foto

Elisabeth Wiener

  • nar. 23.11.1946 (72 let)
    Paříž, Francie

Biografie

Elisabeth Wiener se ve francouzských uměleckých sférách prosadila v několika profesích, byla herečkou, zpěvačkou, prorazila i jako hudební skladatelka, v poslední době se uplatňuje především v dabingu. Narodila se v Paříži a pochází z umělecké rodiny, jejím otcem byl hudební skladatel Jean Wiener (1896-1982), autor hudby k více než stovce filmů, matka Suzanne de Troeye (1908-1989) pracovala u filmu jako střihačka.

Pod otcovým pedagogickým vedením se Elisabeth od dětství věnovala zpěvu a hře na klavír, díky napojení obou rodičů na film se nijak překvapivě poměrně brzy objevila i před filmovou kamerou. Vedlejší rolí debutovala ve filmu HOŘKÉ PILULKY (Dragées au poivre, 1963), mezitím se prosadila i v divadle a v Lorcově hře Krvavá svatba hrála v Théâtre du Vieux-Colombier. Začala hrát také v televizi a mezinárodní obsazení amerického filmu SPATŘIT PLAVÉHO KONĚ (Behold a Pale Horse, 1964) doplnila vedlejší rolí servírky. Hlavní ženskou roli citlivé Josée s jejími komplikovanými vztahy ke dvěma mužům hrála ve filmu VĚZENKYNĚ (La prisonnière, 1968). U nás ji diváci mohli vidět i v koprodukčním snímku TĚLO DIANY (Le corps de Diane, 1969).

V několika dalších filmech hrála velké role se svým vlastním jménem Elisabeth, hlavní postavu znovu hrála v komedii JSME NA ŽENY JEŠTĚ STÁLE PŘÍLIŠ HODNÍ (On est toujours trop bon avec les femmes, 1971). V této době ale obnovila svůj zájem o hudbu a omezila aktivity před kamerou. Jako skladatelka a interpretka vycházela ze starších zkušeností s jazzem a soudobou populární hudbou, později se ale nevyhýbala ani etnické a relaxační hudbě. Podílela se na vzniku několika muzikálů, složila řadu písní pro zpěváky pop music, hudbu psala také pro film, připomeňme alespoň snímek MYS CANAILLE (Cap Canaille, 1983) režisérky Juliet Berto.

Před kamerou se sice nadále objevovala, ale již jen sporadicky a v malých rolích, příležitostně točila i mimo Francii (MIMO DOBRO A ZLO – Al di là del bene e del male, 1977), komponování, hraní, zpěv a časté zájezdy do zahraničí tehdy v jejích uměleckých aktivitách převládaly. Koncem sedmdesátých let založila s basistou Jacquesem Lennozem skupinu Phoenix, kterou společně následně prezentovali na několika LP deskách. Mezitím se ale po delší přestávce začala objevovat i v divadle a ve spolupráci s režisérem Rogerem Planchonem hrála v několika Shakespearových hrách (titulní roli Kleopatry například v dramatu Antonius a Kleopatra v roce 1978). V polovině osmdesátých let s ní vypověděla smlouvu vydavatelská společnost Virgin a Elisabeth Wiener se dočasně ocitla bez práce, brzy ale našla bohaté uplatnění v dabingu. I když se později znovu prosadila i v hudbě a založila ženskou kapelu Castafiore Bazooka (v letech 1996-2005 této skupině vyšla tři alba), hlavně dabing ji udržoval v povědomí francouzských diváků.

Jako herečka se zatím naposledy prezentovala v seriálu BÍDNÍCI (Les Misérables, 2000), který byl uveden i u nás. Ve Francii zůstává dále známá především díky dabingu, častěji mluvila například za Glenn Close nebo Meryl Streep, v posledních letech to byla hlavně postava Felicie Tilmanové (Harriet Sansom Harris) v mezinárodně proslulém americkém seriálu ZOUFALÉ MANŽELKY (Desperate Housewives).

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky