Groucho Marx

„Má matka milovala děti – dala by všechno za to, kdybych byl jedináček.“

Julius Henry Marx, světu známý spíše jako Groucho Marx, se narodil roku 1890 v židovské čtvrti města New York. Byl čtvrtým synem Samuela „Frenchieho“ a Minnie Marxových. Prvorozený Manfred v dětství zemřel, a proto se Julius stal po svých bratrech Leonardovi (později známým pod jménem Chico) a Adolphovi (Harpo) třetím nejstarším potomkem svých rodičů. Julius měl i dva mladší bratry – Miltona (Gummo) a Herberta (Zeppo). Rodinný život Marxových byl nezvyklý v několika směrech. Frenchie pracoval jako krejčí, ale nevydělával mnoho, proto se raději věnoval domácím povinnostem. Matka Minnie byla často mimo domov, jelikož pracovala pro svého bratra, známého varietního komika Ala Sheana. Přesto, že se Marxovi potýkali s chudobou, vychovávali svých pět synů s láskou.

„Pokud jste už tuhle historku někdy slyšeli, nezastavujte mě, protože já bych si ji rád poslechl znovu.“

Narozdíl od svých bratrů Leonarda a Adolpha, si Julius svá školní léta užíval. Dobře a rád zpíval, což byl jeden z velkých impulsů, proč jako první ze sourozenců začal působit na prknech, která znamenají svět. S požehnáním své matky vstoupil čtrnáctiletý Julius do pěvecké skupiny LeRoy Trio. Svou budoucnost však viděl v povolání lékaře. Jinak ji ale viděla jeho matka, a proto zasáhla a vymyslela kabaretní číslo „Tři slavíci“ („The Three Nightingales“), ve kterém Julius účinkoval společně se svým bratrem Gummem a dívkou Mabel. Brzy se k této trojici přidali ještě oba starší bratři .

„Toto jsou mé zásady a pokud se vám nelíbí, mám i jiné.“

Po několika letech činnosti se bratři za zády své matky rozhodli pěvecké číslo změnit spíše na herecké výstupy plné ztřeštěných vtipů. Svůj nejznámější skeč vytvořili v roce 1912 a nesl název „Fun in Hi Skule“. V této době také začal každý mluvit na scéně jiným přízvukem – Julius vystupoval jako „Herr Professor“ s německým akcentem. Poté, co světem začala hýbat válka a protiněmecké cítění, převtělil se Julius raději do role, která z něj později udělala hvězdu - husté obočí, domalovaný knír, v puse doutník, shrbená chůze a neustálé vtipkování. Vznikla zde i jeho přezdívka. Jméno Groucho nejspíše pochází z výrazu pro sáček, kde se uchovávají společné peníze všech herců („grouch bag“), který nosil Julius na krku.

„Odjíždím kvůli dobrému počasí. Nesnáším Londýn, když neprší.“

Bratři Marxovi se po úspěchu v rodné zemi, vydali na turné po Anglii. Jejich popularitu zde dokazuje fakt, že hráli několikrát pro místní šlechtu, která si je sama vyžádala. Po návratu do Spojených států se znesvářili s E. F. Albeem, nejvlivnějším mužem tehdejší varietní veřejnosti. Do té doby oblíbení Marxovi se náhle ocitli na černé listině. Jediným řešením byla cesta na Broadway. Po osmnácti měsících zkoušení slavili roku 1923 s představením „I'll Say She Is“ ohromný úspěch. Několik let pak působili v divadlech na Broadwayi.

„Vězení není dobré místo pro mladého muže. Chybí tam možnost postupu.“ (Kokosové ořechy)

Na konci dvacátých let dokončili Marxovi svůj první film KOKOSOVÉ OŘECHY (1929) u společnosti Paramount Pictures. V tomto roce však radost z tohoto díla zastínily dvě tragické události. Matka Minnie zemřela na mrtvici. Tento rok také znamenal ztrátu prakticky veškerého majetku, který si do té doby bratři vydělali – po černém pátku na Wall Street začala velká hospodářská krize.

„Setkám se svým právníkem! Hned až dostuduje.“ (Kachní polévka)

Přesto Marxovi pokračují v natáčení filmů. Po ANIMAL CRACKERS (1930) přišly OPIČÁRNY (1931), první snímek, který nebyl adaptací jejich představení. Groucho i ostatní se mimo natáčení věnovali stále Broadwayi a roku 1931 opět zavítali do Londýna. Rok nato byla uvedena další hudební komedie HORSE FEATHERS (1931), doposud jejich nejúspěšnější dílo. Začali spolupracovat s producentem Irvingem Thalbergem a staly se ještě slavnějšími. KACHNÍ POLÉVKU (1933) natočil asi nejlepší režisér, s kterým kdy Marxovi spolupracovali – Leo McCarey. Tato komedie byla zakázána ve fašistické Itálii, jelikož urazila Benita Mussoliniho. Marxovi neskrývali své nadšení z této zprávy.

„Emily, musím se ti přiznat. Jsem skutečně koňský doktor. Ale když si mě vezmeš, slibuji, že už se nikdy na jiného koně nepodívám.“ (Kobylkáři)

Další filmy točili u společnosti MGM. NOC V OPEŘE (1935) se stala hitem a po celá desetiletí byla považována za jejich vůbec nejlepší film (jen do té doby než se kritici a fanoušci zaměřili na opomíjené dřívější snímky u Paramountu). Dokonce ještě více vydělali KOBYLKÁŘI (1937). Během natáčení ale zemřel producent Irving Thalberg. Marxovi natočili ROOM SERVICE (1938) u RKO, ale vrátili se zpět k MGM, kde dokončili ještě tři filmy – V CIRKUSE (1939), JDI NA ZÁPAD (1940) a OBCHODNÍ DŮM (1941). Žádný už ale nedosáhl kvality prvních dvou snímků u MGM. Rozhodli se tedy pro odchod z filmového průmyslu.

Bratři se na stříbrné plátno vrátili roku 1946 ve filmu NOC V CASABLANCE (1946). Studio Warner Brothers zaslalo bratrům varovný dopis, ve kterém se psalo o neoprávněném využití názvu slavného filmu Warnerů CASABLANCA (1942). Groucho odpověděl po svém – ve svém dopisu například píše: „Nevěděl jsem, že město Casablanca patří společnosti Warner Brothers. Vypadá to, že roku 1471 Ferdinand Balboa Warner, váš prapradědeček, se během hledání zkratky do města Burbanku zastavil na březích Afriky, pozvedl svou vycházkovou hůl a pojmenoval to místo Casablanca.“ Dále studio ujistil, že běžný divák jistě rozliší Harpa od herečky Ingrid Bergman.

„Televize je velice poučná. Pokaždé když ji někdo zapne, odcházím z pokoje a jdu si číst.“

Groucho chtěl nyní prorazit v zábavním průmyslu sám. Působil například ve vědomostní soutěži „You Bet Your Life“. Uváděl ji v rozhlase i v televizi. Hrál i ve filmech. Po posledním snímku bratří Marxů ŠŤASTNI V LÁSCE (1950) se objevil například ve snímcích DOUBLE DYNAMITE (1951) nebo THE STORY OF THE MANKIND (1957). V roce 1968 uváděl slavnostní předávání cen Tony. V sedmdesátých letech se po mrtvici jeho zdraví zhoršilo a vystupoval už jen sporadicky. Roku 1974 obdržel čestného Oscara. Zemřel na zápal plic 19.srpna 1977 a byl pohřben na hřbitově v Mission Hills v Los Angeles (ve svém dopise na rozloučenou napsal, že touží po tom, aby ležel nad Marilyn Monroe alespoň po smrti). V rok Grouchovi smrti byli všichni bratři Marxovi uvedeni do Filmové síně slávy.

„Každý, kdo říká, že ženy prokoukl, o hodně přichází.“

Samotnou kapitolou v životě Groucha Marxe byly ženy. Jeho obvyklou rolí byl muž, který se neustále ženám dvoří a ve svých vtipech nešetří sexuálními narážkami. Nejslavnější herečkou po jeho boku byla Margaret Dumont, kterou nazýval pátým bratrem Marxem. Mnoho lidí si myslelo, že jsou skutečně manželé. Groucho se za svůj život třikrát oženil a třikrát rozvedl. Poprvé si roku 1920 vzal Ruth Johnstone. Manželství vydrželo přes dvacet let a dalo Grouchovi dceru Miriam a syna Arthura, který se později stal scénáristou. V roce 1945 se oženil s Katherine Marvis Gorcey, jež mu porodila dceru Melindu. Poslední jeho ženou se stala o devět let později Eden Hartford.

„Groucho Marx byl tím nejlepším komikem, jakého kdy tato země poznala. Byl jedinečný podobně jako Picasso nebo Stravinskij.“ (Woody Allen)

Lucie "Fabienne" Roušová