Jarmila Lázničková

Jarmila Lázničková se narodila 13. května 1910 v Bučovicích u Vyškova. Její otec byl okresní soudce a matka pocházela z mlynářské rodiny. Nejprve vystudovala pět let na reformním reálném gymnáziu a rozhodla se pro hereckou dráhu. A mladá Jarmila nejprve vystudovala dramatické oddělení brněnské Státní konzervatoře (1. září 1926 – 28. červen 1929) u profesorů Rudolfa Waltera a Emy Pechové.

Prve byla přijata do Národního divadla (od 1948 Státního divadla) v Brně jako elévka (15. srpen 1929 – 1931) až jí ředitel, režisér, herec a dramaturg Václav Jiřikovský angažoval jako řádnou členku souboru činohry (1931 – 31. srpen 1976), kde setrvala až do odchodu na penzi (role dohrávala ještě roku 1977). Věnovala se rovněž pedagogické práci.

Jarmila Lázničková externě vyučovala studium rolí, deklamaci a výslovnost na Státní konzervatoři v Brně (1. září 1945 – 30. červen 1949), externě učila hereckou tvorbu na brněnské JAMU (1950 – 31. srpen 1976). Ze Státního divadla i z JAMU odešla ve stejný čas. Avšak ještě před odchodem na odpočinek se přestěhovala do Prahy, odkud poslední úlohy dojížděla dohrávat do Brna. V Praze také dožila.

Začínala v úlohách milovnic a dívčích žen. Později se přehrála do hrdých charakterních hrdinek, jež ve vyšším věku vynahradila kreacemi stařenek a babiček, osudem velmi těžce zkoušených žen. Zvládla komické, tragické a též tragikomické role a vypracovala se mezi přední členky souboru v Brně. Ovšem její umělecký vývoj byl narušen předčasným ukončením herecké kariéry.

Sehrála například Médeu („Médea“), Noru („Nora“), Elmíru („Tartuffe“), Jahelkovou („Tvrdohlavá žena“), Felixovou („Krvavá svatba“), Ludmilu Talackou („Mistr ostrého meče“), Lolu („Výstřely v Dlouhé ulici“), Violu, Olivii a Sebastiana („Večer tříkrálový“), Lékařku („Sláva“), Občanku kutnohorskou („Jan Žižka“), Lídu („Pevnost na Volze“), Redaktorku „Pochodně“ („Nositelé řádu“), Titanii („Sen noci svatojánské“), Zuzu Javorovou („Ženský zákon“), Notáriusku („Gazdina roba“), Kněžnu a Babičku („Lucerna“), Varvaru („Jegor Bulyčov a ostatní“), Růženu („Otcové a děti“), Tetovanou („Aristokrati“), Virginii („Miláček“), Lady Macbeth („Macbeth“) apod.

Od 60. let se Jarmila Lázničková předvedla v inscenacích „Mysteria buffa“ (Pradlena), „Ďábel a pánbůh“ (Čarodějka), „Pán z Prasečkova a Versailská improvizace“ (Slečna Béjartová), „Kavkazský křídový kruh“ (Rolnice a Selka), „Vojna“ (Sousedka), „Veselé windsorské paničky“ (Čiperná), „Komedie o umučení“ (Salome), „Kdo se bojí Virginie Woolfové“ (Marta), „Polly“ (Herečka a Madam), „Léto“ (Slečna Růžena), „Zkrocení zlé ženy“ (Hospodská), „Poprask na laguně“ (Paní Pasqua), „Černá komedie“ (Furnivalová), „Vojna a mír“ (Hraběnka), „Naši furianti“ (Marie Dubská), „Deset dní, které otřásly světem“ (Hysterická dáma), „Matka“ (Marja), „Jenůfa“ (Rychtářka), „Ruy Blas“ (Vévodkyně) ad. aj.

Její mimopražské angažmá zapříčinilo, že filmografie Lázničkové obsahuje pouze dva tituly ze 60. a 70. let. Debutovala jako madam v komedii Václava Kršky DÍVKA S TŘEMI VELBLOUDY (1967) se Zuzanou Ondrouchovou, Slávkou Budínovou a Radovanem Lukavským v titulních úlohách.

O necelých deset let později se těsně před odchodem z aktivní herecké dráhy objevila v další malé epizodce starší nuzačky ve filmu podle románu Jaroslava Matějky s Bohušem Záhorským NÁŠ DĚDEK JOSEF (1976) a režiséra Antonína Kachlíka. Svojí první roli sehrála až jako sedmapadesátiletá a poslední úlohu odehrála dvacet sedm let před svým úmrtím.

Ojediněle vystupovala i v brněnském rozhlase (např. „Gazdina roba“, „Deset dnů, které otřásly světem“, „Pátrací skupina zasahuje“, „Komedie o umučení“ atd.), kde se ve 30. letech podílela na esperantském vysílání světoznámé stanice Verda Stacio (česky Zelená stanice) jako členka umělecké skupiny TRAKT, v televizi (NEBOŽTÍK NASREDIN, KAKTUS – BOMBA – LETADLO aj.) a v dabingu.

Věnovala se taktéž recitační činnosti. Obdržela Krajské uznání za hereckou činnost (1959), tituly Čestná člena brněnského Státního divadla (1964) a Zasloužilá umělkyně (1968) a krátce před smrtí od Nadace Život umělce Cenu Senior Prix (2002). Provdaná byla jako Jarmila Válková. Jarmila Lázničková zemřela pozapomenutá 22. října 2003 v Praze ve věku vysokých devadesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour