foto

Petr Novák

  • nar. 6.9.1945
    Praha, Československo
  • zem. 19.8.1997 (51 let)
    Praha, Česko
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

"Lidi by měli bejt šťastný a nemusí to bejt vo penězích, nemusí to bejt vo lásce, vo takovejch věcech, který by měly bejt přístupný každýmu člověku. Proto tady byl špinavej ráj chudých, protože co má chudej člověk v životě? Jenom špínu a nebo krásu... A když má tu krásu, to znamená krásu duše, tak mu už ani ta špína nevadí... "

Uměl rozdávat ve svých písních krásné metafory básnických slov. Jeho život byl poznamenán vztahem k hudbě přesto, že toužil po herecké slávě, osud ho poslal úplně jiným směrem, stal se zpěvákem, ale jeho umělecká dráha nebyla vždy jen barvitým příběhem štěstí, ale i cestou útrap, bolesti a protikladů. Uměl být velkodušný i zatrpklý, veselý i smutný, ale ke kamarádům vždy vstřícný. Jeho kouzlo spočívalo v jednoduchých, ale krásně pronikavých melodiích šansonových textů, které dokázaly zaujmout i dojmout.

Narodil se v Praze 6. září 1945 v Legerově ulici na Královských Vinohradech. Již v raném věku získal první zkušenosti ve hře na klávesové nástroje od svého dědečka, který ho nechal zapsat následně na hodiny piana, které poté navštěvoval. Za jeho dětství ho opustil otec, takže jeho rodina to neměla moc snadné. Jeho výchova nebyla přísná, ale byl veden maminkou ke kázni a slušnosti. V dětství byl nejspokojenější venku v kruhu svých kamarádů ze svého blízkého sousedství. V dětských letech mu také učarovalo divadlo po několika shlédnutých představeních, které navštívil s dědečkem. Byť měl bystrou hlavu, nebyl vyloženě studijní typ a pokud ho něco nebavilo, nikdo s ním nehnul, tak se rozhodl roku (1962), studium na jedenáctileté střední škole ve Štěpánské ulici v Praze s doporučením školního sboru ukončit. Poté přemýšlel o DAMU, ale nevzali ho, nakonec nastoupil jako kulisák do Národního divadla v Praze. Následně učinkoval dvě sezony v experimentálně zájezdním divadelním studiu Maringotka vedeném Zuzanou Kočovou, protože se zde nejenom hrálo, ale taky hodně zpívalo.

Bigbeatové kapely vznikaly tehdy velice rychle a nebylo snadné se prosadit vlastní hudbou a texty. Ve druhé polovině šedesátých let svých hudebních začátků byl Petr Novák ovlivněn hudbou elektrických kytar legendární čtveřice z Liverpoolu The Beatles, po které pojmenoval svojí první kapelu, ale brzo poté se přejmenovali na George and Beatovens, ale byla to údobí pro začínající bigbíťáky složité. Tehdy nahrál se svojí kapelou první hit „Já budu chodit po špičkách“ v naprosto nevyhovujících až téměř sklepních podmínkách a právě tahle písnička měla všechny předpoklady stát se hitem. Dokázala v pořadu Českého rozhlasu Houpačka strhnout tolik zájmu, že bylo až neuvěřitelné, že jméno Petr Novák, které nikdo z posluchačů ani pořádně neznal, vyskočilo na čelo soutěže podmanivým hitem. V té chvíli se mu splnilo tajné přání a zatočil se s ním celý svět, nenadálý úspěch mu konečně umožnil uplatnit své hlasové schopnosti a prosadit se v rozhlase. Neboť tak či onak na jeho skládané melodie a doprovodné kytary v počínající jeho hudební kariéře se podílel texty jeho soused a kamarád z patra domu Ivo Plicka, dále baskytarista Karel Sluka, sólový kytarista Michal Burian a bubny Jiří Jirásek. Dokonce občas hostovali na koncertech té doby slavnější kapely Olympik.

Jenže ke smůle vzniklé kapely v té době museli odkroutit povinnou vojenskou službu někteří muzikanti a Petr Novák s modrou knížkou nemusel. Tak důležitým momentem pro utváření jeho umělecké kariéry byla okolnost, že už navázal kontakty s řadou dobrých muzikantů, mezi nimiž nechyběla ani kapela Flamengo, která mu nabídla zazpívat si u nich svoje vlastní skladby na jejich koncertech. V této kapele doslova dozrál a doslova si dobyl další srdce mnoha posluchačů. Další jeho hit nenechal na sebe dlouho čekat „Náhrobní kámen“ s textem Ivo Plicka dostal v roce 1967 v pěvecké soutěži Zlatý slavík první cenu v kategorii Písně. Zájem o Flamengo ještě více stoupl. Je třeba dodat, že jejich hudba a vystupování bylo už hodně profesionální, ale uvnitř kapely byl už také konkurenční zpěvák Karel Kahovec. Začalo mírné názorové tření a opomíjení melodičností písní Petra Nováka, tak odešel.

Petr Novák se rozhodnul opět obnovit jména předešlé kapely George and Beatovens. Další jeho kariéra spadá do období Pražského jara (1967-1968) nastupující generace, která spojovala mnohé naděje konečné kulturní svobody. Konečně nalezl v obnovené kapele George and Beatovens svoje prostředí, co měl rád a nové lidi, které dal dohromady. Zdeněk Juračka kytara, Jiří Čížek basák, Miroslav Helcl varhany a původní bubeník Jiří Jirásek. Přednost této kapely byla, že dovedla zpívat česky a vlastní tvorbu, ale nepředbíhejme. Motorem kapely byl stejně Petr Novák. Zde přichystal další svůj velký hit „Klaunova zpověď“ v čisté intonaci a vedle zpěvu využil i recitativ a dá se říci, že to byli nejlepší časy Petra Nováka a možná i vrchol kariéry.

