Stanislav Šárský

Stanislav Šárský pochází z Prahy, jeho otec byl vojákem z povolání a Stanislav tak vyrůstal na různých místech podle aktuálního místa otcovy služby. Vystudoval střední průmyslovou školu a kromě svého prvního zaměstnání v ČKD absolvoval také základní vojenskou službu. Již za středoškolských studií se začal zajímat o divadlo a hrál s ochotníky. Po maturitě se poprvé neúspěšně hlásil na DAMU, přijat byl až po vojenské službě. Vystudoval herectví a ještě před dokončením studií dostal nabídku na stálé angažmá v Divadle pracujících v Gottwaldově (1965-1967), kde pak strávil dvě sezóny. Byť se v jeho herecké dráze jedná o poměrně krátkou epizodu, na tyto své začátky rád vzpomíná.

Na dalšího více než čtvrtstoletí nalezl své působiště ve Státním divadle v Ostravě (1967-1993; dnešní Národní divadlo moravskoslezské), počátkem devadesátých let pak reagoval na třikrát vyslovenou nabídku z pražského divadla Rokoko a přijal zde angažmá (1993-1995). Podle vlastních slov si od pražského angažmá sliboval více příležitostí po praktickém zániku ostravského televizního studia i rozhlasu. Střídavě hrál v Praze i Ostravě, ale již po dvou letech se vrátil na domovskou scénu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (1995-2003). Po několika letech se znovu vrátil do Prahy, tentokrát do angažmá ve Švandově divadle, kde hraje od roku 2003 dodnes. Z jeho rolí na této scéně stojí za zmínku hry Strýček Váňa, Mandragora, Pohřbené dítě nebo Oko za oko. V roce 2007 účinkoval také na Letních shakespearovských slavnostech. I když působí v Praze, trvalé bydliště má stále v Ostravě.

Před filmovou kamerou stanul Šárský poprvé ještě jako student, když si zahrál menší roli vojáka ve filmu MOTÝL (1965), studentském filmu FAMU. Příležitosti v masových médiích dostával později především v Ostravě, místním rozhlase a také televizním studiu. Hrál například v televizním seriálu KAMENNÝ ŘÁD (1975), později se objevil v několika kvalitních inscenacích ostravské produkce (PRÉFÉRENCE, 1986; HEREC, 1988), stejně tak i v pohádkách. Jeho filmové role se zatím dají spočítat na prstech jedné ruky, menší úlohu si zahrál v Kačerově zapomenutém filmu MĚSTO MÉ NADĚJE (1978), v životopisném titulu BOŽSKÁ EMA (1979) se mihnul jako raněný voják. Osmdesátá léta pak Šárskému přinesla dvojí pozvání do gottwaldovského filmového studia a zatím naposledy si zahrál roli prokurátora v komedii KONTO SEPARATO (1996).

Díky svému výraznému a jemnému hlasu se Šárský dlouhodobě angažuje také v mluveném projevu, uplatnil se především v rozhlase, v desítkách inscenací zanechal výraznou stopu především v ostravském studiu Československého rozhlasu, účinkuje v kombinovaných hudebních pásmech a věnuje se také recitaci. Na Poděbradských dnech poezie v roce 2004 obdržel Křišťálovou růži za své aktivity v oblasti uměleckého přednesu.

Pavel "argenson" Vlach