Antonin Artaud
nar. 04.09.1896
Marseille, Bouches-du-Rhône, Francie
zem. 04.03.1948
(51 let)
Ivry-sur-Seine, Seine (nyní Val-de-Marne), Francie
Biografie
Francouzský divadelník, herec a básník Antonin Artaud, celým jménem Antoine Marie Joseph Artaud se narodil 4. září 1896 v Marseille do rodiny lodního dopravce. Ačkoli pocházel z devíti dětí, dospělosti se dožil pouze Antonin a jeho dva sourozenci. Dětství prožil u příbuzných v turecké Smyrně, která byla rodištěm jeho matky. V pěti letech onemocněl zánětem mozkových blan (meningitida), jehož důsledkem došlo k trvalému poškození nervové soustavy. Po zbytek života bojoval s postupující duševní chorobou. Přesto, že byl dobrým studentem, musel díky projevům psychické poruchy studia přerušit a nastoupil dlouhodobé léčení v sanatoriích pro duševně nemocné. V průběhu léčby mu bylo podáváno laudánum, což bylo začátkem jeho celoživotní závislosti na drogách.
Po příjezdu do Paříže v roce 1920 zahájil svůj umělecký život. Jeho raná tvorba byla silně ovlivněna surrealismem. Psal básně, povídky a v roce 1923 mu vyšla první básnická sbírka "Hrátky nebes". Byl také zapáleným obdivovatelem kinematografie a jako herec je zvěčněn v několika filmech. Mezi nejznámější patří snímky NAPOLEON Abela Ganceho a UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ Carla T. Dreyera. Kvůli rozdílným politickým názorům se v roce 1926 oddělil od surrealistické skupiny umělců a začal se věnovat své největší lásce, divadlu. Společně s R. Vitracem a R. Aronem založil v Paříži Divadlo Alfreda Jarryho, v němž se snažil realizovat svoje myšlenky a revoluční pohled na pojetí divadla.
"Na jevišti by se mělo hrát tělem i duší v prostoru tak, aby se divák stal součástí představení, spolutvůrcem divadla."
Divadlo Alfreda Jarryho po dvou sezonách zkrachovalo a v dalších letech se Artaud marně snažil založit nové. Povedlo se mu to až v roce 1935, kdy otevřel Kruté divadlo. Premiérou byla tragedie "Cenciové" podle P.B. Shelleyho, která ovšem skončila skandálem a pro Artauda to znamenalo truchlivou uměleckou prohru. Následně odcestoval do Mexika, kde mimo jiné studoval tarahumaranské Indiány, jejichž rituály ho silně ovlivnily. Zážitky z této cestovatelské etapy popsal v knize "Cesta do země Tarahumara". Po návratu do Paříže se prohloubily jeho psychické problémy, stranil se lidí, toužil po samotě. Následovala cesta do Irska, kde na lodi napadl členy posádky a po návratu do Francie byl internován do psychiatrické léčebny, kde strávil dalších devět let.
V roce 1946 byl díky úsilí několika přátel propuštěn a znovu se vrhl do práce. Začal znovu psát a připravovat další divadelní hru. V této době vzniklo jeho nejvýznamnější dílo "Van Gogh aneb Zasebevražděný společností". Začátkem roku 1948 přišla poslední rána osudu, když mu byl diagnostikován nádor tlustého střeva. Zemřel 4. března 1948 v Paříži na psychiatrické klinice po předávkování drogami. Antonin Artaud svým dílem výrazně ovlivnil pojetí moderního divadla a svou knihou "Divadlo a jeho dvojenec" (1938) se zařadil mezi nejvlivnější divadelní teoretiky meziválečné doby. Svou tvorbou a pohledem na svět inspiroval celou řadu známých osobností, například Jima Morrisona, nebo Charlese Bukowského.
Herec
Filmy | |
---|---|
1936 |
Cesta ke slávě - a.z. |
1935 |
Königsmark |
Lucrèce Borgia |
|
Napoléon Bonaparte |
|
1934 |
Liliom |
Sidonie Panache |
|
1932 |
Coup de feu à l'aube |
L'Enfant de ma soeur |
|
Les Croix de bois |
|
Mater dolorosa |
|
1931 |
Faubourg Montmartre |
L'Opéra de quat'sous |
|
1930 |
La Femme d'une nuit |
Tarakanova |
|
1928 |
L'argent |
Utrpení Panny orleánské |
|
Verdun, visions d'histoire |
|
1927 |
Napoleon |
1926 |
Graziella |
Le Juif errant |
|
1924 |
Surcouf |
1923 |
L'Enfant roi |
1917 |
Mater dolorosa |
Dokumentární | |
---|---|
2001 |
Antonin Artaud |
Krátkometrážní | |
---|---|
1927 |
Mathusalem |
1923 |
Fait-divers |
Scenárista
Dokumentární | |
---|---|
1961 |
Pohled na bláznovství |
Krátkometrážní | |
---|---|
1928 |
Škeble a kněz |