foto

Magda Křížková-Šebestová

  • nar. 13.9.1955 (65 let)
    Praha, Československo

Herecká filmografie

Filmy

1999 Královna bublin
1996 Kolja
1990 Tvrdý chleba (TV film)
1987 Nejistá sezóna
1986 Černá punčocha
1985 Vesničko má středisková
1982 S tebou mě baví svět
1970 Nevěsta
1965 Poslední opona (TV film)

TV seriály

1971 Pan Tau (TV seriál)

Dokumentární

2014 Legenda "Bíba" Brodská (TV film)

Diskuze k tvůrci (0)

    • 21.2.2013  11:48
    sator
    (hodnocení, komentáře)


    První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
    Hledat:
    21.2.2013 | Svátek má Lenka Přihlásit
    Neviditelný pesPolitický cirkusZahraničíPolitikaSpolečnostKlimaEkonomikaVědaKulturaBest of HyenaŠamanovo doupěArchitekturaZábavaČtenostZvířetníkSci-FiDiskuseAutořiLidovky.cz
    OSOBNOST: My jsme ti zpěváci toulaví
    10. února 2010

    aneb Kde se toulá Magda Křížková?

    Abych tu v úvodu nemusel pátrat v paměti a sepisovat životopis mé celoživotní kamarádky (a v dobách jejího dětství také několik let mé kolegyně na pražské poetické scéně VIOLA), vypůjčil jsem si coby podklad Magdino heslo z encyklopedie Miloše Fikejze, Český film – Herci a herečky, které jsme s Magdou doplnili a zaktualizovali. Takže – kdo je Magda Křížková-Šebestová?

    ŠEBESTOVÁ Magda, rozená Křížková – tlumočnice, překladatelka, zpěvačka a příležitostná herečka. Jako desetiletou ji angažoval Jiří Suchý doBenefice s Jiřím Suchým Semaforu, kde se proslavila zpěvem písní Zpěváci toulaví, Tulák (Na obloze tetelej se mráčky), Máme rádi zvířata. V letech 1969-71 vystupovala též v pražské Viole (ve skupině Jojo-Viola) s Ondřejem Suchým v pořadech Zvířátka, milenky, věci a sny a Walk over aneb Zpověď V+W.

    Po maturitě na gymnáziu vystudovala tlumočnictví a překladatelství (angličtina-ruština) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracovala v reklamní agentuře, tlumočila, učila angličtinu, 5 let byla zaměstnána v Rádiu Svobodná Evropa, byla ředitelkou divadelní a literární agentury AuraPont. Od konce 70. let vystupovala v programech písničkářů Jana Buriana + Jiřího Dědečka a Jana Vodňanského + Přemysla Ruta. Jako desetiletá hrála v několika TV inscenacích rež. Evy Sadkové po boku Zdeňka Štepánka, Mileny Dvorské, Jany Drbohlavové a dalších (např. Poslední opona aj).

    Pod režijním vedením Jiřího Suchého získala také první zkušenosti před filmovou kamerou v úloze sestry hlavní hrdinky (M. Vančurová) v tragikomedii Nevěsta (1970). Příležitostně se na plátně objevovala v epizodkách (S tebou mě baví svět, 1982; Nejistá sezóna, 1987) a výjimečně i ve větších postavách jako byla např. Kateřina v 2. sérii Polákova Pana Tau, kde byla dcerou Vladimíra Menšíka a Jiřiny Bohdalové a vnučkou Františka Filipovského, nebo sympatická učitelka Věra Kousalová, do které je nešťastně zamilován vesnický chlapec (S. Aubrecht), zatímco její citová iniciativa nalezne odezvu u postaršího akademického malíře (Z. Svěrák) v Menzelově komedii Vesničko má středisková (1985). Ve Svěrákově smutné komedii Kolja (1996) si zahrála epizodní roli jedné z milenek, vyprávějících rusky pohádku do telefonu malému hrdinovi (Andrej Chalimon).

    Od 90. let spolupracovala s Kanceláří prezidenta republiky, kdy připravovala Václava Havla na vystoupení v anglickém jazyce. S Kanceláří Václava Havla spolupracuje dodnes.V posledních letech působí převážně v oblasti PR kulturních projektů, v současnosti spolupracuje s mezinárodním festivalem animovaných filmů AniFest, kde je tisková mluvčí. Angažuje se také při filmovém sběru dokumentárních výpovědí převážně z prezidentského a postprezidentského působení Václava Havla a jeho okolí.

    Nechybí v té filmografii ještě nějaký další titul? (Kromě filmu Královna bublin, 1999.)

    Ještě chybí TV filmy Černá punčocha, Tvrdý chleba (L. Smoljak) a americko-český film Praha-má láska (rok nevím, někdy v 70. letech)

    Které písničky jsi měla z doby, kdy jsi byla „zpěvačka“ a pak zpěvačka, nejradši?

    Co se pamatuji na svá nejmladší léta, vždycky jsem měla radši ty svižnější, pokud možno veselejší. Většinou mě strašně bavily duety – tam byl kontakt, akce, společné sdílení okamžiku a taky legrace. K takovým patřila bezesporu písnička Tulák. Milovala jsem, když se lidi bavili stejně jako já. Každé vystoupení pro mne byl až fyzický zážitek, zpívání je pro mne téměř extatický zážitek, ať je to kdekoliv, ani k tomu nepotřebuju diváky,Burian, Dědeček a Magda stačí pár lidí na večírku nebo v hospodě, kteří to cítí obdobně a mají obdobný hudební vkus a znalost. Milovala jsem semaforské písničky, písničky Voskovce a Wericha, lidovky a další…

    V úplných začátcích mé několikaleté spolupráce s Jirkou Dědečkem a Honzou Burianem to bylo tak, že kluci, kteří byli na jevišti nováčci, chtěli mít nějaký holčičí doplněk – na toto téma měli bonmot: Potřebujeme tady holku krev a mlíko, protonemy jsme spíš jako pivo a držková... Z té doby se datuje řada krásných písniček, co jsem milovala: Co mám na srdci, Loučení, Oči, pak krásný duet s Honzou Veselé vánoce a řada dalších.

    Byla to vůbec velmi šťastná doba, i když nás pak v Praze zakázali a my kočovali po vlastech českých a moravských. Škoda, že písničky existují jen na kotoučích několika pamětníků a zatím nebyly vydány alespoň jako dokument o tvorbě v dobách minulých. Později jsem si užila při písničkách Petra Skoumala a Honzy Vodňanského – to byly zpěvavé hody. Obzvláštním potěšením mi ale vždy bylo zpívat s Přemyslem Rutem, z té doby moc ráda vzpomínám zejména na Samotu v expresu. Zpívání mi chybí – nemyslím to profesionální, už dlouho si říkám, že se poohlédnu po nějakém vhodném sborečku, kde bych se mohla přidat. Už se taky těším na vnoučata – děti zpívání milují a v písničkách oceňují správné věci.

    Na koho ze Semaforu vzpomínáš nejraději, kdo se ti tam věnoval a koho jsi tam ze zpěvaček nebo zpěváků tajně obdivovala?

    Samozřejmě nejblíž jsem vždycky měla k Jirkovi (Suchému) - byl mi totální přirozenou všestrannou autoritou, ale i přítelem a důvěrníkem. Trpělivě a asi i se značnou dávkou pobavení poslouchal mé stesky o problémech ve škole, o tom, jak se mi děti smějí, že ve 13 letech pořád nosím tlusté barevné punčocháče. Byl to on, kdo pro mne rehabilitoval moje celé jméno Magdalena - jako holka jsem ho nesnášela, protože se mi tak děti posmívaly. Jiří mi zazpíval svoji stejnojmennou písničku a nechal se slyšet, že je to krásné jméno. A pak, kromě obligátního Buchta, mě taky občas oslovil Magdaléno, což mě, jak jinak, s mým jménem nadosmrti srovnalo. Pak tady byla moje semaforská máma a opatrovnice Naďa Urbánková. Na zájezdech jsem vždycky bydlela s ní a zbožňovala jsem ji. Užili jsme si spolu hodně legrace.

    Mám překrásné vzpomínky na celou moji více než čtyřletou dětskou éru v Semaforu a do těchto vzpomínek patří úplně všichni – byli jsme jedna velká parta – alespoň tak jsem to vnímala svojí dětskou duší. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem zažila i úžasného Jiřího Šlitra, byli tady ale také Eva Olmerová, ke mně strašně přátelský Jiří Grossmann, jen o pár let starší kamarádka Miluška Voborníková, úžasný Evžen Jegorov, drsná duše divadla Vláďa Hrabánek zvaný Hraboš a mnoho dalších, které bych mohla a chtěla jmenovat, kdyby byl prostor.

    Když ses vrátila v roce 1967 z Paříže, kde jsi vystupovala v Jiřího Benefici společně s malou Francouzkou Monikou Jimini (z tehdy populárního tria zpívajících trojčat Les Jiminis 3) – psaly jste si ještě někdy? Viděly jste se později? Víš o ní něco dneska?

    Když je člověku dvanáct let, jazyková bariéra se ho netýká, pokud si lidé sednou. Na dálku je to ale bez společného jazyka dost složité…JeštěLes Jiminis 3 párkrát jsme si vyměnily fotografie a když jsem pak, asi za 10 let jela do Paříže už vybavena angličtinou, sešly jsme se. Bohužel jsme ale kontakt neudržely dodnes, myslím, že v pěvecké kariéře Les Jiminis 3 nepokračovaly. Stejně to ale byly moc prima holky a jejich deska s písničkou pro mámu bude vždy na mém top žebříčku. Semafor v Malém Odeonu v Paříži – to byl z mnoha důvodů zážitek na celý život. Dnes mi těchto 14 krásných dnů připomíná dopis Jirky s náčrtem Mony Lisy, který mi psal v hotelu a poslal ho po Dádě Cejnkové (tehdejší provozní šéfové divadla Semafor. Pozn.O.S.) o patro níž, - byli jsme totiž oba krátce nemocni - visí zarámován nad mým stolem s datem 20. 6. 1967.

    Na které filmové režiséry ráda vzpomínáš?

    Moc ráda vzpomínám na celoroční natáčení 2. série Pana Tau, a to hlavně kvůli Ladínkovi Menšíkovi a jeho rodině. Milovala jsem jeho humor, energii, ale hlavně jeho člověčenství. Byl to nejen skvělý herec a nanejvýš kolegiální partner, a to i k hereckým začátečníkům, ale také nesmírně vzácný člověk s obrovským srdcem a silným smyslem pro spravedlnost. Moc mi pomohl pracovně i lidsky a nikdy na něj nezapomenu. Měla jsem a mám moc ráda i jeho ženu Olinku a jeho dceru Martinu, se kterou se kamarádíme dodnes. Nemohu také nevzpomenout na film Vesničko má středisková. Bylo to překrásné natáčení v idylickém prostředí i atmosféře – nikdy jsem nic podobného nezažila. Výtečný Jirka Menzel vdechl filmu svého staromilského ducha a všichni „na place“, bez rozdílu profese, si to myslím velmi užívali. Zúčastnění na to dodnes vzpomínají a co je důležité – na filmu je to znát. Látka byla skvělá - vzpomínám si, že kdykoliv měl někdo tendenci uchylovat se od scénáře, Jirka Menzel vždy přerušil natáčení se slovy: „Žádný experimenty, tohle totiž napsal dobrej scénárista, líp to nevymyslíš…“. Protagonisté byli taky báječní a já jsem měla možnost blíže poznat Zdeňka Svěráka, kterého si prostě nelze nezamilovat. Ve svých příležitostných exkurzech do filmového světa jsem prostě měla zázračné štěstí na brilantní umělce, kteří jsou či byli zároveň výjimeční lidé - to se v showbusinessu nestává každý den…

    Ty se ovšem ve filmovém světě pohybuješ i dnes. Napiš mi o tom něco víc…

    V současné době spolupracuji jako tisková mluvčí s Mezinárodním festivalem animovaného filmu AniFest. Je to úplně jiná disciplína, kterou jsem si 2x Šebestováza ty 3 společné ročníky zamilovala. Animovaný film a jeho hrdinové jsou z jiného těsta, nejsou nikdy moc vidět ani slyšet, nestávají se objekty zvědavých objektivů fotografů, s o to větším nasazením se však věnují své vášni – animovanému filmu. Autorským animovaným filmem se u nás lze uživit jen těžko, animace je ale srdeční záležitost, takže zůstávají jen ti „pravověrní“. Mám ráda tuto uměleckou zarputilost a mám moc ráda její protagonisty: Jiří Barta, Jan Švankmajer, Pája Koutský, Michaela Pavlátová, ale i nastupující nejmladší generace – Martin Duda, Jára Plachý, Kristýna Dufková nebo Aneta Kýrová a spousta dalších. Po mém soudu jsou hodni obdivu a podpory, stejně jako animovaný film, kterému bychom my, potomci Trnky, Brdečky, Zemana či Pojara, neměli dát zahynout.

