Jiří Mikeťuk

Jiří Mikeťuk se narodil 16. prosince 1924 v Praze. Po základním vzdělání se stal v poválečném období až do odchodu na penzi v 80. letech zaměstnancem Československého státního filmu. Poprvé se uvedl jako zástupce vedoucího výroby Miloše Schmiedbergera u dětského snímku KOUZELNÝ MÍČ (1949) Karla Barocha.

Ovšem od 50. let se přeorientoval na Barrandově nižší režisérskou pozici. Začínal jako asistent režiséra, od poloviny 50. let byl už jako pomocný režisér. Desítky let byl pečlivým a svědomitým filmovým pracovníkem. Celý život prodlel jako pomocný režisér, ale k samostatné filmové režii se ovšem nikdy nedostal.

V první polovině 50. let začínal jako asistent režie Miroslava Hubáčka na komediálním snímku podle povídek Jaroslava Haška HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (1952), poté Vladimíra Borského na dramatu JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (1953), K. M. Walló na pamfletu BOTOSTROJ (1954) a Vladimíra Vlčka na RUDÉ ZÁŘI NAD KLADNEM (1955) podle románu Antonína Zápotockého.

Od roku 1956 pracoval pravidelně každý rok na jednom snímku jako pomocný režisér. Zpočátku se tak Mikeťuk podepsal pod snímky opět Vladimíra Vlčka (ADVENT – 1956), nově Václava Gajera (ROČNÍK 21 – 1957), Jiřího Sequense (ÚTĚK ZE STÍNU – 1958) a Otakara Vávry (PRVNÍ PARTA – 1959).

V 60. letech, v rozmezí 1960 – 1967 dělal pomocného režiséra u Miroslava Hubáčka (ČERNÁ SOBOTA – 1960, ZAČÍT ZNOVA – 1963), Jiřího Weisse (ZBABĚLEC – 1961), Pavla Blumenfelda (STRAKATÍ ANDĚLÉ – 1964), Pavla Kohouta (7 ZABITÝCH – 1965, SVATBA S PODMÍNKOU – 1965), Jana Němce (MUČEDNÍCI LÁSKY – 1966) a Václava Vorlíčka (KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY – 1967).

70. léta v pozici pomocného (někdy uváděn jako druhý) režiséra pokračoval pro Jiřího Sequense (PĚNIČKA A PARAPLÍČKO – 1970, PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA – 1970, VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR – 1971, SMRT ČERNÉHO KRÁLE – 1971, KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA – 1973 a MOTIV PRO VRAŽDU – 1973) a Jaromíra Borka (KVOČNY A KRÁL – 1974).

Léta 1974 – 1979 prodlel s Jiřím Sequensem na televizním seriálu 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMENA. Po jeho dokončení ještě 70. léta uzavřel filmy Zdeňka Míky (MUZIKA PRO DVA – 1979 a TCHÁN – 1979).

Jiří Mikeťuk se opět na stejném postu postavil u snímků, které nesou opět jména režisérů Jiří Sequens (RUKOJMÍ V BELLA VISTA – 1980, HOŘKÝ PODZIM S VŮNÍ MANGA – 1983, DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU – 1986), Zdeněk Míka (TEN SVETR SI NESVLÍKEJ – 1980) a nově Jiří Hanibal (VÍKEND BEZ RODIČŮ – 1981), Marie Poledňáková (ZKROCENÍ ZLÉHO MUŽE – 1986) a též Jaromil Jireš (LEV S BÍLOU HŘÍVOU – 1986).

Životopisný film LEV S BÍLOU HŘÍVOU (1986) byl jeho poslední filmovou prací v českém filmu. V již zmíněném filmu SVATBA S PODMÍNKOU (1965), na kterém se podílel, ho režisér a scenárista Pavel Kohout obsadil do úložky rozšafného recepčního s černými brýlemi v Karlových Varech, který ubytuje „novomanžele“ Vlastu Dočekalovou (Marie Drahokoupilová) a pumpaře Vlastimila Vránu (hrál Michael Junášek) na pokoj, ve kterém přespal císař František Josef I. se svou přítelkyní, herečkou Schrattovou.

Kromě Mikeťuka obsadil do epizodek režisér Kohout i další filmaře, kameramana Josefa Illíka, fotografa Jaroslava Chlastáka, architekta Jana Olivu, produkční Věru Třeškovou – Kadlecovou, návrhářku kostýmů a herečku Věnceslavu (Slávku) Doležalovou – Kulhavou.

Jako pomocný režisér se Jiří Mikeťuk předvedl také u televizních filmů (ŠTĚDRÝ VEČER PANA RADY VACÁTKA, MŮŽEŠ MI ODPUSTIT? ad.) a seriálů (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA a nebo MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ).

Krátce rovněž pracoval jako režisér dabingu a českého znění (např. východoněmecký film NICKI). Jeho manželkou byla častá spolupracovnice, asistentka režie a skriptka Alena Mikeťuková (1934 – 2005). Po létech na penzi se na veřejnosti opět uvedl například svými vzpomínkami na DVD nosičích. Jiří Mikeťuk zemřel 13. února 2012 v Praze ve věku nedožitých osmaosmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour