Reklama

Reklama

Vladimír Čech st.

Vladimír Čech st.

nar. 21.09.1916
Mirhorod, Ukrajina, Ruské impérium

zem. 24.12.1990 (74 let)
Praha, Československo

Biografie

Vladimír Čech starší se narodil 21. září 1916 v ukrajinském Mirhorodu. Ve druhé polovině 30. let se začal poprvé věnovat herectví jako člen divadla v Užhorodě na Podkarpatské Rusi. Další příležitosti a herecké školení poté získával u kočujících divadelních společností. Během nacistické okupace odešel do Prahy, kde začal studovat Státní konzervatoř a zároveň se stal členem Intimního divadla a jeho Studia (1942 – 1945). Po osvobození byl členem Malého Realistického divadla (1945) i Realistického divadla (1945 – 1949) a nakonec Divadla Jiřího Wolkera (1949 – 1959).

Nakonec se stal hercem a hlasatelem Československého rozhlasu Praha, kde setrval až do odchodu na penzi. A dále hostoval na pražských scénách (např. opět v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého nebo v Divadle na Vinohradech). Herectví Vladimíra Čecha se opíralo zejména o jeho příjemný herecký projev, silnější postavu a mimické schopnosti. Poté, co natrvalo opustil jevištní herectví, musel se čím dál tím více spoléhat na svůj velmi kultivovaný a též vymodelovaný hlasový projev.

Zahrál si například v inscenacích „Příběh opravdového člověka“ (Náčelník štábu), „Děti kapitána Granta“ (Jules Verne), „Kouzelná lampa Aladinova“ (Sultán), „Dantonova smrt“ (Barére), „Oko za oko“ (Camilo), „Dobrodružství Toma Sawyera“ (Soudce), „Koruna cti a slávy“ (Durynk), „Ledový vítr“ (V. I. Sokolov), „ „Do boje, lásko, leť…!“ apod. V letech 1951 – 1958 byl manželem hlasatelky Hedy Čechové (*1928) a jeho synem je herec a moderátor Vladimír Čech mladší (*1951).

Do české kinematografie pronikl jako herec až v 60. letech, kdy pracoval převážně pro rozhlas, a hned na začátku let sedmdesátých se v ní objevil naposledy. V první půlce dekády byl např. mužem v pasáži ve ZLÉM PONDĚLÍ (1960) Milana Vošmika, lékařem v Novákových ZELENÝCH OBZORECH (1962), učitelem v ČERNÉ DYNASTII (1962) Štěpána Skalského, osobním referentem ve Fričově komedii KRÁL KRÁLŮ (1963), otcem Elišky (Aglaia Morávková) v dramatu Ivo Nováka NA LANĚ (1963), ředitelem Janem Čermákem v Lehovcově hrané rekonstrukci MYKOIN PH 510 (1963) a či vedoucím obchodního domu v krimi STRACH (1963) Petra Schulhoffa.

Od poloviny 60. let se objevoval na stříbrném plátně jako herec Jan Faltys v kriminálce Evy Sadkové 5 MILIONŮ SVĚDŮ (1965), kat v komedii HAPPY END (1967) režiséra Oldřicha Lipského a též padesátník v Machově KLECI PRO DVA (1967). A ještě na začátku normalizace se stihl představit jako příznivec Internu v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971) Bořivoje Zemana a redaktor Wágner z „Poledního listu“ ve snímku Poláka Juliana Dziedziny BITVA O HEDVIKU (1972).

Ač byl v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971) namluven hercem Otto Lackovičem, sám Vladimír Čech nadaboval staršího úředníka (JUDr. Jaroslav Blažek) v dramatu Dušana Kleina a Miroslava Soboty MÍSTENKA BEZ NÁVRATU (1964) a byl slyšen i jako mužský hlas v tragikomedii podle Milana Kundery ŽERT (1968) režiséra Jaromila Jireše.

Ještě před svými hereckými rolemi využili filmaři Vladimíra Čecha v 50. letech jako spíkra u medailonů (OTOMAR KORBELÁŘ) a u řady krátkých dokumentárních snímků (např. PROTI SUCHU, MUSEUM V. I. LENINA, VZDUCH – KYSLÍK, STROJNÍ OMÍTÁNÍ, STROJ NA ČESÁNÍ CHMELE, KONTROLA VE SLÉVÁRNĚ, BEZPEČNÁ PRÁCE V UZENÁŘSKÉM PRŮMYSLU – UZENÁŘSKÁ VÝROBA, BEZPEČNÁ PRÁCE V UZENÁŘSKÉM PRŮMYSLU – JATEČNICTVÍ a dále VÝROBA ODLITKŮ DO KOVOVÝCH FOREM, VÝROBA SKOŘEPINOVÝCH FOREM, POD ZPÍVAJÍCÍM NEBEM, NÁVŠTĚVA Z BRATRSKÉ ZEMĚ a další a další).

Vladimír Čech, jak již bylo i řečeno, nalezl se svým zvláštním protepleným hlasem velikánské uplatnění v rozhlase („Proces s kontryhelem“, „Když se Werther zastřelil“, „Kariéra“, „Alexis Zorbas“, „Vyhrávala kapela“, „Ctitel morálky“, „Dýmka míru“, „Panoptikum“, „Redaktoři“, „Výstřely u hřbitovní zdi“, „F. C. Ball“, „Perlový náhrdelník“, „Macbeth“ atd.), dabingu a ojediněle jeho herectví i v televizi (TV film STRAŠIDLO, KTERÉ SE SMĚJE nebo seriál NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA).

Často bývá zaměňován s režisérem a scenáristou Vladimírem Čechem (1914 – 1992), jenž si také zahrál před filmovou kamerou. Vladimír Čech starší zemřel na Štědrý den 24. prosince 1990 v Praze ve věku čtyřiasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Ovládací panel

Reklama

Reklama