foto

Jelena Solověj

  • nar. 24.2.1947 (74 let)
    Neustrelitz, Východní Německo

Biografie

Nebývá tradicí, aby ruská herečka měla v rodném listu jako místo narození německé město. Jelena Jakovlevna Solověj takovou výjimkou je, narodila se 24. 3. 1947 v německém Neusterlitzu. Tato skutečnost má jednoduché vysvětlení, její otec byl vojákem. Rodiče se seznámili na konci války v Berlíně, kde byl její otec jako voják, její matka zde byla jako zdravotní sestra. První tři roky žila s rodiči v Neusterlitzu, poté otce přeložili do Krasnojarska, kde rodina žila deset let. Poté se rodina, která se mezi tím rozrostla ještě o jedno díte, Jelenina bratra, přestěhovala do Moskvy, do bytu v blízkosti universitního prospektu.

Již od dětství toužila po tom stát se herečkou, po ukončení školy v roce 1965 tedy podala přihlášku na VGIK; napoprvé však u přijímacích zkoušek neuspěla a svůj sen tak musela o rok odložit. Během tohoto roku čekání na nové přijímací zkoušky učila zpěv a hudbu na jedné ze škol v Moskvě. Po roce se vytrvalá adeptka hlásila na VIGK znova, tentokrát byla přijata. V roce 1970 studium VGIK, kde studovala ve třídě B. Babočkina, ukončila. Již během studia byla patrná šíře jejího talentu, neobvyklá tvárnost a muzikálnost i předpoklady pro ztvárnění mnoha žánrů. Ve školních představeních představovala mnoho různých charakterů, které dokázala ztvárnit s naprostou přesvědčivostí. Ve filmu debutovala ještě před ukončením školy v roce 1967 ve snímku MOJE SRDCE V HORÁCH, kde hrála dceru pekaře. O další rok později se historie opakovala, když hrála v dalším krátkometrážním snímku PRAVDOCHA. Jako opravdový počátek její filmové kariéry jde však označit až filmy OPOŽDĚNÉ KVĚTINY a KRÁL JELEN, které se na obrazovkách objevily v roce 1969. V tomto pohádkovém příběhu se kromě Jeleny objevili i další herci zvučných jmen, jako Oleg Jefremov, Oleg Tabakov, Jurij Jakovlev a Sergej Jurskij.

Po skončení školy byla na doporučení I. Smoktunovského přijata do souboru Malého divadla, kde pro ni její učitel a herec tohoto divadla chtěl vytvořit představení Čechovova Racka; herečka se ale přestěhovala za svým manželem do Leningradu, protože rodině vždy dávala přednost před kariérou.

S manželem se Jelena seznámila v Leningradu při natáčení filmu DRAMA ZE STARÉHO ŽIVOTA (1972); její známost s Jurijem Pugačevem brzy přerostla v lásku a mladý pár záhy slavil svatbu. Po uzavření manželství a přestěhování do Lenigradu pracovala jako herečka Lenfilmu, od roku 1983 je členkou Akademického divadla Lensovětu. Její první divadelní rolí se měla v Leningradu stát Anna Karenina, z realizace představení však sešlo. Její první divadelní role v místě nového působiště tak přišla až v roce 1983 ve hře Vítězka, kde hrála po boku Michaila Bojarského. Tato hra jí ovšem svým mimořádným úspěchem vynahradila dlouhé čekání.

V sedmdesátých letech Jelena hrála ve filmu s plným nasazením, v tomto období natočila například filmy O LÁSCE (1971), A BYL VEČER A BYLO RÁNO (1971), DĚTI VANJUŠINA (1974), její talent se však poprvé plně projevil ve filmu Nikity Michalkova OTROKYNĚ LÁSKY (1976). Jejich spolupráce potom pokračovala u filmů NEDOKONČENÁ SKLADBA (1977) a OBLOMOV (1979). V osmdesátých letech se její kariéra nadále úspěšně rozvíjela, z tohoto období jsou filmy NEMÁTE ANI ZDÁNÍ (1980), FAKT (19981), BLONDÝNKA ZA ROHEM, KARANTÉNA (oba 1983) a další. Později o svých rolích vyprávěla: „Všechny role, všechny do jedné, které mi režiséři předkládali, se mi ze začátku nelíbily. Nebo se to dá říct jinak; vždycky jsem při přijetí rolí váhala, protože jsem měla pocit, že nabízené role se mnou nemají žádnou souvislost. Když jsem je ale přijala, byla to práce, kterou bylo nutné dokončit.“ V devadesátých letech, kdy sovětský film již neexistoval a ruský film ještě existovat nezačal, hrála Jelena pouze ve třech filmech, které nikdy nepronikly k divákům. V té době se hereččina rodina rozhodla, což v tu dobu znamenalo kromě manželů ještě dceru Irinu a syna Pavla, odjet za příbuznými jejího manžela do Spojených států.

Od roku 1991 žije ve Spojených státech. Rodina se usadila v městečku Fairview v New Jersey. Ze začátku byl hlavním živitelem rodiny Jelenin manžel. Ona sama byla zprvu ženou v domácnosti, vařila, uklízela a vychovávala vnučku Soňu, která přišla na svět krátce před emigrací. Postupně se do jejího života začalo vracet divadlo. Vystupovala v souboru Ally Kigel v divadle Alexandra Žurbina „Bloudící hvězdy“, přednášela herectví na katedře režie na universitě v New Yorku, učí herectví na soukromé škole a vystupuje v kanadském divadle L. Varpachovského. V roce 2001 získala pozvání do seriálu MOSKEVSKÁ SÁGA natočeného podle románu Vasilije Aksjonova. Ve stejném roce byl uveden seriál G. Gavrilova o ruských emigrantech ve Spojených státech.

Jelena nedobyla Hollywood a zůstala ruskou herečkou. Do Ruska, na které vzpomíná a které pamatuje ji, se stále občas vrací.

Od roku 1981 je Zasloužilou umělkyní RSFSR a od roku 1990 Národní umělkyní RSFSR. Získala rovněž cenu na festivalu v Cannes za vedlejší ženskou roli ve filmu FAKT.

Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková