Dlouholetý herec Národního divadla Oldřich Vlček pochází ze Zlína; po maturitě nastoupil v Brně na JAMU, kde v roce 1962 absolvoval studium herectví. Své první angažmá našel v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (1962-1963) a již tady zaujal svými kreacemi mladých hrdinů (Konec masopustu). Pak nastoupil základní vojenskou službu, kterou v letech 1963-1965 strávil v Armádním uměleckém souboru. Po jejím skončení putoval za svým dalším profesionálním angažmá do Ostravy, kde v letech 1965-1967 hrál ve Státním divadle a vynikl například v Čechovově Rackovi.
V roce 1967 byl Oldřich Vlček přizván ke spolupráci s Národním divadlem v Praze, kde přijal stálé angažmá a působí zde již přes čtyřicet let. Za tu dobu na naší první scéně nastudoval desítky rolí, převážně menšího významu, ale svými výkony v postavách často bezcharakterních mladíků, od nichž přešel k úlohám mužů středního věku, přispíval k úspěchu řady představení. Hrál v klasice i moderně (Oidipús vladař, Antonius a Kleopatra, Měšťáci, Rok na vsi, Král Lear), později jej bylo možno vidět i ve hrách Václava Havla nebo v adaptaci Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. V poslední době můžeme Oldřicha Vlčka vidět na jevišti v klasických kusech jako Lucerna nebo Kupec benátský, hraje také v dlouhodobě úspěšné komedii Sluha dvou pánů. Ke zmíněnému představení Měšťáci byl také autorem písňových textů a sám napsal divadelní hru Velikonoce 1894 zpracovávající epizodu ze života Antonína Dvořáka.
S filmovou kamerou se Oldřich Vlček potkával jen velmi zřídka, na svém kontě má jen šest filmových rolí. Poprvé hrál lékaře v povídkovém filmu kriminálních příběhů MOTIV PRO VRAŽDU (1974), ve stejném roce se jako důstojník objevil ve válečné fresce SOKOLOVO (1974). Z jeho další práce pro film stojí za zmínku retrospektivní úsměvný příběh BÁJEČNÍ MUŽI S KLIKOU (1978), kde nejen hrál, ale byl i autorem námětu a scénáře. Po dlouhých letech jsme jej pak mohli vidět v roli šéfa tajné služby ve filmu CEREMONIÁŘ (1996).
Příležitostně pracoval také pro televizi, ale ani tady není výčet jeho rolí nijak bohatý. Účinkoval v několika televizních inscenacích, televizní kamera nasnímala také některá představení Národního divadla, v nichž Vlček hrál (HAMLET, 1982; VÉVODKYNĚ VALDŠTEJNSKÝCH VOJSK, 1985). Zatím naposledy hrál Chaunově televizní komedii MALÉ VELKÉ GATĚ (2006). V letech 1998-2004 vyučoval Oldřich Vlček na Vyšší odborné škole herecké v Praze a jako pedagog dohlížel na vznik četných studentských představení.
Manželkou Oldřicha Vlčka byla televizní hlasatelka Zdena Vařechová (1939-1999).
Pavel "argenson" Vlach