    Věnuji se také dokumentárnímu filmu – působím v komorním občanském sdružení HAVE-a-LOOK, které se věnuje převážně orální historii, tj. natáčení a zpracování dokumentárních výpovědí o událostech posledních 20 let, a to převážně z okolí Václava Havla. Tolik toho ještě nebylo zaznamenáno pro další generace…

    …a kdybys mi ještě doplnila celé datum narození a něco o své rodině (manžel atp.) – prostě to, co jsi ochotna veřejně ventilovat…

    Tak tedy: Magdalena Šebestová, rozená Křížková, 13.9.1955 v Praze, rozvedená, MUDr. Pavel Šebesta, otec syna Adama (1982) a dcery AnnyVe Viole: M. Křížková, P. a F. Filipovských, O. Suchý (1989) je cévní chirurg. Děti jsou naší chloubou a radostí – jsou světoběžníci; Adam má před ukončením studií na FSV, zapsal se ale znovu do 1. ročníku v Berlíně, kde hodlá pokračovat ve studiu historie. Anna studuje výtvarné umění v Londýně. Moc se mi po nich stýská, ale jsem za ně šťastná – naplňují to, co bych byla chtěla dělat já, kdybych žila ve svobodné zemi…Velkou oporou, celoživotní inspirací a chloubou jsou ale moji rodiče. Tatínkovi je téměř 89, stále pracuje a pořád dokáže všechny okolo „postavit do latě“ a uhnat. Moje zlatá maminka je ten nejhodnější člověk na světě, totálně stmelující faktor a její svíčkovou nikdy nikdo nepřekonal. Přes různé neduhy a bolesti spojené s jejich věkem mají oba krásný humor a absolutně mladistvý přístup k životu – dodnes chodí na koncerty punkové kapely „Řekla ne“ vnuka Adama. Dědovi Vládíkovi nedělá dobře hladina hluku, tak si prostě dá špunty do uší a jde…Jsou skvělí a já i děti jsme na ně hrozně pyšní. Mám taky velmi blízko ke svému bratrovi a celé jeho rodině, což mě plní velikou radostí a i když jsme s Pavlem neudrželi manželství, rodinné zázemí, nejen to nejužší, ale i celé rozvětvené rodiny, mám jedinečné, což je vpravdě požehnání... Miluji svůj byt na Ořechovce s malou zahrádkou a krytou terasou, který mi přenechali rodiče. Jsem tady šťastna; od dětství se koukám na sousední altánek a chodím pro chleba na stejné místo. Tuto lokální idylku se mnou radostně sdílí přítel Marek a naše 3 kočky a já doufám, že to takhle bude napořád…

    Děkuji, Magdičko (promiň, ale takhle jsem tě odjakživa oslovoval).

    Magdalena Šebestová


    • 21.2.2013  11:47

    Uživatel sator smazal svůj příspěvek.

    • 21.2.2013  11:37
    sator
    (hodnocení, komentáře)

    Magda Křížková byla jedna z dětských hvězd divadla Semaforu. Od svých deseti vystupovala spolu s Jiřím Suchým ve hře Benefice. Ačkoliv na gramofonových deskách ji slyšet moc nebylo (Nový nájemník, Dějiny rodu), nazpívala některé písničky pro televizní klipy (V opeře, Malé kotě) a záznam hry Benefice s ní vyšel i na CD firmy And The End Record. V Semaforu hrála také v Čarodějkách nebo v pásmu písniček Ten pes je váš?.

    Jako herečka se objevila také ve filmu Nevěsta a mnohem později v Suchého Královně bublin (1999). Hrála ale také menší role ve filmech Vesničko má středisková, S tebou mě baví svět, Nejistá sezóna nebo v Koljovi.

    Magda Křížková se provdala a používá dnes příjmení Šebestová.

     



    Zdroj: osobnosti,cz  uživatelka Semafor

    Na začástku byl Semafor.

           Zahrála si ve Vesničce mé střediskové, Koljovi četla "skazku po telefonu", někdejší dětská hvězda Semaforu Marta Šebestová - Křížková (54).

            Cestou autobusem do Špindlerova Mlýna si jako desetiletá zpívala tak hezky, že ji spolucestující asistent režie, pozval na konkurz do pražského Semaforu. Uspěla. "Cítila jsem se tam absolutně přirozeně, byl to pro mě druhý domov. Vedle zkoušek jsem stíhala na ulici hrát vybíjenou, o klasické dětství jsem nepřišla," vzpomíná Magda.
              Musela se dobře učit, tatínek ji maximálně prominul občas dvojku. "V dětských rolích jsem vydržela čtyři roky, pak jsem ale přes prázdniny vyrostla a Jiří Suchý nade mnou spráskl ruce: "Buchta, tohle mám za všechno, co jsem pro tebe udělal?!"

                Objevovala se v televizní Vlaštovce, v maturitním ročníku natáčela seriál Pan Tau. " Před kamerou jsem tajtrlíovala i o svatém týdnu. Na natáčení s Vladimírem Menšíkem vzpomínám jako na rok velikého dobrodružství.Co ten měl historek! Nepamatuji si, že bych některou vyslechla dvakrát. ořád chrlil nové a nové.V té době byl už nemocný, bál se jezdit na injekce sám, tak jsem mu v autě často dělala společnost. Moc jsem si toho považovala."

                  K dalším filmům se stejně jako prakticky ke kždé své práci Magda dostala přes Semafor nebo přes angličtinu, kterou učila.Při natáčení Vesničky mé střediskové se seznámila se Zdeňkem Svěrákem, který ji pak angažoval do Nejisté sezony. "Učila Jsem angličtinu Zdeňka i jeho Honzu. Ten ke mně později poslal Ondru Vetchého, když pro Tmavomodrý svět potřeboval mluvit britskou angličtinou." K jejím žákům patřil i Václav Havel - učila ho výslovnost a přednes projevů v angličtině. "Klepala se mi kolena když jsem byla představena. Pan prezident se na mě podíval:"Jé na vás já jsem chodil do Semaforu na Benefici!"

               Jazyky se Magdě hodily v Rádiu Svobodná Evropa, herecká zkušenost při prezentaci projektů během práce v reklamní agentuře.

                Její bývalý manžel je výborný cévní chirurg, má s ním dvě děti. "Adama jsme jako teenagera nemilosrdně poslali ke strýci do Ameriky a pak hned na roční výměnnýpobyt. Dnes je mu sedmadvacet a stutuje politologii v Praze a Berlíně. Aničce je dvacet. Chodila do Britské mezinárodní školy, pak se dostala na výtvarnou akademii v Nizozemsku. Jenomže se zamilovala, takže teď studuje v Londýně. Jako matka jsem toho času opuštěná, ale pyšná. Věřím, že kosmopolitn í žití mladých lidí, kteří mají sice svou kotvu, ale svět vnímají jako širší přátelskýdomov kde se baví ale hlavně učí ,jinakosti, je lék na omezenost, aroganci a nevšímavost," zamýšlí se.

    - Jako desetiletá začala vystupoval v představení Benefice Divadla Semafor. Její nejslavnější písničky jsou duety s Jiřím Suchým Toulaví zpěváci a a obloze tetelej se mráčky.

    - Spolupracovala s písničkáři Janem Burianem a Jiřím Dědečkem, poté s Janem Vodňanským a Přemyslem Rutem.

    - Hrála ve filmech Nevěsta, Vesničko má středisková, Černá punčocha, nejistá sezona a Kolja.

    - Vystudovala flumočnictví a překladatelství na FF UK v Praze. Učila angličtinu, překládala, pracoval v Rádiu Svobodná Evropa, působila jako ředitelka divadelní agentury Aurapont. V současné době pracuje jako tisková mluvčí Mezinárodního festivalu animovaných filmů AniFest.

    -Je rozvedená, žije s výtvarníkem, muzikantem a hercem Markem Brodským.