Psal se rok 1969 a ten byl pro Petra Nováka osudový, ne zcela tušil, že to nebude mít lehké. Jeho názory na komunismus byly ovšem neměnné. Nikdy se nedovedl smířit se sovětskou okupací a téhož roku na festivalu Bratislavské lyry uctil i památku Jana Palacha minutou ticha, přesně tak, jak odpovídalo jeho temperamentu. Bohužel jeho tvář se do obrazu společnosti tímto gestem toho času prostě nehodila. Poté byl neoficiálně omezen v hudební činnosti především v Praze. Byl tím hluboce zasažen a některými lidmi nepochopen. Kapela neustála své složení a docházelo i k tvůrčím změnám, muzikanti odcházeli a přicházeli. Následně se zúčastňuje jen různých hudebních příležitostních koncertů, spíše česko-moravsko-slovenských venkovských koutů. Zahrál si i v několika představení divadla Semafor. Jeho hvězda pozvolna vymizela z rozhlasových pořadů, ale nedalo se říci, že by byl úplně zapomenut. Měl i hlavní podíl na zajímavém projektu rockové opery KRÁSKA A ZVÍŘE, ale bohužel mu osud záhy ukázal, že může být ještě hůře a k završení vší smůly v roce 1974 prodělal těžkou autonehodu při návratu z koncertu, měl zdravotní problémy a málem přišel o nohu, ale poté v roce 1976 operu přeci jen vydal na gramofonové desce, na které se podílela i hudební dvojice zpěvačka Věra Mazánková–Wajsarová a kytarista Bohuslav Janda.

Čas plynul a další jeho kariéra byla už mnohem složitější a normalizační ovzduší bylo pro jeho tvorbu nepříznivé a už se nedočkal tak pronikavých úspěchů. S příchodem schopného manažera a muzikanta Zdeňka Nedvěda do kapely G+B se začala opět navracet zašlá sláva a následně s nimi začali spolupracovat textaři Eduard Krečmar, Pavel Vrba a další, kteří se svými texty přesně pasovali do hudebního stylu Petra Nováka texty, Hvězdičko blýskavá, Přátelství na n – tou, a jiné hity. Pravda je, že pod vlivem alkoholu a všelijakých lomcováků byl mnohokrát ve svém životě a přátelské dobrotě hospodskými pochlebníky a vyžírkami vyloženě využíván, když měl peníze, a když neměl, tak si z těch na něj nikdo ani nevzpomněl. Také se na jeho zdraví podepsala jeho špatná životospráva a nezměrné kouření, alkohol a ještě navíc utrpěl těžký úraz nohy při pádu ze schodiště, zlomil si nohu v krčku a měl endoprotézu.

Osmdesátá léta byla pro Petra Nováka v oblasti hudby ještě slabší, ale jedna velká událost mu načas změnila život. Vzal si herečku Evu Jakoubkovou dne 22. září 1984 na Staroměstské radnici. V tomto směru byl docela šťasten, ale velká touha mít vlastní dítě zůstala u Petra Nováka bohužel nenaplněná. Dalo by se říct, že vedli bohémský život. Po pár letech manželství se rozvedli a bylo kolem toho spousty spekulací, ale jedno je jisté. Svou bývalou ženu nikdy nepřestal mít rád a byla mu stále blízká a žil u ní. Dokonce uvažoval znovu Evu Jakoubkovou pojmout za svou ženu.

V devadesátých letech ze strachu před soucitem si nikdy moc u přátel nestěžoval, byl už dost pohublý a těžce chodil, ale stále měl tvůrčí plány a dokonce absolvoval další koncerty se zpěvákem a kamarádem Karlem Kahovcem. Pravdou je, že už měl chvějící se hlas, ať tak nebo onak, jako každý umělec se snažil podat i v tomto stavu co nejlepší výkon. Poslední dny býval rád, když s ním někdo byl. Zatímco se jeho věrní posluchači těšili na jeho další vystoupení, zdravotní stav neúprosnou rychlostí se horšil a nedopřál mu dále pokračovat. Nemocný a unavený zpěvák tiše dotrpěl ve svém spánku dne 19. srpna 1997.

Zajímavosti:

U filmu dostal jen velmi málo příležitostí, a nešlo vůbec o žádné rozsáhle role, spíše epizodní, jeho první hereckou příležitostí byla postava studenta Hanouska ve filmu VÁNICE (1961). V roce 1973 ho přizval režisér Juraj Herz k televiznímu muzikálu na středověký námět TOULAVÝ ENGELBERT, kde zpíval v písni Slepý čaroděj. Tím jeho filmová dráha byla završena.

Josef "tahit" B.

Herecká filmografie

Filmy

1973 Toulavý Engelbert (TV film)
1962 Vánice

TV seriály

1997 Četnické humoresky (TV seriál)
Volavka (S01E02)

Dokumentární

2016 Zlatá Lýra (TV film)
2006 Petr Novák - Klaunova zpověď
2002 Příběhy slavných (TV seriál) - a.z.
2001 Předčasná úmrtí (TV seriál)
Příběhy slavných: Já budu chodit po špičkách (TV film)
1998 Bigbít (TV seriál)
1989 Koncert pro všechny slušný lidi (koncert)

TV pořady

1979 Ring volný (TV pořad)
1969 Kdopak by se beatu bál (TV pořad)

Hudební videoklipy

1968 Petr Novák - Klaunova zpověď (hudební videoklip)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace