Pod všemi svými westerny, ale také pod svým giallem, je podepsán jako Anthony Ascott. Důvod pseudonymu byl prý jednoznačně komerčním tahem vzhledem k tomu, že s anglicky znějícím příjmením se filmy lépe prodávaly v zahraničí.

Pokud sáhl do jiného žánru než western a komedie, jednalo se vždy o „jednorázovku“, ale velmi kvalitní. Tak vzniká třeba jeho kriminálka Anna, quel particolare piacere (1973). Mezi špičkami italského gialla jako byli Dario Argento či Sergio Martino se Carnimeo také neztratil a jeho snímek Perché quelle strane gocce di sangue sul corpo di Jennifer? (1972) patří k ukázkovým filmům tohoto žánru.

Inspirace populární dvojící Bud Spencer a Terence Hill dala vzniknout dvěma akčním komediím v totožném duchu. Šimon a Matouš (1973) a Šimon a Matouš jedou na riviéru (1973) jsou u nás velmi dobře známé komedie s hereckou dvojicí Paul L. Smith a Antonio Cantafora, jenž jsou téměř dvojníky Spencera a Hilla. Těmito dvěma snímky se Carnimeo nezapomenutelně zapsal v italské komedii. Od té doby natáčel ve zbytku své kariéry převážně již jen komedie, zejména ty erotické, a ve většině z nich hrál Renzo Montagnani. Žádná z komedií ale již nedosáhla úspěchu jako dva filmy Šimona a Matouše.

Svou režisérskou kariéru ukončuje netradičně. V červenci roku 1986 na Giffoni film festivalu se představil s pro něj netradičním filmem Computron 22 a roku 1988 byl uveden horor Quella villa in fondo al parco.

Giuliano Carnimeo zemřel v Římě ve věku 84 let. O měsíc později umírá i jeho, o dva roky mladší, kamarád a spolužák Tonino Valerii.

Petr "Hennes" Hennebichler