     

    Zdroj: Časopis Květy
    autorka:Blanka Kubíková
    foto: Jiří Janoušek

     Každou roli jsem bral jako poslední

               Marek Brodský nikdy nechtěl hrát, aby jako syn slavného otce nebyl podezírán z protekce. Oklikou se stejně před kameru dostal. Pak na 16 let zmizel, teď se objevil ve snímku Bastardi 3.

               Na rozdíl od mladší nevlastní sestry Terezy nehrál od dětství, chtěl být výtvarníkem. Než šel studovat animovaný film na FAMU, pracoval jako televizní kulisák.

    Před tátou jsem šumloval.

            "Jednou mi volala kamarád, že režisér Vladimír Drha hledá hlavního představitele do filmu Dneska přijde nový kluk. Zkusil třista adeptů, pak si vybral mě na základě jednoho setkání v hospodě. Marně jsem doma říkal, že kdybych měl přejít před kamerou, omdlím. Za týden jsem točil." vzpomíná Marek na rok 1981. "Tenhle i každej další film jsem bral jako poslední. Profese animátora, kterou jsem dělal, jsem bral jako ideální herectví pro plaché. Rozhýbáte panáka, dáte mu nějaký charakter a on to odehraje za vás. To mě bavilo."

     S tatínkem Vlastimilem Brodským se potkal ve svém nejznámějším filmu Rozpuštěný a vypuštěný, když mu coby policejní praktikant Hlaváček cpal hadičky s vodou do bot." Divil se proč svoje repliky šumluju do kouta. Abys neslyšel, jak hraju blbě," odpověděl jsem."

    Natáčení, které ho zasáhlo, zažil v roce 1995 s Radimem Špačkem. "Snímek Mladí muži poznávají svět jsme točili v Sarajevu, které jsme pár let předtím obdivovali coby pořadatele olympijským her, a teď jsme byli v rozbombardovaném městě, kde každá rodina měla někoho mrtvého."

    Muzikant, malíř a opět herec

            V kapele Nahoru po schodišti dolů band, kterou založil v roce 1983, byl bubeníkem a textařem. "Hráli jsme, co jsme chtěli, bez kompromisů, takže jsme se smířili s tím, že nebudeme moc známí. K našemu úd ivu jsme se v devadesátých letech chytli, dostávali jsme na festivalech výborné časy. Jenže každý měl nějakou práci a neprofesionalizovali jsme se."Po 25 letech byl přesvědčen, že se kapela vyčerpala a tak ji na křtu CD Mokrý prádlo  rozpustil. "Kluci pod změněným názvem hrají dál. Já sebezáchovně předstíral, že žádnej bigbít neexistuje, dneska už bych si zahrál, ale s nějakou malou partičkou."

           Když v 90. letech ubývala pro animátory práce, sebral odvahu a vsadil na malbu."Taky dělám grafiku s kamarádem Robertem Geislerem. Někdy se daří dobře, jindy jsou nervy, jestli bude na složenky." K návratu před kameru ho přesvědčila herečka Martina Menšíková. "Říkala, že v Bastardech 3 budeme přísedící u soudu. Nemluvící." Divil se, proč režisér Tomá Magnusek, který všechno platí ze svého, nenajal nějaké komparsisty. Prý měl rád staré herce, co už nežijí, tak  si vymyslel fór, že do soudní síně posadí jejich děti:Rudolfa Hrušínského, Martinu a Marka. Na otázku, zda by ho nelákal další film, se Marek s úsměvem chlubí, že s Robertem Geislerem a Kryštofem Hanzlíkem napsali scénář pro road movie o dvou padesátiletých looserech. "Jedna figura je malíř, který už pět let neprodal obraz, kalí, vypnou mu elektřinu.......Sháníme producenta, tak uvidíme."

    Marek Brodský

    - syn herce Vlastimila Brodského a tenistky a teoretičky tance Bíby Brodské,

    - byl třikrát ženatý, z druhého manželství má dceru Barboru. "A tři měsíce jsem dědečkem vnuka Alberta. Nevím jestli mi už to úplně došlo."

    - žije s překladatelkou a učitelkou anglištiny Magdou Šebestovou(Křížkovou) kdysi dětskou  zpěvačkou Semaforu.

     

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky