Nadine Trintignant se narodila v Nice jako Nadine Marquand v umělecké a bohémsky založené rodině, ve světě filmu se pohybovali také její starší bratři, herci Christian Marquand (1927-2000) a Serge Marquand (1930-2004). Díky nim se také Nadine dostala k práci u filmu a již od patnácti let začala pracovat jako střihačka, od počátku 60. let již byla samostatnou střihačkou. Mezitím se v roce 1960 provdala za slavného herce Jean-Louise Trintignanta (*1930) a i když se později rozvedli, Nadine dodnes užívá příjmení Trintignant. Její tajnou touhou bylo prosadit se v rámci filmu mezi mužským elementem a stát se ženskou osobností francouzské nové vlny.
V polovině 60. let se Nadine Trintignant začala prosazovat jako scénáristka a režisérka, filmová režie se nakonec stala její hlavní profesí. Její prvotinou byl krátký film FRAGILITÉ, TON NOM EST FEMME (1965) natočený podle vlastního scénáře (zde také hrál Jean-Louis Trintignant). Prvním celovečerním filmem byla romance MON AMOUR, MON AMOUR (1967; opět v hlavní roli s J. L. Trintignantem), která byla s úspěchem (nicméně bez ocenění) uvedena na filmovém festivalu v Cannes. Trintignant byl pak obsazen i do dalších filmů své manželky.
Mimořádným úspěchem byl na počátku 70. let snímek TOHLE SE STÁVÁ JEN DRUHÝM (Ça n'arrive qu'aux autres, 1971). Prostřednictvím tohoto do značné míry autobiografického filmu se režisérka a scénáristka v jedné osobě svěřila veřejnosti s vlastním traumatem z úmrtí vlastního dítěte, zdařilým tahem bylo také hvězdné obsazení (Catherine Deneuve, Marcello Mastroianni). Následovalo několik dalších filmů různých žánrů a kvalit, v této době začala Nadine spolupracovat s Alainem Corneauem jako scénáristou i hercem, načež po jejím rozvodu s Trintignantem v roce 1976 se Corneau stal jejím druhým manželem. Po několikaleté přestávce se Nadine vrátila k filmování s titulem PREMIER VOYAGE (1980), do nějž obsadila obě své děti, Vincenta a Marii.
V následujících letech točila Nadine opět i krátké filmy, pracovala také pro televizi, z jejích celovečerních titulů 80. let stojí za zmínku lyrický rodinný příběh PŘÍŠTÍ LÉTO (L'été prochain, 1985), který byl jako jeden z mála jejích filmů tehdy uveden i u nás; do značné míry tomu napomohlo mezinárodní hvězdné obsazení (P. Noiret, C. Cardinale, opět J. L. Trintignant). Následně se Nadine věnovala již spíše jen natáčení v televizi, realizovala nejen televizní filmy, ale i seriály, v nichž se opět – jako již mnohokrát předtím – věnovala především vztahu mezi mužem a ženou za vypjatých okolností. Jejím zatím posledním snímkem určeným pro kina byl film ÚTĚKY (Fugueuses, 1995), v němž stejně jako v televizních kusech hrála Nadinina dcera Marie Trintignant. Pro televizi Nadine Trintignant zatím naposledy vytvořila seriál COLETTE, UNE FEMME LIBRE (2004).
Z manželství s J. L. Trintignantem měla Nadine tři děti. Prostřední dcera Pauline zemřela v dětském věku v roce 1969, další dvě děti, Marie Trintignant (1962-2003) a Vincent Trintignant (*1973) se věnovali též herectví. Marie Trintignant byla v roce 2003 zavražděna svým partnerem, zpěvákem Bertrandem Cantatem, což byla ve své době velmi medializovaná záležitost.
Nadine Trintignant má na svém kontě kolem dvaceti prací za kamerou (počítaje v to i televizní filmy a seriály), z nichž k většině je zároveň autorkou scénáře. Dominantním tématem jejích scénářů je vztah mezi mužem a ženou ve složitých životních situacích, potažmo téma mateřství se zřetelně prosvítajícími feministickými tendencemi. Na rozdíl od jiných režisérů nelemují její filmařskou dráhu festivalové vavříny (jediná nominace na Zlatou palmu v Cannes v roce 1968 zůstala neproměněna), nicméně ve francouzské kinematografii jí dnes již náleží čestné místo. Napsala také několik knih, romány opět s tématem mateřství, po vraždě dcery Marie vydala autobiografickou knihu Má dcera Marie (Ma fille, Marie, 2003).
Pavel "argenson" Vlach
